"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy kapitola 22.

20. dubna 2013 v 20:01 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Tak. Dvacátá druhá kapitola. Opět trochu šílená, avšak spíše dramatická. Opět hodně přepínání pohledů a i děj je poněkud chaotický. Doufám, že se vám to bude líbit.

Kapitola 22.: O trochu dramatické situaci kolem Madilim a absolutním zmatení všech

Akademie magického slunce, Vzdušné ostrovy pohled Christian

Zajímavé. Přemýšlel jsem nad tím, co myslela Nikki tím "v půl páté to vypukne". Co vypukne v půl páté? Věděl jsem, že to v žádném případě nebude nic dobrého. Zajisté to má něco společného s Elenis. Snad jí to nijak neublíží... avšak asi pravděpodobně doopravdy ne, neboť kdyby ji chtěla Nikki zabít, udělala by to již před chvílí. Je-li to na pokyn Vanessy, bude to něco promyšleného a hrůzostrašného. Avšak nemyslím si to. Oficiálně má každý z nás za to, že je Nikk v paktu s královnou Anardu, či spíše že ji Vanessa naverbovala do svého dalekosáhle rozmanitého služebnictva. Já Vanessu znám a znám ji dobře a myslím si, že ji Nicolleta k smrti vytáčí. Dokonce si myslím, že má ta hadošvábí blechoštěničí "Vládkyně míru" v úmyslu mou nepokrevní sestřenku zradit a založit si vlastní zlopodnik. Pche... Vann ji zničí jedinou myšlenkou a když ne ona, tak my.

"Christiane? Jsou přesně čtyři hodiny v noci a sestra říkala... už mám před sebou jen půl hodiny života?" ozvala se Elenis, sedící na posteli, v zelených očích slzy.

"Nikoli, to jistě ne. Myslím si, že Nicolleta nemá v plánu tě zabít." snažil jsem se ji uklidnit.

"Úsudek, nebo pouhý pokus mě uklidnit?" zeptala se. Smutně jsem se na ni podíval, přisedl jsem si k ní a obejmul ji.

"Nemám tušení. Asi obojí."

"No, Nikki také mluvila o nějaké Madilim. Dost podivné jméno, ne? Neznáš ji? Beztak ji Nicolleta poslala zabít mě, ať je to, kdo je to." poznamenala Elenis.

"Ne, neznám ji. Jsi v budově plné tikiri a se mnou, myslíš, že si vážně někdo troufne na tebe zaútočit?"

"Nepoužíváme nějak často sloveso "myslet"? Co kdybychom na chvíli nemysleli? Měl bys odejít, nebo alespoň jít na druhou stranu místnosti, až se proměním v lidožravého slimáka nebo tak něco, jistě budu nebezpečná."

"Odejít? Nikoli. Zůstanu s tebou."

"Pche. Slyšel jsi už o tom, že sebevražedné sklony se řadí k mentálním poruchám? Víš, já bych tě vážně nerada zabila. Miluji tě." zašeptala smutně.

"Já tebe také. Vím, že je hloupé věřit, že to spolu jistě zvládneme, ale přece v to věřím."

"Máš pravdu, je to úplná blbost. Ale nekašleme na to? Nevyřešíme to až za dvacet minut? Pro jednou k čertu s rozumem!" řekla a políbila mne.

V tom vešel do místnosti ten debil, na nějž jsme zcela zapomněli, že tady bydlí také. U angorek! Vážně skvělé načasování. Elenis nadsvětelnou rychlostí přímo odletěla na druhou stranu místnosti, rychleji, než si blb dokázal všimnout, takže musel dojít k závěru, že má halucinace, nebo se Elenis umí přemisťovat.

"Vy ještě nespíte? Šprti chodí spát brzo a vstávají pozdě a jak to že jste nebyli na hodině?!"

"Řešíme existenciální drama a měl by jsi jíti pryč, než-li zařídím, aby jsi přestal existovat!" zasyčel jsem.

"Kvok!" zakdákal vyděšeně a utekl.

Minuty ubíhaly a ručička na hodinách nemilosrdně věštila půl páté. Tedy, ještě ne... čtvrt minuty. Čtrnáct sekund. Třináct sekund. Dvanáct sekund. Jedenáct sekund. Deset sekund. Devět sekund. Osm sekund. Sedm sekund. Šest sekund. Již pouze pět vteřin... čtyři, tři, dva, jedna... Elenis ještě zatajila dech, půl páté odbylo a má drahá královna se zhroutila k zemi. Ach ne! Dýchá? Nedýchá! Avšak než jsem k ní stačil doběhnout a zkontrolovat, zda-li žije, otevřela oči. Zmateně se rozhlédla kolem sebe a nadnelitijskou rychlostí skočila do jiného rohu pokoje.

Ve tváři naštvaný výraz, v jinak nádherných, zelených očích vražedný, karmínový třpyt. A v té chvíli mi došlo-

"Ehm, a ty jsi kdo? Musím si překontrolovat, jestli patříš na seznam osob, které mám zabít, tak sorry." řekla poněkud znuděně.

"No, ty budeš pravděpodobně Madilim, že? Víš, že tvé jméno je filipínsky a znamená to "temná"? Proč bych ti měl říkat, kdo jsem? Vsadím se, že si tvá vážená sestřička našla na tom vašem "seznamu", jak říkáš, totiž místo i pro mne."

"Madilim Elenis Amelia I. z Elsie Starová, když už! A jsem nájemná vražedkyně, když už! Proč pořád říkám "když už"? Nicolleta mi dala jasné instrukce- zabít všechny okolo, hlavně Christiana Sarahského a pak se vrátit k ní pro další příkazy."

"A Elenis?"

"Tak se jmenuje ta druhá. Mé "dobré já". Je tak otravná! A Nikk navíc říkala, že s ní budou problémy. Fajn, tak kdo teda jseš? Víš, kolik bytostí musím ještě stihnout zabít? Nemám na tlachání s tebou celou noc, tedy brzké ráno!" odsekla. Já jsem to tušil. Ta zrádná, zkažená, kraboveš ji rozdělila na dvě části. Elenis, která si říká Elenis a Elenis, která si říká Madilim. Zajímavé. Nemyslím si ale, že by byla schopna někoho zabít. No, neznám moc nájemných vražedkyň, které si s obětmi povídají a ochotně jim vysvětlují situaci...

"Christian Liam VII. Sarahský, těší mne. Než se mně avšak uráčíš zabít, vyslechni mně. Jakmile se vzdálíš od tohohle pokoje, zemřeš a jediný já vím proč a jak tomu předejít a takže když mně zabiješ..." prohlásil jsem, pravda, trochu namyšleně. Dle jejího výrazu jsem nevyšel ze cviku a jsem stále tak výborný lhář, jako jsem býval.

"Cože? To jako budu muset udělat co? Říct nějaké kouzlo, přejít tu chodbu pozpátku, nebo co?" zhrozila se.

"Z jakého důvodu bych ti to říkal? Já mám svůj život rád."opáčil jsem. Zamyslela se a rudá zář v jejích očích zhasla, asi náznak, že je schopna rozumně uvažovat a diplomaticky vyjednávat. Nebo spíše, že se nějak vymanila z vůle Nicollety... či spíše obojí.

"Fajn. A když ti slíbím, že ti neublížím, když mi to řekneš, řekneš to?"

"Ještě nevím. Jsem nucen si to ještě rozmyslet. Avšak řekni mi něco ty- co se stalo s tebou, s Elenis?"

"Nebyla vymazána úplně, někdo kouzlo přerušil a je to jen na půl, střídáme se, vždy jeden den já, druhý den ona... a proč jsi ji nazval mnou?" odpověděla zmateně.

"Ale to je jednoduché. Mám takovou teorii... teď prosím odpovídej pravdivě na otázky, ať se ti klidně budou zdát sebepitomější, děkuji. Tvá oblíbená barva? Zbraň? Drahokam? Roční období? Květina? Kdyby jsi měla vybrat jednu ze svých charakterových vlastností, kterou považuješ za vadu, která by to byla? A ano, zapomněl jsem se zeptat na tvé oblíbené zvíře a strom."

"Starorůžová. Dýka. Rubín. Zima. Růže. Pomalejší myšlení. Myš. Třešeň. Stačí? Co tím sleduješ?"

"Vyšlo to. Elenis by odpověděla na slovíčko stejně. Dokázal bych i zdůvodnit, proč jsi si vybrala tyhle věci. Rubíny ti připomínají tvou rodinu. Zima je chladná, stejně jako se snažíš býti ty a navíc obdivuješ sníh. Růže. Je krásná, křehká, avšak mívá trny. Myslíš si, že myslíš pomalu, což není pravda, avšak snižuje ti to sebevědomí. Myš. Nikki myši nenávidí a ty jí chceš co nejvíce odporovat. Máš radost z toho, co ji děsí. A třešeň? Vyrůstala jsi v Elsii, kde rostou třešně téměř všude. Připomíná ti to dětství." odříkal jsem. Elenis znám a vážně si nemyslím, že by Nicolleta zvládla ji úplně zničit. Kdyby nebyla Madilim vlastně technicky Elenis, nemohla by bezmyšlenkovitě vyhrknout přesný seznam oblíbených věcí, když "existuje" teprve pár minut. Já bych spíše řekl, že prostě Nissie rozdělila na dvě poloviny a tu jednu přejmenovala a vymazala jí paměť a nalhala jí, že je její nejmilejší sestřička a že ona musí pro ni "pracovat" a zabít pár nedůležitých bytostí, které ohrožují jejich štěstí.

Pohled Maya

Zdá se vám odpolední vyučování jako utrpení světa? Jo? Zkuste si noční vyučování a přestanete si stěžovat v mžiku. Ale už je to dobré, poslední dnešní hodina a zítra jsou prázdniny! Nepříjemně jsem si připomněla léta ve škole, opravdické školní docházce, kde nejste jen na přechodnou dobu, respektive na týden.

Zazvonilo. No juchů. Nauka o zemích světla i temnoty (zeměpis) začíná. Tvrdnu v cáklé škole s cáklými bytostmi, abych byla připravená zachránit svět. Chápete to? Není to příšerné? Rozhodně to zní otravně a nebezpečně.

Několik sarahskoidnějších žáků začalo zděšeně obracet oči a zvedat obočí, když vešel profesor. Totiž, "profesor". Asi další suplent, neboť tohohle blba tu přece nemohli přijmout ani na protekci jeho sestřičky. Muž vypadající asi jako třicetileté prase, s na milimetrového ježka ostříhanými pískovými vlasy, pitomým oblečením, opravdu inteligentním výrazem a opravdu inteligentní korunkou na hlavě. No, nebyl to žádný krasavec, ale třeba je chytřejší než vypadá. Nebo možná ne.

"Já jsem slavný král Ryno Anardský ze slavného... uh... jo, Severního Anardu, který patří pod slavnou Svatou říši Anardskou. Byl jsem požádán Vládkyní sýru Nicolletou... sakra, zapomněl jsem text." prohlásil nadutě, či spíše pouze dutě. A navíc jsem si nevšimla, že Nikki vládne sýru... a když už o ní mluvíme, nekráčela si to do místnosti, jako by jí to tu patřilo, prohlásila, že je inspektorka, či co a podala Rynovi papírek, asi s tím, co má říkat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 19:32 | Reagovat

Díky, zase jsi mi přivodila hysterický záchvat smíchu. Opravdu se mi to líbí, hlavně ta část s Madilim/Elenis. Jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama