"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy 7. kapitola část II.

23. března 2013 v 9:23 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Další část 7. kapitoly. Možná trochu kratší, než ty předchozí části, ale doufám, že se vám to bude líbit.

Christian se najednou zatvářil podivně.

"Blíží se sem Lee. Má s sebou pluk anardských vojáků a nepřátelské úmysly." řekl Christian.

"Já ale nikam neskáču!" vykřikl Theodor.

"Nikdo tě nenutí. Pozdravuj ode mě Leea. Sice to bude asi to poslední, co uděláš, neboť tě můj milý bratříček rád dá okamžitě umučit k smrti... rád jsem tě poznal. Zaplatím ti pohřeb." ušklíbl se král a skočil.

"Žiješ, Chrissi?" zeptala se Shis.

"Nemýlil jsem se! Je tady jezero! A na asi osmdesát procent jsem si jist, že zde nejsou ani piraně!" zakřičel odpověď Christian. A s těmi procenty ať jde už do háje! Piraně! Ani mě nehne! I když setkat se s Leem mě taky nějak moc neláká... v dálce byl slyšet zvuk koňských kopyt. Elenis skočila dolů z propasti.

"Jdu si trochu zaplavat, uvidíme se za chvíli!" vykřikla Shi-Shi nadšeně a vrhla se za ní.

"Mám trochu pochybnosti." ozval se Alex, ale Trixie předvedla svůj ultra- výpad a srazila ho dolů. Nakonec, hned potom, co se mnou prodiskutoval, jestli je to dobrý nápad, skočil i Tim. Globální pohroma by neskočila ani za živého boha. Nezabral ani argument, že si o ní jinak Christian začne myslet, že je zbabělá (což si pravděpodobně o ní stejně dávno myslí). Tak jsem jí prostě shodila. Zůstala jsem já a mé oblíbené duo Smith. Smithe staršího bylo snadné přesvědčit, stačilo říct, že dole čeká oběd. A Theo...

"Prostě jenom skočíme. Jistě to nic není..." přesvědčovala jsem ho.

"Mayo, já...já neumím plavat!" špitl.

"No tak! Zvládl to Christian, zvládneš to i ty!" naléhala jsem. Ach ne! Lee! Vedle něho jel nějaký anarďan, který nebyl ani zdaleka tak pohledný a ve tváři měl krutý úsměv. Samotný Lee se tvářil otráveně. Za nimi klusalo několik desítek vojáků a ti se netvářili nijak, vlastně nevypadali moc živě...

"Znovu se setkáváme" poznamenal Lee. Vzala jsem Theodora za ruku a táhla ho dolů, do propasti. Áááá! Zase padám! Vzduch kolem divoce vířil, netopýři neukázněně poletovali a vůbec to bylo kolem nás dosti chaotické. Lee s tím druhým generálem přešli k okraji a dívali se dolů.

"Smůla, lorde Lee. Jste si jistý, že váš bratr a jeho družina byli před chvílí opravdu tady? Král Sarahy se přece přemisťovat neumí!" rozesmál se ten ohyzda. Lee tasil meč.

"Skočili do té propasti, blbečku! A být tebou bych vážil slova, nebo je tohle poslední okamžik za mnoho týdnů, kdy vidíte svou hlavu na svém místě, lorde Miskochode." odsekl saražan/anarďan.

"Naše paní by vás dala zbičovat a pak ještě trochu domučit v mučírnách!"

"Jo?" zeptal se Lee ledabyle, obočí zdvižené. Rozmáchl se a uťal druhému z generálů hlavu, otočil se a dali se na odchod. Au! Mezitím jsem dopadla do vody. Au! Ta voda je ledová! A je tu hloubka! Já umím plavat jen trošku! Kopala jsem kolem sebe jako potrefená slepice, občas jsem zmizela pod hladinou jako kachna potápka, tvářila jsem se jako pelikán a vůbec jsem vesele napodobovala veškeré ptactvo. Konečně jsem se vyškrábala na břeh. Co dělali ostatní? Šíleli. Christian s Shi-Shi se hádali, z kterého roku jsou malby na zdi (čtete dobře, roku. Shis tvrdí, že z 1657 před naší letopočtem. Christian s ní nesouhlasí a myslí si, že z 1658), Elenis opodál seděla, ruce přitisknuté k hlavě a něco si sama pro sebe šeptala. Když skončila, běžela ke svému manželovi a tygrošakalce, řekla jim něco, co obsahovalo slova "Nora Lin", "přijít", "projít", "můžeme" a "telepatie". Všichni exoti se začali okamžitě navzájem objímat, gratulovat si a vykřikovat: "Ju-chů!". Theodor stál na břehu, chvíli zíral do blba a pak začal zuřivě mávat. Sisi a Tim si nadávali, kdo z nich proboha vlastně přišel na ten příšerný nápad, přidat se k nám. Smith jako obvykle hledal něco k jídlu.

"Tam nahoře jsou nějací lidi! Haló! JSME TADY!!!" vykřikoval Theodor. A vážně, nahoře doopravdy stály dvě postavy. Elenis vytřeštila oči. Jeden z těch lidí nahoře snad asi něco zaslechl. Christian byl v mžiku u Thea. Mečem mu mířil na krk.

"Mohl bys být zticha, prosím? Děkuji." zašeptal, ale mile to věru neznělo.

"Pozdě. Lee ho už zaslechl a právě se s Miskou chystají skočit za námi a moc přátelské úmysly nemají..." poznamenala Shis klidně.

"Lee?" zeptala jsem se nevěřícně. Přece odešel a Miskochod je mrtvý! Viděla jsem to!

"Ano. Ten blechoslizký mouchohad si šel jen pro více zbraní. Když se vrátil, myslel si, že jsme už dávno utekli, kdyby nějaký idiotský theodortní prapitomec nezačal řvát a mávat!" osočil chudáka Thea modroočko.

"Který?" zeptal se Theodor a rozhlédl se kolem, ve tváři nechápavý výraz.

"Vždycky, když si myslím, že už pitomější být nemůže, vždycky mě překvapí!" převrátil oči Christian.

"Měli bychom utéct." navrhla Elenis. Konečně! Rozumná to bytost! Avšak co jsem netušila, bylo že útěk byl pro nás, smrtelníky obyčejné absolutně nemožnou nemožností. Totiž, jeskyně se postupně měnila v mírně řečeno podzemní hřbitov. Kostlivci všude, kam se podíváte. Jako by to tady nebylo morbidní už i tak. Když jsem kolem koster procházela, jedna z nich se pohla. Kašlala jsem na stopujícího Leea a hromově zařvala.

"Myslíte si to samé, co si myslím já?" zeptal se Christian, avšak poprvé se nedokázal přinutit k arogantnímu úsměvu.

"Jo, myslíme. Zlokosti." řekla Shi-Shi mrazivě.

"Ale...ony...ony přece koho se dotknou, ten se promění v prach! A jsou agresivní. Měli bychom jít opatrně, to zvládneme! Klid! Nepropadejte strachu!" přednesla psychologický proslov Elenis. Tak počkat! Zlokosti? Prach? Proměnit se?! Klid?! Jedna kostra se po mě obratně začala sápat. Uskočila jsem dozadu. Áááá! Další! Málem jsem na ni skočila! A další z prava! Áááá! Řítí se na mě ještě jedna z leva! Byla jsem polomrtvá strachy. No tak počkat! Já mám přece magické schopnosti! Ale byla jsem příliš vyděšená, než aby mi to došlo. Odporné zlokosti se sešikovaly do řady a děsivým, mrtvým krokem kráčely na mě. Tohle je moje poslední minutka! Zatemnilo se mi před očima a já jsem omdlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama