"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy kapitola 12.

28. března 2013 v 8:19 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Dvanáctá kapitola. Omluvte prosím to nekonečné množství pravopisných chyb a překlepů a doufám, že se vám to bude líbit.

"Ahoj, Mayo!" řekla Elenis.

"Můžu se na něco zeptat?" zakoktala jsem.

"Samozřejmě." odpověděl Christian a seskočil ze skříně. Myši stále přicházely. Elenis přešla k němu, obejmuli se a odešla nahoru na skříň. Aha, výměna stráží. Christian s Trixie odešli živě konverzovat s příchozí skupinou myší. Mimoto, ještě k té skříni. Byla to knihovna, asi tak dva metry a půl vysoká, jenže tady v téhle vesnici mají domy mimořádně vysoké stropy, takže se na ni dospělá bytost, kočka a pár knih bez problémů vešly.

"No, Mayo, na co ses to chtěla zeptat?" zeptala se královna.

"Co za bytosti jste zač?" vyhrkla jsem na rovinu. Podívali se na mě, jako bych byla z jiné planety. Hele, sedí od něčeho, co v pět ráno pořádá v cizím domě nábor do armády myší!

"Lidé! Jako ty, Theodor, Shi-Shi- tedy promiň, Shis ne. Aproximativně, irelevantně, sloniti... no prostě lidé!" pronesl Christian rychle a podivným, jako kdyby vyděšeným hlasem. Elenis vytřeštila oči. Má pravdu, jsou lidé asi tak, jako Shis! Podívali se jeden na druhého, jako by nevěděli, jestli mi to mají říct.

"Nelži."

"Dobře, Mayo. Opakuj po mně: "Já, Maya Jangová slavnostně na angorky přísahám, že za žádných podmínek nevyzradím lehkomyslně tajemství rodu Sarahsko-Gamiére, i kdyby mě to mělo později stát život." Jestli to neřekneš, tak my ti to neřekneme." prohlásil Christian klidně, dokonce už i s typickým, arogantním přízvukem.

"Já, Maya Jangová slavnostně na angorky přísahám, že za žádných podmínek... eh... jak to bylo dál?" přísahala jsem nekompletně. Christian mě už chtěl opravit, ale Elenis mávla rukou, že to stačí. Řekla jsem slovo "přísahám", tak o co jde? Fajn, přísahala jsem na nějaké angorky. Samozřejmě, že vím, co to ty angorky jsou. Totiž, vy máte na Zemi Islám, Křesťanství, Budhismus, Hinduismus, Židovství... my máme Angoranství. Je to víra, která uznává takzvané "angorky". Za hlavní principy považují čest, lásku k bližnímu, ochranu přírody a tak dále... nevylučuje ani temnotu a rozhodně ne střelenost, proto jsou asi největšími věřícími v zemi Sarahští. Já jsem ateistka, nebo spíše Reformářka, to je zase náboženství z Elsie a Neonie, ale o tom vám povím někdy jindy.

"Jaký je tvůj názor na Lidskou válku?" zeptal se Christian nečekaně. Lidská válka byla válka mezi lidskými bytostmi, úplnými lidmi a nelytii. Trvala dvacet let, skončila před dvaceti lety. Nelytia byla vyvražděna. Proč? Protože byla jiná a to se lidem nelíbilo. Ale nelytia jsou technicky také lidé, jenže nestárnou, mají nadpřirozenou sílu, rychlost a zostřené smysly. Lidé je chytali a upalovali. Totiž, takové nelytium se dá zabít celkem snadno, stačí šeřík. Šeřík je na ně něco jako repelent proti mochám na mouchy. Z šeříku je bolí hlava, dotek šeříku je pálí a velké množství květů toho keře je okamžitě usmrtí. Pořád ještě existují lidé, kteří by každé nelytium, na které narazí okamžitě zlynčovali. Totiž, aby jste si nemysleli, ona nejsou zase tak neškodná, jak se zdají. Nezmínila jsem totiž, čím se živí. Životní energií. Zvířat, lidí, jiných nelytií, i úplně odlišných bytostí... i když devadesát pět procent z nich se řídila pořekadlem "Žij a nech žít." a člověka by nikdy nenapadla, vyvraždili jsme je raději všechny.

"Bylo to nespravedlivé. Proč?"

"Nevyvraždili jste nás daleko všechny, dva rody přežily- totiž Sarahsko-Gamiére a Elsijští." řekla Elenis nečekaně.

"Cože? Vy dva jste?"

"Všichni Sarahští kromě Lissibeth jsou nelytia a někteří Elsijští včetně Elenis také. Teď to víš. Přísahala jsi ale, že to nikomu neřekneš, neboť to nesmíš nikomu říct." uzemnil mě Christian domýšlivě. Aha, teď ta druhá otázka.

"Uh... proč ty myši? A jak to, že je jich tady tolik?" pípla jsem. Nálada se okamžitě uvolnila, Christian s Elenis okamžitě přepli do módu "šílenost" a dali se znova do práce.

"Ty myši jsou geniální nápad! Až zase potkáme naší přemilou Nikki, máme fascinujícně uchvacující, geniálně mazaný, předkeřně zákeřný, perfektně dokonale bezchybný, ohromně ohromující plán! My, Anne a ty myši, samozřejmě! Totiž Nikki chce nechat myšky vyvraždit, ale to ne! My se vzbouříme! Nebudeme ti říkat jak, ale souvisí to s rozvědkou ve spolupráci s novou armádou a výsledkem bude zcela vykolejená, na židli pištící a za oceán utíkající Nicolleta Starová. No řekni, Mayo, nebude to po slonech skvělá pomsta? A je dokonce aproximativně devadesáti devíti procentní šance, že to dokonce vyjde! Ale zpět k samotnému provedení, včera v noci jsme vyvěsili náborové letáčky a jen se podívej, přišla celá vesnice! Nebudou ani tak válčit, jejich úkol bude spíše špiónský a efektivní." referoval Christian nadšeně, takže velice připomínal svou sestru. Elenis se tvářila ještě nadšenějic. Poznala jsem, že kdyby to bylo jen na ní, poslala by na Nicolletu klidně myší miliardu, nejen pouhých pár stovek.

"Sklapni už konečně! Mayo, oni mě tu týrají! Když jsem se vrátil z nočního koncertu, celé hodiny už hlasitě osnovali spiknutí, skákali po nábytku a seskupovali myši! Tady se nedá spát! A navíc, já se myší bojím!" ozval se Theodor a dokonale zničil Sarahským sváteční náladu.

"Zrovna jsem si říkal, jak můžeš jen ležet, zírat do blba a vůbec nám nepomoct!" osočil ho král.

"Zásadně nepomáhám ponožkám!" rozhodl se Theo a přetáhl si polštář přes hlavu, aby se chránil před salvou knih, neboť Elenis seděla na knihovně a on byl v dostřelu.

"Nechť se ponožky pomstí smrdutým theodortům!" zavelel Christian. Jistě si představuje, že za ním stojí armáda připravená na ubohého Thea zaútočit. V zájmu svého zdravého rozumu jsem odešla.

Za ani ne hodinku už jsme stáli nastoupeni před vesnicí, připraveni jít dál. Nemám ponětí, co se mi dělo s mozkem, když jsem tudy procházela včera. Neboť není zase tak jednoduché přehlédnout něco, co měří sto kilometrů a je to celé z křišťálu...vážně! Schody byly majestátní a po každých 100 metrech bylo odpočívadlo, asi hektar rozměrná plošina. Uchváceni Křišťálovým schodištěm jsme promrhali poslední šanci projít se vesnicí, neboť si lid brzy začal všímat Christiana a Elenis. Královna se spokojila s tím, že vesničany zdravila a s úsměvem jim mávala, Christian přednesl proslov o tom, že... no vlastně celkem o ničem. Pouze deset minut sice poutavě tlachal, že lid téhle vesnice je výjimečný, jaká že je mu čest, být teď mezi nimi, řekl pár slov o tom, že by se měla celá Saraha spojit proti stále sílící anardské hrozbě a že to jistě dokážou, neboť anarďané jsou povětšinou pěkně tupí a neznají čest. Lidé z něj byli úplně na větvi. A jelikož se celkem špatně polyká nevšední atmosféra, když se za vámi žene nadšený dav, museli jsme vesnici opustit bez nějakých výraznějších dojmů.

Avšak k samotné naší výpravě: všichni měli výrazné kruhy pod očima- to opravdu neuhádnete proč. Theo ochraptěl (vážně by jste nepřišli na to, proč). Shi-Shi začala chytat podezřelý optimismus a já podezřelou migrénu. Christian se jako vždy arogantně usmíval. Bylo to kvůli těm myším, nebo jen tak ze zvyku? Chudáček Tim se jen tak unaveně vlekl, Globální pohroma neustále o něco zakopávala, neboť místo cesty před sebou neustále zírala na:

a) Christiana (chudák Christian)

b) obrázek Leea, který si stihla nakreslit

Alex se nevěnoval ničemu zajímavému, Smith jedl něco nezajímavého a jediná Elenis byla nad věcí. V Křišťálech byly vyryty zvláštní symboly. Některé znázorňovaly vlajku Sarahy, jiné Vzdušných ostrovů, na dalších byly vyobrazené ctěné tikiri s různými pokrývkami hlavy (od korunky po slamák). Všimla jsem si jedné, byla nějaká povědomá. Byla to právě ta s korunkou a v tygřím vzoru srsti měla výraznou vlnovku. Shi-Shi se taktéž dlouze zadívala na svůj portrét a potom na tikiri vyrytou vedle ní. Ještě něco bylo na těch obrazech podivné, velká většina z nich měla nad sebou křížek, jen pár z nich ne.

"Pche... a prý že se Křišťálová galerie naší rodiny nikdy nemýlí. Dívejte. Co, moje sestra je přece mrtvá a tady jí pořád považují za živou." poznamenala Shis a znovu se pozorně podívala na obrázek své sestry, nad kterou dosud nebyl křížek. Podivné.

Šli jsme dál. Theo se rozběhl plnou parou ke schodům a- narazil do něčeho neviditelného. Asi té bariéry, co má zabraňovat průchodu osob bez povolení krále.

"Myslím, že potřebujeme mě. Koneckonců, stále jsem vám nedal povolení projít... Shi-Shi, jak to mám napravit?" zeptal se Christian a zvedl obočí nad plačícím Theodorem, který si znova katastroficky odřel koleno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. března 2013 v 8:32 | Reagovat

Páni Teri, to je prostě úžasné a kdybych byla Theodor, dokonce bych to i zaječela, že Cesty jinými světy jsou nejlepší, ale ehm...Ne, vážně, opravdu tě obdivuji a jen tak dál. Smekám(kdovíčím, možná si místo klobouku vypůjčím Trixie nebo Enyu, nevadí?)před tebou.

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | 28. března 2013 v 10:07 | Reagovat

Děkuji moc. Mohla bych znovu otevřít táhlou a samodlouhou debatu o tom, že píšeš lépe, ale mělo by to smysl?

3 Frána Frána | Web | 19. května 2013 v 19:51 | Reagovat

A já si celou tu dobu myslela, že angorky jsou jen další kočky :D

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 20. května 2013 v 14:48 | Reagovat

[3]: Technicky to kočky jsou, avšak nebeské. Posvátné a magické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama