"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy kapitola 15.

1. dubna 2013 v 12:54 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Patnáctá kapitola. Celkově o ničem, ale přesto děkuji za přečtení i komentáře.
Kapitola 15.: nelytijské drama a o nesmírně uražené kachně

"Já vás vidím!"

"Aha." řekl asi ten hlavní z nich. Vylezli tak synchronizovaně, až se navzájem srazili. Jeden z nich byl asi tak starý jako já, druhý měl hlavu svěšenou a připadal mi poněkud bez života, třetímu muselo být přes osmdesát a ten další byl tak nevýrazný, že ani nevím, co bych o něm napsala. No, když přičteme ty podivné čepice to musela být slušná várka exotů...

"Já jsem Maya Jangová a vy?"

"My jsme zatoulaný pluk elsijské armády. Nejsi náhodou saražanka, že ne? Odkud jsi?" odpověděl ten asi stejného stáří, jako já.

"Jsem z Sarahskoelsijské říše a jo, tím pádem jsem asi saražanka." řekla jsem naštvaně. Došly mi nervy. Nenávidím lidi, kteří mají v jednom kuse blbé otázky. Okamžitě se zatvářili tak vystrašeně, jako kdybych se právě přiznala, že jsem nějaká věhlasná lidojedka z pekla, nebo rovnou sama Vanessa.

"Nezabíjej nás, prosím! Ani nás prosím nemuč a neshazuj naše hlavy ze schodů!" vykřikl ten nevýrazný výrazně.

"Nebojte se. Proč bych měla?"

"No, to vy saražané přece děláte, ne? Zabíjíte, co se pohne! A nás elsiany hlavně a dokonce se s námi chystáte válčit!" objasnil jeden z nich. Aha. Sarahskoelsijská říše, sarahskoelsijská válka a sarahskoelsijská nenávist. No, my jsme je až do nedávna vlastně ani tak nenenáviděli. No řekněte, nenávidíte vy snad mouchy za oknem? Jsou otravné, některé dokonce i pitomé, říkáte si o nich vtipy, hledíte na ně povýšeně, ale nic vám nedělají, ne? My saražané jsme si totiž dlouho mysleli, že elsiané jsou jako mouchy. Otravní a podřadní. Možná, že oni měli ale lepší důvody, proč nás nenávidět... a zase ten Christian II.! Totiž nepopírám, že si tenkrát Jack III. doopravdy začal, ale Chriss II. to stejně trošku přehnal, nemyslíte? Miliarda elsijských vojáků se v ten den na Sarahu řítila, jak velká část z nich podle vás to přežila? Ani jeden. Náš milovaný bývalý král je totiž dal všechny, včetně Jacka umučit... a aby toho nebylo málo, na druhý den uspořádal "odvetu" a v zákeřném útoku zabil další alespoň miliardu příslušníků zmíněného národa... au, au. Takže podtrženo sečteno- za všechno může Christian II.!

"Ne, to je elsijský přelud, nikdy jsem nikoho nezabila a nemíním zabít ani vás, ok? A mimoto, co se mu stalo?" zeptala jsem se a ukázala na toho polomrtvého.

"Ale, napadlo ho nelytium. Dva z našich lidí zabilo, nás si nevšimlo a když zaútočilo na Jamese, nebylo už hladové a kousek života v něm nechalo." odpověděl ten člověk stojící vedle něj. Cože?! To nemyslí vážně! Znám jenom dvě přeživší nelytia, pohybující se v téhle oblasti. Teď ještě zjistit, jestli to byl Christian, nebo Elenis... tak či tak jsem pukala vzteky. Já jim věřila! Pokládala jsem je za přátele a ve skutečnosti je nejméně jeden z nich krutým vrahem!

"Jak to nelytium vypadalo?"

"Byl to muž, černé vlasy-"

"Díky, to mi stačí! Ty tam, pojď se mnou! Ten debilní lhář a zrůda si to odskáče!" zvolala jsem revolučním hlasem a poněkud jsem všechny přítomné vyděsila... však mladý Elsian se ke mně přeci jen přidal a spěchali jsme do tábora mé skupinky. Grrrr! Christian si to odskáče! Jak mohl?! Zaplavila mně taková vlna vzteku, že jsem pomalu začínala být okolí nebezpečná. Grrrr!

Když jsem já a ubohý Elsian dorazili na místo, ostatní nerušeně šíleli, jako vždy. Ten modrooký zloduch právě vyprávěl ostatním nějakou veselou historku, v které vystupovala Caroline a nebezpečné množství slonů, Theo opět poskakoval s Trixie na hlavě (která to pravděpodobně brala jako nový druh adrenalinového sportu) a ostatní poslouchali Christiana. Jen počkej, Christiane! Tři, dva, jedna, výbuch!

"CHRISTIANE!!! JAK JSI MOHL?!" zaburácela jsem. Všichni přerušili svou aktuální činnost a podívali se na mně.

"Vážně nemám ponětí." odvětil Christian s arogantním úsměvem.

"VÍŠ CO? BĚŽ PRYČ! JÁ TĚ UŽ VE SVÉ VÝPRAVĚ NECHCU, TY ODPORNÁ, KRUTÁ, ZABIJÁCKÁ, SADISTICKÁ A NESKUTEČNĚ PITOMÁ ZRŮDO! A UŽ TĚ NECHCI ANI NIKDY VIDĚT! ROZUMÍŠ?!"

"Ano, rozumím. Ale předtím, než odejdu navěky ze životů vás všech, smím se zeptat na takovou irelevantní a patrně kapku triviální otázku? Co jsem provedl?" zeptal se a nasadil učebnicově zmatený výraz.

"CO JSI UDĚLAL? TY SE PTÁŠ, TY ODPORNÝ, SLIZKÝ VRAHU, CO JSI PROVEDL?!"

"Ano, tak by se to dalo také říci." opáčil namyšleně.

"NAPADL JSI ČLOVĚKA A DVA JSI ZABIL!!! NENÁVIDÍM TĚ! CO TI TI LIDÉ UDĚLALI? PROČ, PROČ MUSELI ZEMŘÍT?! SLYŠÍŠ, TY BEZCITNÝ BUDIŽKNIČEMU?! ZASLOUŽIL BY JSI SI ZEMŘÍT V MUKÁCH, JAKO TI CHUDÁCI!" řvala jsem. Víte, že je to celkem dobrý pocit? Jen tak si ječet a k tomu ještě trestat bezpráví?

"Ale Mayo... já jsem přece nikoho nenapadl ani nikoho nezabil... mám alibi. Elenis, že jsem se od chvíle, kdy jsme sem dorazili ani nehnul od ostatních? Shi-Shi, Time, Sisi, Theodorte, Alexi, Trixie, že je to pravda a nic než pravda?"

"Promiň, Christiane, ale já vážně nevím... co když jsi za sebe na chvíli poslal hologram nebo dávno ztracené dvojče? Jak si teď můžu být vůbec jista, že mluvím s pravým Christianem Sarahským?" odmítla se manžela zastat Elenis.

"Nissie, samozřejmě, že jsem to já. Nikdo se nepokusil vydávat se za mně už asi tak pět, šest let... a navíc kdo jiný má tu odvahu, oslovovat tě "Nissie" a koledovat si tím o okamžitou smrt?"

"No tak máš asi pravdu, ale s tou "Nissie" stejně přestaň!" souhlasila Elenis ponuře. Ale ještě si počkejte, to ani vzdáleně není všechno, ještě jsem to Christianovi dosti nevytmavila a na to jeho takzvané alibi kašlu z vysoka.

"A KDO TEDA, KDYŽ NE TY! JSI AROGANTNÍ A SEBESTŘEDNÝ SOBEC, TY HANEBNÉ VŠEŽRAVÉ A VŠEŠIKANUJÍCÍ PRASE A NAVÍC, JÁ MÁM DŮKAZY! HA, SVĚDEK!" štěkla jsem a ukázala na v koutě se krčícího elsiana.

"Ehm, Mayo, on to ale nebyl... nenechala jsi mě to doříct, to nelytium mělo červené oči, vypadalo asi tak na třicet a mělo o něco kratší vlasy... on to vážně nebyl..." vykoktal svědek svou výpověď. Připadám si jako na policejní stanici... a to ani nemluvím o tom, že jsem opět za blbku.

"Uh...aha." špitla jsem.

"Ach tak... nedlužíš někomu náhodou omluvu? Jako třeba například arogantnímu a sebestřednému praseti? Či snad pardon, sadistické, všežravé a budižkničemné zrůdě? Tak v tom případě juchů, omluva se v žádném případě nepřijímá! A nyní odejdu a nevrátím se, dokud mně nebudete hledat a alespoň tři hodiny s vámi nepromluvím, aby jsi věděla Mayo, jak moc jsi mě zranila!" prohlásil Christian teatrálně, kývl na kočku, která seskočila Theovi z hlavy, postavila se, arogantně zasyčela, když nás míjela, nakonec uraženecky trhla hlavou a i s králem suverénně odešla, provokativně u toho škubajíc ocasem. Christian se narozdíl od Trixie ani neohlédl.

"Děkujeme Mayo, teď od něj bude konečně chvíli klid." poznamenal Tim. Hmm, přeci jen to má své výhody. Po pořádné poradě jsme se shodli, že pokračovat v cestě teď není asi ten nejlepší nápad... tudíž tady přespíme. Shi-Shi se ihned dala na bytové desingerství a vyčarovala nám celkem slušné podmínky. V křišťálové skále na našem odpočívadle se najednou jen tak prostě objevilo několik malých jeskyněk s dveřmi, koberci, postelemi, lampičkami a knihami (ano, a toho obrovského slona nakresleného na zdi každé z nich jsem vynechala schválně). Kolem naší improvizované vesničky hořely ohně, prý to odpuzuje divou zvěř a divné drenynie (tady nějací jsou?!!!) a prostě tábor k pohledání. No, relativní bezpečí, klid, žádný otravující jistý člen rodu Sarahských, no co mi chybí ke spokojenosti? Nevím sama, ale něco to bylo určitě, jelikož jsem se cítila pěkně mizerně. Možná si myslíte, že noc musela být klidná. Nebyla ani zdaleka. Vypadá to, že Shi-Shi ještě s někým hrají ve vedlejším pokoji karty o nějakou astronomickou částku kachen (!!!) a následně byly slyšet Shisiny nadšené výkřiky, že vyhrála. Theodor ječel. No juchů. Jestli v okolí vážně nějací drenyniové jsou, tak vsaďte kolik kachen chcete, že už se jistě sešikovávají do řady pod naším (pomyslným) oknem a nechávají se hluboce unést představou, jak si nás dávají k večeři. A já samotinká? No, vyfasovala jsem pokoj s Elenis. Vlastně nevím, jaký je můj názor na ni. Není to ani zdaleka tak nafoukaná princeznička, jak vypadá, ale na druhou stranu je zase pořádně šílená a občas přespříliš rozumná. I když není ani vzdáleně tak šílená, jako zbytek její rodiny. Co já vím? Třeba z nás budou jednou kamarádky. A k těm knihám, Shis má celkem dobrý vkus. Zrovna teď jsem bezcílně listovala Osudovým ostrovem, bezcílně proto, že jsem ho už stačila přečíst. Vážně! Dvě stě stránkovou knihu za jeden večer a to nejsem nijak zvláště příznivcem čtení... tak zajímavá ta kniha byla. Venku, někde v lese o poschodí výše nějaká neidentifikovaná příšera odporně zavyla a vzbudila tím tu část výpravy, které se nějak záhadně podařilo usnout. Elenis zbledla a tlumeně vzlykla.

"Co to bylo?" zeptala jsem se.

"Drenyniové. Takhle vyjí drenyniové." odpověděla.

"Oni tu vážně jsou?" vyděsila jsem se zděšeným hlasem.

"Jo. Jsou. Ok, ale sem se nedostanou, Shi-Shiina kouzla neporazí a nesežerou nás, neboj Mayo."

"A... co oni vlastně žerou?" skoro jsem se bála zeptat. No, Co rozhodně nežerou... ale vážně doufám, ať to nejsou gumové kachničky... prosím, ať nepojídají gumové kachničky... to by bylo totiž vážně barbarské.

"Nás. Nelytia. Neboj se, lidi ne. Lidi pouze s oblibou zabíjí, ale ne pro potravu. Ucítí nás prý až na kilometry daleko a nezastaví se před ničím, než nás sežerou..." zašeptala královna morbidně.

"Takže jsou v tom lese?"

"Pravděpodobně jo. Přesně v tom lese, kam jsme nechali odejít Christiana úplně samotného... Mayo, já se bojím, že ho zabili...že vyjí na oslavu čerstvé večeře." vzlykla Elenis.

"Ale to jistě ne! Znáš Christiana, ne? On beztak přesvědčil ty drenynie, že není nelytium, ale kachna a v teď je v pořádku na cestě sem... a navíc, není sám- má s sebou Trixie!" uklidňovala jsem ji zcela vážně. No co, Christian je toho schopný...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama