"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy kapitola 9.

23. března 2013 v 9:52 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Devátá kapitola. Snad se vám to bude líbit.

Kapitola 9: O několika přiblblých činech Theodora Smithe a o obřím dramatu s obry

Totiž, skála tak nějak vůbec skálou nebyla...

"Gratuluji Theodore, za celých tisíc let se ještě nikomu nepodařilo probudit démona kamenů tak, jako tobě." řekla Shi-Shi jízlivě a zasmála se. Ta má ale morbidní smysl pro humor...

"Děkuji! A jakého démona?" odvětil Theo. Možná bývá občas trošku natvrdlý, ale za to on nemůže. Každý je jiný.

"Zaprvé to byl posměch a zadruhé za tebou!" vykřikl Christian. Theodor uhnul zrovna ve chvíli, kdy se po něm příšera ohnala prackou. Christian se sebevědomě usmál, tasil meč a vrhnul se do bitvy. Tedy, "bitvy". Jelikož můj kamarád utíkal a schoval se za Shis. Ta ho kouzly odstrčila zase zpátky a Theovi nezbylo, než svému nenáviděnému nepříteli pomoct.

"Běž pryč! Zase schytáš všechnu slávu ty a to nemíním dopustit!" odháněl ho král a obratně šplhal obrovi na hlavu, aby ho mohl bodnout a zabít.

"Trhni si!" zařval na něj Theo. Hrdina! Ale pak udělal nečekaně něco ještě odvážnějšího. Co by jste dělali na jeho místě vy? Schovali se zákeřně za nejbližší keř? Já jo. Ale Theo nemeškal a skočil obrovi na ruku a nechal se vynést do výšky.

"Nějak si dovoluješ, Theodore. Jedno slovo, a mohlo by se ti snadno stát, že uvidíš popraviště až moc detailně..." odsekl Christian.

"NE-ŘÍ-KEJ MI THE-O-DO-RE!!!" zařval Theo. Jó! Do toho! Dej tomu arogantnímu blbovi za vyučenou!

"Takže ti smím říkat Ubrečenko?"

"Řekni mi tak a jsi mrtvý, Kristiánku!"

"Ne, jestli mě ještě jednou nazveš "Kristiánkem", tak nechť si šetři na pohřeb. Ty mě nedokážeš zabít, já tebe ano." vyhrožoval Christian.

"Zkus si to!"

"Ehm! Co kdyby jste raději napřed zahnali toho obra? Zabít se můžete později." ozvala se Shis. Christian mezitím na hlavě příšery pozvednul meč a už chtěl bodnout a ukončit život kamenného démona. Ale v tom se chrabrý Theodor odhodlal k činu a bodnul svým vlastním mečem (od Dreepa) obra do ruky. Zrůda ho napřed shodila, načež spustil vřískání, že by to ohlušilo stádo lenochodů. Ach! Chudáček! Spadl z dvou metrů výšky! Nestalo se mu nic? Zrůda se zraněnou rukou ohnala po hlavě a tím smetla Christiana. Byl sice taky v pěkné výšce, metrů alespoň dvacet, ale v porovnání s chudákem Theem to není nic. Mladý král letěl nedobrovolně vzduchem, dokud ho nezastavila skála. Bylo slyšet tlumené křupnutí, když mu to zlomilo vaz. Nakonec skončil bezvládně na zemi.

Všichni se seběhli k plačícímu Theovi, který si bezmocně stěžoval na hroznou bolest. Chudák!

"Chudinka malá, ošklivě si odřel kolínko." poznamenala sarkasticky Shi-Shi. Jak to může takhle zlehčovat?! Vždyť rozbité koleno není žádná legrace! Teda počkat, trochu to asi přeháním... zůstala bych u Theodora, neboť Christian nekřičel, tudíž se zdál být v pořádku (když pomineme to, že se vůbec nehýbal a kaluž krve, která se kolem něj tvořila). Shi-Shi a překvapivě i Alexander soustředili své síly, a pod vlivem jejich kouzel se obr rozpadl na kousky křišťálů. Následně oba omdleli.

Z Christiana se pomalu vytrácel život. Chudáček Theo pořád ještě křičel bolestí. Nedivím se mu... mezitím ale chytla Elenis nevysvětlitelný hysterický záchvat:

"Pomozte mu!" vykřikla zoufale. Komu? Christianovi? Proč bych to dělala? Může si za to sám a nadával Theovi! Ne, že bych Chrisse nenáviděla. Mám ho celkem ráda, ale Thea mám raději.

"Mayo prosím! Nenech Christiana zemřít, prosím! Udělám co chceš! Zaplatím ti! Splním ti tři přání! Prosím! Néé!" křičela Elenis hystericky.Hysterka. V tom okamžiku jsem omdlela.

Byla jsem v pekle? Asi. Rozhodně to tak vypadalo. Láva všude kolem a bylo tady hrozné horko- vůbec se mi tady nelíbilo.

"To mi povídej. Samozřejmě, že je tady horko, co jsi čekala? Klimatizaci?" ozval se arogantní hlas. Christian stál za mnou. Žije! Černý plášť měl zmáčený krví a krev mu odkapávala i z rány na hlavě. Nevypadal moc zdravě...

"Co tady děláš?" zeptala jsem se.

"Ty to nevíš?" zasyčel nasupeně.

"Eh?"

"Nechala jsi mě bez jediné výčitky zemřít!" vykřikl dramaticky. Aha. Najednou mi to přišlo hrozně moc líto. Kde byl před chvílí můj mozek?! Proč jsem sakra nezasáhla?! Proč jsem ho nechala jen tak bez důvodu umřít?! Nenáviděla jsem se za to.

"Pro...promiň. Mrzí mě to!"

"No mě to taky mrzí. Měl jsem celý život před sebou, uznávám, možná bych se nedožil moc vysokého věku, ale alespoň ještě pár týdnů..."

"Kdybych-"

"Kdyby byly na hradech ryby, nemuseli bychom stavět rybníky." řekl a arogantně zvedl obočí.

"Nemůžu to nějak napravit? Třeba vyměnit svůj život za tvůj, nebo tak něco..."

"Ne! Jen přes mou mrtvolu, a to doslova! Jsi vyvolená! Nemůžeš si prostě jen tak z rozmaru zemřít! Ale něco bys pro mě udělat mohla..."zamyslel se. Cokoli! Výčitky svědomí mě po kouskách pomalu požíraly.

"Probuď se." zašeptal Christian a já jsem zase byla na křišťálové mýtině a hleděla jsem na zoufající Elenis. Teď už jsem věděla, co dělat. Musím Christiana zachránit, ta scéna v pekle se nesmí opakovat! Přiběhla jsem k nim. Soustředila jsem mysl jen na jediný bod: Christian nesmí umřít! Teď ne! Pokusila jsem se o nejsilnější léčivé kouzlo, jakého mám být prý schopna, ale nic moc. Nejhorší rány se sice zahojily, ale mladý král pořád nevypadal moc uzdraven. No, alespoň že to přežije... o chvíli nicnedělání později se na mýtině zjevila černovlasá holka, asi tak třináct let, zmatený výraz.

"Ahoj! Já jsem Chang Chang a bydlím tady v Křišťálovém háji." zvolala přátelsky na pozdrav. Byla to exotka, soudě podle obrovského slamáku, který měla na hlavě a který byl málem větší, než ona...

"Jmenuji se Maya, tohle je Elenis, tamhle to jsou Smithovi, Theodor a jeho otec John. Ten zraněný se jmenuje Christian a jo, ti spící jsou Alex a Shi-Shi. Té šakalotygřice se nelekej, umí mluvit a je protivná. Je to totiž tikiri." představila jsem nás trochu kostrbatě.

"Moc ráda vás poznávám! Vypadá to, že jste potkali obra. Příště s nimi nebojujte, dejte jim něco k jídlu a oni odejdou. Vidím, že jste ho zabili. Nevadí, máme jich ještě dost." vysvětlila Chang Chang.

"Aha."

"Naše rodina vede skromný hotel, vypadá to, že polovina vaší skupinky si potřebuje odpočinout, můžete přespat u nás!" navrhla Chang. Ta je tak hodná! Vděčně jsme přijali. Tý jo! Když se zmínila že žije tady, myslela jsem, že v nějaké vesnici za skalami. Ne, ta vesnice je ve skále! Všechno tady bylo z křišťálu a tak impozantní! Nevím, jestli existuje ve všech skalách světa něco tak odlišného od zlodějské osady Nory Lin. Tady všechno svítilo, zářilo dobrem, živé bytosti se usmívaly a prostě to bylo moc dobromyslné i na mě. Co vlastně chci? Když jsem na Sarahském hradě, stěžuju si, že se mi tam nelíbí, protože je to tam příliš morbidní. Pak přijdu sem a stěžuji si, že je to tady morbidní málo. Dokázala jsem si vybavit jen jeden střed, místo kde jsem si nestěžovala- I-mio, moje rodná vesnice. Já chci domů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Frána Frána | Web | 19. května 2013 v 15:40 | Reagovat

Chang mě doopravdy dostala. Prý "Máme jich ještě dost" XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama