"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy kapitola 14.

30. března 2013 v 10:17 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Další kapitola. Taktéž poněkud o ničem a velice chaotická, začátek a konec psán z pohledu Mayi a zbytek z pohledu Leea, takže doufám, že se v tom vyznáte. Děkuji moc za přečtení a komentáře.

Kapitola 14.: o tom, jak zabít Christiana a o velice dlouhé historii zla

"Néé!" křičeli jsme s Theodorem unisono. Theo měl sice pro křik o něco lepší důvod, ale dobře. Musím ho zachránit! Záleží mi na něm! Nesmí spadnout! Myslíte, že by to přežil? Já si to totiž nemyslím! V následujících sekundách jsem nevím proč ječela po Christianovi, co mám dělat a v rámci ukázkového, přímo dokonale učebnicového historického hysterického záchvatu jsem se myslím i pokusila skočit dolů, v naivním pomyšlení, že se snad zvládnu naučit létat. Nakonec velevážená Shis řekla úžasnou větu:

"Víš, Mayo, ty máš magické schopnosti. Co kdybys je zkusila možná i použít?" aha! No jo! Proč mě to nenapadlo dříve? Soustředila jsem svou mysl. Theodor. Nebude padat. Nedopadne na zem a nerozpleskne se o křišťály. Nezemře. Dobře jsem cítila energii, která prostupovala vzduchem. Zelená záře pomalu pohltila všechny ostatní barvy. Nakonec kouzlo nějak dostalo konkrétní podobu- ze země začala růst obrovská, vážně obří pampeliška. Na rostlinu rostla nějak divnou rychlostí- kilometr za sekundu. No, to není vůbec špatné! Rostlina, tedy ehm... něco posloužilo mému padajícímu kamarádovi jako přistávací žíněnka a vynášelo ho to, živého a zdravého zpátky k nám. Jó! Já to dokázala! Já jsem zachránila někomu kouzlem život!

mezitím v Údolí Bran pohled Lee

U angorek! Sakra práce! Má paní se ale pořádně naštve. Dá mně popravit, nebo pouze zbičovat? Tyhle myšlenky mně napadaly, když jsem se z bezpečného úkrytu díval dolů, na schody. Christian a jeho přátelé už jsou tak daleko? Ach jo! Měl jsem za úkol předstihnout je alespoň o den a zaútočit, dokud ještě nejsou na schodech. Ale oni už tam tak nějak jsou... Christian. Já svého pitomého, mladšího bratříčka tolik nenávidím! Christian tohle, Christian tamto, Christian je lepší, hezčí, chytřejší, vždy na straně dobra... a co Lee? Všichni kašleme na Leea, on je vždycky až druhý, i když se narodil o deset let dříve! Grrr! Já jsem měl vládnout, ne on!

Ale jen si počkejte, ctěná Shi-Shi a spol., já vám tu záchranu světa překazím! Nějak... ne že by se mi ale nějak moc chtělo. Ale musím. Vanessa nadevše. Zlo nadevše. A když už mluvíme o Anardu, já tolik nenávidím Anard! Nemám moc rád ani Sarahu (proto jsem zradil, či spíše jsem zradil proto, že mě nedozírně štvalo, jak jsem pořád jen druhý po NĚKOM). Popravdě, co mám vlastně rád? Klid? Ne, to je nudné. Zabíjení lidí? Celkem. Ale nijak z toho nešílím, jako třeba ta sadistka Nicolleta, nebo samotná Vanessa. Podtrženo sečteno, nemám rád vůbec nic! Přestaň filozofovat, drahý Lee a splň svůj úkol! Pokud se ti to nepovede, máš ještě jednu šanci- jdi k Maye přímo a zabij ji. Christiana nezabíjej, chci ho živého! A pokud mě zklameš, drahoušku, přísahám, ŽE TĚ ZABIJU!!! uslyšel jsem hlas své paní v mysli. Stejně zabít Christiana není jen tak. Jasně. Kočky mají devět životů a nesnažte se mi namluvit, že můj mladší bratr životů deset. Pravda je, že vždycky, když jde Christianovi o krk, vždycky ho někdo musí zákonitě zachránit! Je to fér? A aby toho náhodou nebylo málo, sám a přímo ho stejně zabít nemůžu a Vanessa taky ne. Mezi prostým lidem se vypráví krátká, ale celkem krvavá pohádka o něčem, čemu se říká Úmluva rodu Sarahsko-Gamiére:

Psal se rok 2700 a v ten zlý čas v království byl celkem klid. Sarahským se dařilo a šťastný byl i lid. Avšak prohnaný Andrey Sarahský se dožadoval změny. Naštvala ho jeho matka, dobrá královna Anette, která dva syny měla a staršímu Andreyovi vládu předat nemínila. Už totiž přes osmdesát let vládl a neměl, jeho mladší bratr Elmer. Navíc ho hrozně štvalo, že kdyby alespoň Elmer prováděl nějaké normální věci. Ne. On dělal podle Andreye takové blbosti, jako třeba že rušil otroctví, odrážel nejen anardské invaze a soustředil se na války s nepřáteli, místo toho, aby systematicky vyvražďoval vlastní lid. Pche... tak se jednoho dne proti němu Andrey spiknul (sám, neboť všechny své spojence už stačil mezitím zabít). Královnu Beatrix využil, aby bratra svého zavraždil (a pak to hodil na Beu, i když ta s ním spolupracovala pouze z donucení). Rada Gamiérových nezahálela, intriky jeho prohlédla a chystala se zakročit. Pozdě, neboť v té půl hodině, než se k něčemu odhodlali, stačil Andrey brutálně zabít ještě devět z jedenácti dětí Elmera a Beatrix, dále svou matku, babičku a pár vzdálených příbuzných. Takže naše milá Rada vytvořila takzvanou úmluvu, která říká: "Když někdo rodu Sarahského zabije svého příbuzného, zemře okamžitě taky a jeho duch bude navždy vykázán z hradu a uvrhnut navěky do nejkrutějšího mučení v pekle." nebo tak něco. A jak mimochodem dopadli Andrey a Bea? Bea byla Rachel, Vládkyní míru (dozvíte se, co to je) uvrhuta do takzvané Čtvrté dimenze, nejhoršího vězení, z něhož není návratu, ačkoli technicky nic neprovedla. Andrey byl Radou okamžitě vyhnán z hradu a dosud žije.

Proto se snažím bratrovraždám a dalších příbuznýchvraždám důrazně vyvarovat. Totiž být vykázán z hradu a trávit věčnost v nejkrutějších bolestech nezní zrovna jako lákavý popis budoucnosti...

A druhý z Racheliných super zákonů byla takzvaná Kletba Anardských. Ve zkratce- zařizuje, aby Anardští byli nepokrevně příbuzní se Sarahskými a tím pádem na ně platí ta stejná připitomnělá úmluva, jako na nás (protože by hrozilo, že se jinak vyvraždíme navzájem). Vanessa je tím pádem naše hodně vzdálená, nepokrevní sestřenice.

Avšak to není jediný problém, když jste já a chcete zabít Christiana Sarahského. On totiž jen tak nestojí a nečeká, až ho někdo konečně milostivě odpraví (ale bylo by to skvělé, ne?). Stejně tak je příliš chytrý, takže do šeříkového háje ho nalákáte asi těžko... a pak je tu další problém. Ten problém má jméno. Elenis. Sice s námi není příbuzná, takže Úmluva jde v tomhle případě stranou, ale zabít ji je asi tak snadné, jako dobýt Sarahský hrad. Totiž, ta rádoby nevinná zelenooká blondýnka je opravdová vražedkyně (ještě horší, než její skvělá sestřička). Vlastně tedy není, protože je přílišně hodná a sentimentální, než aby svých schopností využila opravdu dobře (spíše zle). Pořád se ohání dýkou, což není jen tak, neboť má na dýky nadpřirozenou schopnost. V boji dýkou zblízka je neporazitelná a když si hraje na vrhačku nožů, vždycky se trefí. Jedno na jakou vzdálenost. Takže se jí raději nepletu do cesty, nechci totiž skončit jako terč. Připočtěte k tomu její bez přehánění nadzvukovou nadnelytijskou rychlost a telepatii s lidmi a máte před sebou opravdové nebezpečí. Shi-Shi. Kapitola sama pro sebe. Opět přirovnávám k hradu. Ale hrad alespoň nestřílí vzdušné facky a nemá jízlivé hlášky... s jejím věrným přítelem Alinorem vážně nejsou snadný cíl...

Ale nejhorší z nich je rozhodně Maya. Bezkonkurenčně nejděsivější. Má auru tvořenou čirou hrůzou, která k nám všem bytostem zlým a prohnilým, vysílá krátký vzkaz. A to že se náš život chýlí ke konci, pokud se s ní dáme do křížku... mám pocit, že když proti ní vyrazím s mečem v ruce, zbude ze mně akorát ten meč, možná ani to ne... a útočit na toho Smithe... no, mám další pocit a to, že pomstu krvavé Mayi bych nemusel přežít...

Ach jo! Svět je tak krutý, protože je chudoba, nespravedlnost, nenávist mezi sourozenci a hlavně proto, že nemůžu zabít Christiana! Přestal jsem přemítat a podíval jsem se za sebe. Pomůcky k ďábelskému plánu mé paní:

1. Já.

2. Tři klece plné letohadů.

3. Prapra...prastrýček Andrey (ano, ten Andrey. Už pár století žije tady, v ÚB a terorizuje vše živé okolo. Před pár dny jsem ho kontaktoval a s radostí se k Vanesse přidal)

K těm letohadům. Letohad je bytost zla, nižší inteligence a bez schopnosti mluvit. Vypadá to jako obyčejný had, jen to tak trochu... no, létá. Jelikož jsou to pořádně agresivní potvory, musíme je držet pod zámkem, dokud-

"Nedotýkej se toho zámku! NE!" zařval jsem, když jsem uviděl, co Andrey právě provádí... musím podotknout, že se s ním musí mluvit starosarahsky, což je řeč, která byla v módě v jeho dobách. Pak ji sice vytlačila z knih a běžné mluvy angličtina, řeč dovezená tam od vás, ze Země, ale tohle přiblblé individuum se tak nějak zapomnělo přizpůsobit. Anglicky neumí ani slovo.

Ale stejně už bylo pozdě. Ten debil nedbal plánu a letohady vypustil! Samozřejmě, plazi nedbají, kdo je s námi a kdo s nimi a zaútočili na mně. V tomhle případě je nejlepší obrannou útěk! Andrey si to pravděpodobně myslel taky a souběžně jsme zdrhali, až se za námi prášilo. Ale byl to nerovný závod, jelikož ten... ten... blbec je o celých šest set let starší, než já a čím jsou nelytia starší, tím jsou rychlejší a fyzicky silnější. Ale já ho porazím! Co by na mém místě udělal asi Christian... mám to!

"Andreyi, Beatrixin duch je támhle! Utíkej!" vykřikl jsem a ukázal jsem někde za nás (na to hejno letohadů). Samozřejmě, že tam žádný duch jeho po pomstě žíznící švagrové nebyl. Avšak účel to splnilo, Andrey se vyděšeně podíval za sebe a zakopl o křišťál. Ju-chů! Nebylo to zrovna fér, ale v závodu vedu. Tedy, do té doby, než mu dojde, že jsem ho podrazil a urve mi hlavu (samozřejmě že ne úplně, úmluva). Už mu to asi došlo... sakra! Angorky pomozte! Pokud mně nějak omráčí nebo tak něco a ti letohadi mně dostihnou... no, zemřu v zralém a velice pokročilém věku celých třiceti let. Nedělám si legraci, na člena rodu Sarahských jsem žil požehnaně dlouho. Fajn, sice nestárneme a lidské nemoci nám mohou být také ukradené, ale řekněme že dříve nebo později zemře každá nesmrtelná bytost. Zavraždí ji, nebo se zabije sama. Ale dříve nebo později zemře úplně každý. V našem případě povětšinou dříve, než později...

opodál pohled Mayin deník

Nepoučila jsem se a pořád jsem sledovala mraky. Tedy mraky úplně ne, spíše vrchní poschodí schodů. Říkáte si asi, jaká je to nuda. Mýlíte se. Je to mnohem lepší než divadlo, teď tam třeba běží fajn akční scéna. Jsou tam dva lidé, kteří nadlidskou rychlostí utíkají před něčím, co vypadá jako obří, létající žížala a křičí po sobě něco mně neznámou řečí. Christian stojící kousek opodál to taktéž sledoval. Se svým nadpřirozeným sluchem, nadpřirozeným zrakem a jistě jistou znalostí té řeči a vypadal, že se celkem dobře baví. Počkat! Přichází velký dějový zvrat! Ten jeden zrychluje, chytá toho druhého a háže ho přes zábradlí ze sto kilometrové výšky dolů, následně pak zděšeně vykřikne, protože mu došlo, že ho to stádo těch létajících něco skoro dohnalo. To je ale blbec.

Představení očividně skončilo, takže se jdu projít. Skvělá věta, ale kam? Co třeba o odpočívadlo výše? To je skvělý nápad! Tak jsem se plahočila po schodech a vážně si nejsem jistá, jestli to stálo za to... stálo tady něco, co mělo býti kdysi asi domem. Teď se tomu střecha propadala, zdi trouchnivěly, okna se dala těžko rozeznat od dveří a obyvatelé museli jistě vymřít už v době, kdy první saražané vyšli z Temného lesa a zničili ostatní kmeny, začali dobývat cizí území a v následné sáhodlouhé a krvavé občanské válce ze všech dvaceti osmi aristokratických rodů zvítězil právě ten, pro nějž je typická astronomická arogance, inteligence, elegance, krása, střelenost, marnivost ale také lstivost, spravedlivost kouzla a síla. Jinými slovy Sarahští. A od té doby se je nikdo nepokusil sesadit... to Anardští mají poněkud nestálejší historii. Prý žili (a vládli) na ostrově jménem Starý Anard. Avšak jednoho dne se Vanessini praprapra...prapředci doslechli o nás a rozhodli se, že konkurenci musí zničit. Tak vypluli směr Elmera, která se tehdy ještě "Elmera" nejmenovala, neboť Elmer ještě pěkných pár století nebyl na světě, to dá rozum. Avšak co se nestalo (pardon, Co se nestala), celou většinu ostrova jim mezitím sežrala takzvaná rybryba, totiž velryba velikosti menšího kontinentu (název patrně odvozen od toho, cože křičeli staří anarďané, když toho živočicha spatřili. Asi něco takového: "Ryba! Ryba! Pomóc!"). No, tak tady už zůstali a založili si tady malou vesničku, která se za ty generace krutosti a temnoty pořádně rozrostla... no totiž, možná je vina na naší straně, kdyby jsme je totiž poslali zpátky odkud přišli už když byli slabí, nemusel by se teď zcela otrávený někdo namáhat s záchranou světa, protože by ho nikdo neohrožoval! Avšak jelikož tehdejší vládce Christian II. považoval Anard za asi tak nebezpečný jako mouchu troufale létající nad jeho obědem a zle se Fleur Anardské vysmíval a takže jsme tak dopadli. Ale zpět k situaci. Možná ale přeci jen obyvatelé tohohle domu nevymřeli už za dinosaurů (pomiňme fakt, že jsme tu žádné nikdy neměli)... někoho vidím! Ju-chů!

"Hele, ňáká holka! Myslíte, že je ze Sarahy?" zeptal se ostatních jeden ze skupinky lidí, kteří se schovávali za stromy, synchronizovaně vykukovali a vůbec byli nenápadní jako stádo slonů v I-miu. Všichni měli na sobě klobouky s balónky a tyrkysové oblečení. Beru zpět. Ne sloni, růžoví sloni! A odkud bych asi měla být? Z Kreténova?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 30. března 2013 v 11:04 | Reagovat

To je úplně úžasné! Víš, jak jsem se nasmála? Nejlepší stejně byl Andrey a Lee s letohady! Díky moc za zlepšení nálady. Jen tak dál a smekám před tebou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama