"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy

17. března 2013 v 20:38 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Tak. První kapitola prvního dílu mé knihy. Doufám, že se vám to bude líbit a děkuji moc za případné komentáře.

…............................................................................................................................................................................ Svět není vždy takový, jaký si ho vysníme. To nám ale ovšem nezabraňuje snít...

...............................................................................................................................................

kapitola 1.:úvod

Nevíte kdo jsem, ale to se změní. Napřed jsem si říkala, že vyprávěním o sobě bych ztratila spoustu času, avšak každý máme času, kolik ho jen zvládneme mít. No, přestávám hýřit moudry a pár základních vět bych vám říci mohla. Žiju na venkově s starší sestrou Sisi a bratrem Timem a tohle je můj deník (nezní to moc zábavně, já vím). Moje vesnice se jmenuje I-mio. Kde to je? Že neznáte to místo? Asi si naivně myslíte, že žiju s vámi na té planetě, myslím že jí říkáte Země. Rodiče mě přesvědčovali, ať své zápisky nikomu neposílám, že na tak barevné planetě stejně nemůže existovat život. Já však věřím, že jste, jinak by jste to přece nemohli číst. Pravděpodobně si myslíte, po tom, co jsem napsala, že jsem zmutovaný krab, žijící na rudé planetě, celé dny polykám bublinky a vykřikuju "E.T. volá domů!". Nenechte se však takhle šeredně mýlit. Dle svého skromného názoru nejsem vůbec šeredná, jen tak trochu prostořeká. Ostatní říkají "přidrzlá", ale to je jen jejich názor... vlastně jsem si myslela, že jsem nejdrzejší a nejprotivnější člověk ve vesmíru, dokud jsem nepotkala královnu Shi-Shi. Tedy, ne že by Shi-Shi byla člověk. Jestli ale chcete vědět, kdo je Shi-Shi, čtěte dál! Takže vám teď já, Maya Jangová z vesnice I-mio, z planety Saraha, povyprávím prostřednictvím téhle knížky svůj a nejen svůj příběh.

Učesala jsem si své dlouhé, hnědo-černé vlasy (což nasvědčuje tomu, že nejsem krab) a seběhla po schodech dolů. Žijeme v malém, ale zvláštním domku. Moje mamka se jmenuje Maria a není na ní nic zvláštního- svobodná, normální venkovská hospodyňka. Vlastně nic tady by se nedalo označit za nenormální, kromě sklepa. Neptejte se mě proč, nikdy jsem tam nebyla. Ale nějaký důvod mamčin zákaz vstupu musí mít, ne? Že by tam Sisi sestrojila nějakou zbraň hromadného ničení? Ale ne, na to je ségra příliš pitomá. Třeba to ale sestrojila omylem... z hlubokého myšlení a užitečného zírání do blba mě vytrhla Maria.

"Mayko, prosím tě... co to máš zase na sobě?" zaúpěla mamka a sepjala prosebně ruce, jako kdyby vážně prosila někoho tam nahoře, aby konečně naučil její dceru se oblékat. A přitom jsem měla na sobě zcela jednoduché, zelené šaty, které nosím každý den, tak v čem je chyba?

"Eh?" odpověděla jsem inteligentně.

"No přece dnes je den jarní slavnosti a ty vypadáš jak strašák do zelí!" řekla mamka. Cožeto? Slavnost? Dnes? Úplně jsem na to zapomněla! A jako na potvoru se to zákonitě muselo připomenout! Slavnost znamená ples organizovaný mou sestrou a jejím klubem "mladých hospodářek" (pracovní název pro ně- mrchy). Já tolik nenávidím plesy! Já tolik nenávidím Sisi! A která jediná věc je horší než ples, nebo Sisi? Uhádli jste, dnešní slavnost, totiž ples a Sisi zároveň. A přesně to mě dnes večer čeká, pokud se něco nestane. Jako například útok maskovaného komanda slonů... moc pravděpodobné to není, ale můžu doufat, ne?

"Já nikam nejdu." tvrdila jsem tvrdohlavě.

"Mayko, musíš. Tak teď jdi natrhat jitrocel a pak se vrať, ať se můžeme připravit.".

Vidíte? Vše začalo pouhým sběrem bylinek. Jitrocel je tady hlavní potravinou, děláme z něj polévky, saláty, šijeme z těch ubohých rostlin oblečení a prošíváme nábytek. Tak jsem vyrazila s klidem do lesa. Les byl v tuhle roční dobu opravdu nádherný. Vlastně on je nádherný celý rok. Fajn, teď jen vědět, jak ten zatracený jitrocel vůbec vypadá... ve svých sedmnácti letech totiž pořád ještě nemám o bylinkách a vaření obecně ani potuchy. Nejsou na světě lepší věci, než zemědělství? Myslím, že ano. Zasnila jsem se, jaké by to bylo být například válečnicí, nebo čarodějkou... rozhlédla jsem se kolem. Strom, keř, další strom, zase keř- áááá! V tom keři něco je! Svítily na mě dvě velké, zlaté oči. Nemělo to vůbec pohled zvířecí, dívalo se to, jako kdyby to spolklo celou moudrost světa. Přinejmenším to ale spolkne mně, pokud se nepohnu. Dívala jsem se na tvora, tvor sledoval mě, než mě napadlo, že bych možná měla utéct. Dala jsem se do běhu a něco konečně vyskočilo ze křoví. Vykřikla jsem. Byl to tygr! Ne nebyl, byl to šakal! Ale vlastně to nebyl ani šakal, spíše něco mezi tygrem a šakalem! A mimoto to mělo na hlavě korunku. Ze zlata. Přes všechnu podivnost sálala z é... bytosti hrdost, síla a elegance. Byla jsem polomrtvá strachy, běžela jsem co mi síly stačily. Bohužel mi už moc nestačily, běžela jsem ale dál, sípala a hekala vyčerpáním a vůbec jsem působila velice důstojně. Tygrošakal za mnou takové problémy neměl, běžel vůbec? Vypadalo to, že letí. Zamumlal něco jako: "To je ale blbka", ale to se mi jistě jen zdálo. Zvířata nemluví a tygrošakalové s korunkou na hlavě a všetečným pohledem už rozhodně ne! A navíc by mě to urazilo. Strach vystřídal děs a já jsem zakopla a o kořen. Ještě jsem slyšela, jak se mi ten kořen vysmívá, když byla ta bytost u mě. Ach, tohle je moje poslední minutka, skončím jako večeře!

Avšak nic mě nezahryzlo, šakalotygr se zastavil, sedl si vedle mě a vrhl po mě vražedný pohled.

"Zdravím, jmenuji se královna Shi-Shi a ty jsi Maya, vyvolená mého lidu." ozval se melodický, ženský hlas. O minutu později mi došlo, že to řekla ta tygrošakalka. Měla jsem sto chutí zase vykřiknout. Fajn, moje halucinace mě doběhly. Kde že je tady nejbližší blázinec?

"Já vím, že jsem Maya, ale nejsem žádná vaše vyvolená a ani vy tu nejste, protože jsem si vás vymyslela!" křikla jsem po Su-Shi, nebo jak se to proboha jmenuje.

"Já jsem skutečná! Jsem ztracená a moje země je v nebezpečí! Ale pokud je tady něco neskutečného, tak je to tvoje oblečení. Vážně bys potřebovala stylistku, nebo kapku vkusu!" ušklíbla se šakalotygřice. Tss, co dneska všichni mají s mým oblečením? Je pravda, že ta obrovská, vyšitá kachna na mých šatech jim dodává grády, ale přesto...

"Říká tygrošakalka s korunkou na hlavě." odsekla jsem jízlivě. Ať se pro mě za mě urazí. Vždyť neexistuje, ne?

"Tak jdeme? Cesta bude daleká, zvláště pro člověka! A tím svým improvizovaným maratónem před chvílí jsi si taky energie nepřidala." štěkla Shis, ale její hlas se v polovině věty zmírnil, jako by si snad uvědomovala, že já jí za vztek přece nestojím. A jakým maratónem? Vždyť to byl pětihvězdičkový útěk! Sice se minul účinkem, ale dobře.

"Povinnostem neutečeš, to si pamatuj." poučila mě Shi-Shi pobaveně. Tak počkat! Ona čte myšlenky? Ne, ne, ne, ať se už probudím... takhle jsem skončila. Sedím neznámo kde v lese a hádám se s někým, kdo si nechce připustit, že neexistuje.

"Nikam nejdu!" vykřikla jsem. Následně jsem vzala klacek z pod nejbližšího stromu a vší silou jsem se praštila do hlavy, v zoufalé snaze se probudit (mohla jsem se štípnout, nebo tak, ale to by nebylo tak efektní). Pak všechno zčernalo. Au, asi jsem se praštila až moc...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 knihamekenzie knihamekenzie | E-mail | Web | 7. července 2013 v 0:42 | Reagovat

ooou,je to nádhera...mám teda přečtený jen první díl ale je to už teď nádherný a úžasný.Máš opravdu výbornou fantasie.Už se velice těším až si to přečtu vše !!! :DDD ale asi mi to trochu dyl bude trvat tolik dílu a hlavně dlouhých :))) no ale už se moc těším :))) teš se na moje komentáře :)

2 knihamekenzie knihamekenzie | E-mail | Web | 7. července 2013 v 0:42 | Reagovat

ooou,je to nádhera...mám teda přečtený jen první díl ale je to už teď nádherný a úžasný.Máš opravdu výbornou fantasie.Už se velice těším až si to přečtu vše !!! :DDD ale asi mi to trochu dyl bude trvat tolik dílu a hlavně dlouhých :))) no ale už se moc těším :))) teš se na moje komentáře :)

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 7. července 2013 v 10:54 | Reagovat

[1]: Děkuji...
A na ty komentáře se těším :)

4 Hermi Hermi | Web | 28. října 2014 v 21:10 | Reagovat

Ježiš! To je dobrý! Proč jsi mi neřekla, že to tu je?! Jdu na další kapitolu!

5 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 28. října 2014 v 21:17 | Reagovat

[4]: Né, ono to někdo objevil...ach jo, měla jsem to smazat... Tohle jsem psala před třemi lety (zveřejněné je to sice později, ale...) a strašně se za to stydím! No, klidně si to přečti, ale věř mi, že kvůli tomu ve tvých očích hodně klesnu. Ale děkuji za komentář...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama