"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Absolutní konec, či snad ne? Kapitola 1.

24. května 2013 v 22:23 | Kate Černobílá |  Absolutní konec, či snad ne?
První kapitola onoho slibovaného dodatku k Cestám jinými světy (více informací v prologu k téhle "povídce"). Kdyby jste něco nechápali, napište do komentářů a já to vysvětlím. Je to opravdu složité a hlavně nedopsané. No, doufám, že se vám to bude líbit.
Absolutní konec, či snad ne? Kapitola 1., aneb jak to všechno skončilo...tedy, ehm začalo

Kdy už přestanou otravovat? Také si tak často pokládáte tu otázku? Nevím. Podle toho, o kom mluvíme. Ale něco vím jistě. Ti, co otravují mně nepřestanou nikdy.

Probudil mně zuřivý klepot z venku na okenice. Nějaký zoufalý soused, co se chce ukrýt u čarodějky a myslí si, že ho to zachrání před jistou smrtí? Neotvírám. Můžou si za to sami. Nebo možná ne... ale já za to nemůžu určitě, tak proč bych se do toho měla míchat?

To něco znovu "zaklepalo" (spíše zuřivě zabouchalo a podle následujících zvuků se to dalo asi ve smrtelných křečích do demolice všeho kolem). Ozvala se ještě silnější rána. Aha, to se ještě nerozplynulo? A pravděpodobně se to snaží prolomit okenici kameny a několika sádrovými trpaslíky z vedlejší zahrady. No juchů. Jestli to tak naléhavě potřebuje úkryt a pomoc, ať jde do nejbližší katedrály a modlí se. Těm venku už stejně nepomůže nic.

Pokud teda nejsou mými příbuznými, či z jiného národa. Pro ostatní je to absolutní konec. Či snad ne?

Křik mých sousedů a celého království utichl asi před hodinou. Samozřejmě, že nezemřeli všichni najednou, každou sekundu se jich bolestivě rozplynulo jen několik stovek. A nejen saražanů (obyvatel bývalé Sarahy, nyní Země Nikoho), také vedlejší Anard zanikl. Naše rodina a nejbližší přátelé jsou jediní, kdo byli z zániku civilizace zla vynecháni. No nemám to ale štěstí? Je hezké být vyvolená, to se totiž na vás každá mocná bytost obrací a pro všechno jste nepostradatelní.

Ta bytost venku to vzdala. Ne dobývání našeho domu, ale napínavý souboj s oknem. Okno versus neznámý dobyvatel- 1:0. Juchů. Teď to pro změnu ničí dveře.

Ha, ha. Tomu se říká zabezpečení. Dveře jsou z oceli, potřené šeříkem. Okna stejně tak. Ocelové okenice. Nemá to šanci! Mrtvola jedna.

Ups... něco mě praštilo do hlavy. Kus omítky? Ze stropu? Cože?! Střecha! Máme slaměnou střechu! Sakra! Ta příšera je na střeše! Ale já na ni vyzraju, uvidíte! Vlétla jsem rychle do sklepa, soustředila svou mysl, nadzvedla telekinezí (zmínila jsem se už, že jsem čarodějka?) dělo a utíkala po schodech i s dělem nahoru, na půdu. Bohužel jsem zakopla, přestala se soustředit a těžkopádná zbraň spadla zpátky dolů! To tomu nedaruju! To dělo pozná, co je to zač, namíchnout Mayu Jangovou!

Aha. Ale když teď zničím to dělo, čím pak sestřelím toho vetřelce ze střechy? Nádobím? Slonem? Nádobím ve tvaru slona?

Zamyslela jsem se. Co se vlastně stalo?

Bylo to před týdnem. Měla jsem vizi. Nemívám je, tahle byla beztak zásluhou nějaké tikiri. Uf, ještě že je už po nich. V té vizi jsem najednou byla někde... na mracích? Asi tak.

Nebeská hala s stovkou sloupů, soch, stromů, všechno bělostné- i ty stromy. Tam mě hodili. Ne přímo mě, byla jsem divák, ne vystupující. Sloupy, stromy a sochy mírovládců byly úhledně v jedné řadě a na konci síně se skvěly bílé dveře.

Zrovna se tam objevili dva "lidé". Hmm, zajímavé. Proč mě někdo posílá sledovat zrovna ty dva exoty? Nesnáším je. Nesnáším nenormální bytosti. Nesnáším Sarahské, královský rod, vládnoucí přes dvacet tisíc let. Jsou tak vyšinutí!

Oba byli svátečně oblečeni (ale tak oni se oblékají v podstatě vždycky, takže...), na povýšených, urozených hlavách koruny, zdobené rubíny.

"Také si připadáš poněkud hloupě? Vypadáme jako reklama na zlatnictví! A navíc se mi příčí celý smysl téhle akce." stěžoval si mladý muž. Vypadal tak na sedmnáct, ale věk je u nesmrtelných bytostí dosti neurčitelný... jedno se mu však upřít nedalo. Christian Sarahský byl (jak to už u Sarahských bývá zvykem) zatraceně hezký. S podmanivýma, světle modrýma očima, mimořádně krásnými rysy, křídově bílou pletí a havranitě černými, téměř po ramena dlouhými vlasy by ho málokdo typoval na jednoho z vládců zla. Ale rozhodně by jste změnili názor, až by jste s ním strávili pět minut v jedné místnosti. Otravnost má jméno Christian. Arogance, sebestřednost, povýšenost, nesrozumitelná slovníková mluva, přílišná zdvořilost a nervy drásající inteligence (nemyšleno ironicky, ten exot je chytrost a prohnanost sama a rád dělá z lidí pitomce) vás brzy dostane do cvokhausu, jen si zkuste s ním promluvit.

"Jo! To tam vážně musíme jít oba? A vážně tam musíme jít? Já se nerada někomu klaním!" odpověděla osoba číslo dvě, Elenis Madilim. Královna a v tuto chvíli asi spíše Madilim, než Elenis. Ona je to totiž dobrý příklad rozdvojené osobnosti. Jeden den královna Elenis, druhý den nájemná vražedkyně Madilim. Chápete? Nebezpečná osoba. Potřásla otráveně hlavou, až plátky zlata, které měla vpletené do vlasů zacinkaly.

"Ano, Hvězdičko. Oni si na tom mírovládci hrozně zakládají. Saraha a Anard, mocnosti zla, musí každých sto let jít sem a odpřisáhnout věrnost vyšší moci, totiž jim."

"A to muselo vyjít zrovna na nás? A co by se stalo, kdybychom my, nebo Vanessa nedorazili?"

"Byli bychom prohlášeni za mír a rovnováhu ohrožující a pravděpodobně by odhlasovali-"

"Vidím, že to vysvětlení je na dlouho. Nejdeme už? Čím dříve se patolízalsky ukloníme Kiaře, tím dříve budeme doma." přerušila ho jeho manželka, vzala ho za ruku a společně se hrdě vydali vstříc dveřím na druhé straně sálu, nevědivší, že se blíží zkáza jejich národa.

Já jsem byla táhnuta za nimi, takže jsem dobře viděla, co se bude dít. Když dvě nelytia (to jsou ty nesmrtelné bytosti, např. Sarahští, vysvětlím potom) vkročila do honosného sálu, na ještě honosnějším trůnu seděla zelenovlasá, vlastně celá zelená, moudře se tvářící žena. Madilim tlumeně zavrčela, ale nakonec stejně jako Christian poklekla před důstojnou Vládkyní míru.

"Uctivě zdravíme. Jsme Christian Liam VII. Sarahský a Madilim Elenis Amelia I. z Elsie Sarahská Star, král a královna Sarahskoelsijské říše. Dle závazné přísahy mých předků jdeme slíbit absolutní věrnost zákonům míru a rovnováhy, lady Hannah, předsedkyni rady Vládců míru, lady Kiaře, radní zástupkyni kontinentu Elmera, lady Rachel, strážkyni Země mrtvých a všem ostatním radním." prohlásil mladý král.

"Christiane Liame, povstaň. Já, Kiara, přijímám vaší přísahu a lady Hannah bude také spokojena. Jen mi řekni, vynechal jsi záměrně, Hlavní Vládkyni míru kontinentu Elmera, Nicolletu Starovou? Ona sice není v radě, ale to proto, že je ještě živa." odvětila Kiara. Christian vstal a v jeho očích se usídlil vzteko-povýšený výraz.

"Nikki Starová je náš nejodpornější nepřítel, zkažená kněžka černé magie, vražedkyně, krutovládkyně a mrcha. Neslibujme jí nic, pouze smrt."

"Vy Sarahští jste čím dál, tím drzejší."

"Ach má paní, to není drzost. Toť pravda pouhá." odporoval nadále saražan. Madilim, stále klečící jen zadržovala záchvat smíchu a přitom výbuch vzteku.

"Hodiny odbíjejí půlnoc. Čas pro přísahu vypršel. A Vanessa Xenie XXVIII. Anardská, královna Svaté říše Anardu se nedostavila. Bohužel. Je mi líto. Pokusím se vás zastat u rady, ale nic neslibuji." oznámila mírovládkyně a poslala saražany kouzlem pryč.

Pak se vize změnila. Pořád jsem byla na nebi, avšak tentokrát jsem obdivovala společenstvo u oválného stolu.

V samotném čele (když taktně přehlédnete, že tenhle stůl žádné čelo nemá) seděla elegantní (asi) Vládkyně míru. Měla citrónově žluté, na mikádo ostříhané vlasy, bílou pleť a fialové oči.

"Musíme to udělat. Dynastie, kdy rody Sarahských a Anardských, spolu s jejich zeměmi válčí nejen proti sobě, ale také terorizují národy dobra a světla okolo, trvá už moc dlouho. Víte, co tím myslím. Tímto dávám hlasovat." prohlásila.

"Pche! To je ta největší snůška žvástů, co jsem od tebe kdy slyšel, Hannah! To si říkáš Vládkyně míru? Pche! Umíš počítat?! Saraha má miliardy obyvatel! Anard taktéž! Společně je to plus mínus trilión lidí! Z valné většiny nevinných lidí! A ty je chceš "smazat", tedy zabít jen proto, že se Vann Anardská uráčila vykašlat se na nějakou pitomou přísahu?" odporoval jí z druhého konce stolu někdo. Byl to mladý, pohledný muž s tmavě fialovými vlasy a světle fialovýma očima. To je banda exotů!

"Takže nesouhlasíš, Adriane? Měl by jsi se naučit být lepším vnukem a nezastávat se zla!"

"Nesouhlasím! A Saraha je zlo pouze na papíře, uznejte. A navíc, když zničíte, teda sorry, vymažete je i Anard, zničíte rovnováhu! Přemýšlej, babi!"

"Pche, rovnováha dobra a zla je výmysl! Když nebude zlo, tak přece dobro nebude nic ohrožovat a všichni budou šťastní a to my přece chceme, ne?"

"Od té doby, co se lady Kimona rozhodla, ukončit svou existenci a velení jsi přijala ty, jde vše z kopce. Jsi zaslepená a sobecká. Tímhle já, Adrian, vystupuji z rady Vládců míru a jdu doopravdy konat dobro, ne pouze nonstop kecat, jak jsme dobří a čistí a co musíme udělat v budoucnu. Chce se někdo přidat? Dávám hlasovat, ti co jsou se mnou, nechť zabodnou vidličku do stolu a Hannini stoupenci si dělejte co chcete." naštval se Hannin vnuk a zabodl příbor do dubového stolu. Všimla jsem si, že vlasy a oči mu okamžitě krvavě zrudly, ale jakmile se trochu uklidnil, opět se zbarvily do fialova. Kiara a ještě několik, asi deset Vládců míru udělalo totéž (to s tou vidličkou, barvy neměnili).

"Jak chceš, Adriane! Jak chceš, Kiaro! Jak chceš, Tino! Jak chcete vy ostatní! Byli jste přehlasováni, nás zbývá o jednoho více. Stará civilizace, saražané, anarďané a tikiri (neboť jsou sarahskými spojenci) budiž od téhle chvíle přesně za týden, definitivně vymazána ze světa!" rozhodla Hannah.

"Ale to přece nemůžeš jen tak zničit trilión bytostí! A navíc tikiri! Moudré rádkyně, učitelky, brilantní čarodějky, tyhle tygrošakalky! S fakt super a prastarou kulturou, bytosti dobra! A ty je zničíš! To nedovolím a každý, kdo má z vás kousek cti v těle také ne! Vyhlašuji ti válku, babičko!" pronesl Adrian naštvaně a on, stejně jako jeho spojenci, zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama