"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy závěrečná část kapitoly 6. a část kapitoly 7.

22. března 2013 v 19:49 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Ani minulá kapitola se nevešla do jednoho článku, takže zde je konec a první část sedmé kapitoly. Jako vždy šílené a nedávající absolutní smysl.

"Takže ty existuješ?" vyhrkla jsem. Rozesmál se.

"Samozřejmě." a protočil otráveně oči.

"A ehm... neuraz se, ale jsi člověk?"

"Ne."

"A Christian a Elenis jsou lidé?"

"Ne. A poradím ti, šetři hlasivky- téměř nikdo ze Sarahských není člověk." zamumlal Lee polohlasem a s pořádnou otráveností.

"Fajn, jste upíři?" vykřikla jsem první nadpřirozenou bytost, která mě napadla. Lee chytil takový záchvat smíchu, že málem spadl ze stromu.

"Prý upíři... ne, ani zdaleka. I když, už jsi celkem blízko. Ani nevíme, jestli upíři existují, natož abychom jimi byli! A mimoto, jsi vážně legrační. Nejsi pro nás, zlo, žádnou hrozbou." řekl. Eh? Zaprvé mi to více otázek přidalo, než zodpovědělo, ale dobře. A mimoto mě urazil. Já se už chci probudit! Nechtěla už jsem strávit s Leem ani minutu. Odněkud přiskákala Anne s nadšeným výrazem. Konečně!

"Á, má jediná a tudíž i nejoblíbenější sestřička. Jdeš vysvobodit kamarádku? Co by se asi s Mayou stalo, kdybych teď její podvědomí zabil..." pozdravil jí její zlý bratr a tasil meč. O sekundu později mi to došlo. On mě chce zabít! Avšak Anne se pouze nadšeně usmála, poskočila a celé prostředí se změnilo. Drenynie zmizela, místo toho jsme ale byli ve... skleníku? Všude rostly masožravky, blikající kaktusy a prostě to bylo místo nanejvýše podivné. Lee na jednou neseděl na stromě, ale mračil se v ptačí kleci zavěšené u stropu, která se mírně pohupovala.

"Něco tomu chybí!" vykřikla Anne. V kleci se okamžitě objevilo bidýlko.

"No díky. Teď je to dokonalé." řekl Lee jízlivě.

"Za to, že tolik papouškuješ Vanessiny názory!" odůvodnila to jeho sestra energicky. Teď jsem se chechtala jako pominutá naopak já. Ten sen teď nemá chybu!

"A proč jsou tady ty masožravky?" a přejela jsem kriticky pohledem obří rostliny kolem nás.

"To byl Christianův nápad, jak vás znám. Kdybych zkoušel vzdorovat." objasnil Lee v kleci. Anne se usmála. Její bratr najednou z klece zmizel. Kde je?

"Nenávidím tě!" křikl po sestře Lee, tentokrát z masožravky. Květina, která ho věznila se zatvářila zákeřně.

"A teď bys se už měla probudit, Mayo." zašvitořila Anne nadšeně a já se nějakou záhadou ocitla plně probuzená, znovu na cestě ke Křišťálovému schodišti. Christian a Elenis! Jsou tady! Musím za nimi, potřebuji vysvětlení!

"Lee mi skoro všechno řekl!" zařvala jsem, vstala a vydala se k nim. Tedy, než mi došlo, že pořád jedeme na buvolech a z dopravního prostředku jsem slavnostně zhučela. Asi jsem si zlomila několik kostí, bolelo to více, než sto čertů. Celá kolona se vyděšeně zastavila. Kdybych totiž alespoň spadla normálně a pak se standartě rozplácla na zemi, ale to bych já nesměla být já.

Kapitola 7 .: O tom, jak Maya potkala propast a pár "lidí" dostalo šílený nápad, skočit tam.

Tak jsem se vesele kutálela z útesu, či co to k sakru bylo. Nedobrovolně jsem metala u toho kotouly a přemety, o kterých jsem dosud nevěděla, že je umím. Křičela jsem na všechny strany. Pořádně to bolelo, kameny a různé improvizované skokánky, které jsem musela chtě nechtě v té hrozné rychlosti přeskočit mi také na zdraví nepřidávaly... konečně jsem byla pod kopcem, na rovině. Mysleli by jste si, že už se zastavím, nechám se ošetřit a budu v pohodě. Avšak všechny fyzikální síly se v ten moment otočily proti mě a jelikož jsem nabrala při nedobrovolné akrobacii z kopce dosti velkou rychlost, kutálela jsem se ještě dalších asi deset metrů. A tam- uááá!!! Propast! Padám! Překvapivě dolů!

"Elenis, stihneš to?" zeptal se Christian naléhavě tam někde nahoře. Sbohem, krutý světe!

"Ne! Spadla do té propasti!" zařvala odpověď Elenis. Pravděpodobně se mě ještě pokusili zachránit, ale mihlo se to účinkem. Padala jsem pořád dál a čím dál, tím hlouběji. Najednou jsem se zastavila. Jsem mrtvá? Nesmysl, vždyť jsem ještě ani nedopadla na dno! Někdo mě vytahuje telekineticky nahoru- Shi-Shi! Kouzla! Život! Já jsem to přežila, já jsem to přežila! Konečně jsem dosáhla pevné zemi pod nohama.

"Co je to...to za... věc?" zeptala jsem se.

"Možná zkratka. Vím na šedesát, nebo padesát pět procent, že tam dole je jezero a přes podzemní tunel, který využívá Nořina organizace se dostaneme přímo na Křišťálové údolí, kde se nachází jak je vám jistě známo, Křišťálové schodiště." pronesl Christian zamyšleně. Šedesát, nebo padesát procent?! A když mu náhodou výpočty nevyjdou, rozpleskneme se o zem! A další otázka- kdo je to ta Nora? Co je zač její organizace? Proč vždycky mi musí přinést tolik otázek?

"Kdo je to ta Nora?" řekla jsem nahlas namátkou jednu z nich.

"Nechvalně proslulá třikrát mrtvá Nora Lin ze Stelei. Je to zlodějka, ale ne jen tak obyčejná zlodějka. Je nejlepší! Jak si jinak myslíte, že přišla k těm jeskyním? Je členkou Rady Světla a má svojí vlastní organizaci, jež ukrade, co uvidí. Zaměstnává v ní několik stovek zlých poskoků."

"Co je to Rada Světla a jak může být třikrát mrtvá?"

"Svatá rada Světla. Je to společenství těch nejprohnanějších a nejzkaženějších bytostí, které spojuje jeden cíl-zničit a ovládnout svět. A jednoduše. Napřed jí zabili, avšak osud chtěl, aby žila a tak se dostala ze Země mrtvých. Pak jí zabili znovu. Jak přežila tohle nám je záhadou. Ale do třetice všeho dobrého byla zavražděna zase, ale to jí nezabránilo, aby žila dál, jako duch. Obdivuji její vytrvalost." pronesl Christian. A to jen tak skočíme do doupěte té zločinkyně a slušně jí požádáme, aby nám dovolila projít a přála nám štěstí? Pokud vůbec ale stojíme u správné propasti. V opačném případě by nám mohly přát akorát tak krysy a netopýři, a to hezký pohřeb. Christian a Elenis se začali naoko hádat, kdo skočí první, Shis si na chvíli odčarovala korunku, aby ji při pádu neztratila, Alex se díval dolů a měřil očima vzdálenost od jezera (smrti?) tam dole, Sisi zírala vyděšeně do blba, Smith jedl něco neidentifikovatelného, Tim se snažil zachovat si klid a Theo se snažil překonávat rekord v kňučení a třesení se jako zmoklá slepice. A já samotná? V hlavě mi probíhala rvačka mezi všetečnými otázkami a nefalšovaným strachem, který byl ještě všetečnější. Nakonec se ty dvě neslučitelné části mě shodly jen na dvou větách. První zněla-Christian je cvok! a druhá překvapivě: Nikam neskáču!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nin Nin | 22. března 2013 v 19:53 | Reagovat

dobré to je :)

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | 23. března 2013 v 8:54 | Reagovat

[1]:Děkuji.

3 Frána Frána | Web | 19. května 2013 v 13:46 | Reagovat

Co se tedy stalo s tou armádou? Lhal, nebo zdrhli a nechali jí tam, aby pozabíjela/pozatýkala ty růžovohlavy? Nebo co? Potom si říkám, že jí Shi-Shi nemusela z propasti vytahovat, když tam teď chtějí stejně skočit, ale co :D

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 19. května 2013 v 14:06 | Reagovat

[3]: No, armáda tam žádná nebyla, jelikož Christian lhal a od růžových hlav se jim podařilo utéct (díky štěstí a stádu buvolů).
(nepřeskočila jsi kapitolu 5. III. část a kapitolu 6. I. část? Omlouvám se za ty zmatky, některé z těch kapitol jsou moc dlouhé, než aby se daly vložit do jednoho článku, tak jsem je musela rozdělit, dosti nešťastně...).
A s tou Shi-Shi je to taky dosti nelogické uznávám, i když oni nemohli nechat Mayu skočit první, co kdyby tam to jezero nebylo? I když je Maya "moc užitečná" je z nich asi nejdůležitější...

5 Frána Frána | Web | 19. května 2013 v 14:35 | Reagovat

Ne, nepřeskočila, přečetla jsem si to, jen jsem nepochopila, jestli jim tedy lhal, nebo ne :D  A ano, máš pravdu, jezero by tam nebylo a měli by po vyvolené, i když nechat skákat prvního krále není také moc dobré řešení, já bych tam hodila někoho neužitečného :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama