"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Cesty jinými světy kapitola 25.

11. května 2013 v 13:41 | Kate Černobílá |  Cesty jinými světy (první verze, čekající na smazání)
Další kapitola. Tvořena Mayinými stížnostni a "vyjednáváním" s Vanessou, takže možná divnější než obvykle. Prosím aby jste omluvili pravopisné chyby a překousli tu šílenost, i mi už tahle kniha začíná nebezpečně připomínat nekonečnou telenovelu...
Kapitola 25: Vanessina zákeřná past a o tom, jak několik hádajících se exotů neúnavně hledalo kytku na konci tunelu

"No, to se celkem načekáš. Nepřeběhnu. Lee ti nestačí? A mimoto, rád tě vidím." řekl mladý sarahský král. Rád ji vidí? Co?! Oni jsou přátelé?

Tenhle den je celý nějaký divný... nespím? Vždyť- Gillian je mrtvý, smeták, teda Trixie, je najednou hrozně rychlá, z Elenis je naráz nějaká Madilim, Chriss a Vanessa se k sobě chovají přátelsky a jsem zavřená v nějakém rubínovém něčem a zatím to nevypadá, že bych mohla pryč. Pukám nadšením.

"Žádám okamžité stažení drenyniů ze Vzdušných ostrovů. Přemýšlej, Vanesso. K čemu ti tady jsou? Pouze si proti sobě poštváváš zbytečně další bytosti." navrhl Christian.

"Je mi líto, vymkli se kontrole. Vtip! Není mi to vůbec líto. Mí drazí, naivní sentimentalisté, kdy už se odnaučíte BÝT TAK PITOMĚ NAIVNÍ?!"

"Nepovídej. Nic se nedokáže vymknout tvé kontrole, natož několik hromad bezpáteřního slizu."

"No... přemýšlím. Že jsi to ty, Christiane, možná bych mohla vyklidit prostor, ale nebude to jen tak, pro tvé krásné oči. Na oplátku chci jí. Živou nebo mrtvou, ale spíše živou. Milí, saražané roztomilí, TO JSEM VÁS ALE DOSTALA, VY PONOŽKY!" napřed mi nedošlo, jak to Vanessa myslela. Koho chce? Ukázala na mně. Aha. Co se mnou chce udělat?! Zabít mně?

Nééé! Snad mně Sarahští nevydají! Ne, nesmí! Vždyť jsem přece důležitá! A hrozně se bojím! Vanessa chytla ďábelský záchvat smíchu. Je děsivá! Málem jsem omdlela strachy. Nééé!

Christian vypadal, jako že hluboce přemýšlí a zvažuje Vanessinu nabídku. Ne! Už jsem si chystala nějaká kouzla, kterými bych případně zneškodnila toho chudáka, co bude poslán, aby mě zpacifikoval a předhodil Vanesse, když se za mnou zjevilo To. Sakra, to To neumí dát ani chvilku pokoj?!

"Znáš to, já se o to abych byl tvým svědomím neprosil! Přemýšlela jsi někdy nad tím, že třeba je tvůj osud obětovat se, hlupačko? Být návnadou na Vanessu a tím zachránit Vzdušné ostrovy? Aha, promiň, já zapomněl. Ty přece zásadně nepřemýšlíš." zasyčelo to. To je už vrchol všeho! Svědomí přece nemá lidem nadávat a i přesto se tomu mému podařilo ve třech větách dvakrát naznačit, že jsem pitomá!

"No sorry! Mám se snad přihlásit dobrovolně?!"

"A proč ne? Christian Sarahský stejně za chvíli přistoupí na nabídku. Totiž, co je více? Vzdušné ostrovy, nebo život jedné zkažené a sobecké holky? Přemýšlej, ty hloupá!"

"Ale vždyť před chvíli jsi říkal, že nepřemýšlím."

"To byl řečnický obrat! Přemýšlíš, ale blbě, hlupačko!" napomenulo mě To opět za nedostatek inteligence.

Znovu jsem přešla na metodu pokročilé ignorace svého svědomí a vrátila se k přemýšlení- ne, ne, já nechci umřít! Já mám svůj život ráda! Christian vypadal, že se už definitivně rozhodl.

"No... promyslel jsem si to a rozhodl jsem se v souladu s mravní ctí, morálními zásadami, zákony prostě a jednoduše všeho..."

Můj život se chýlí ke konci! Ale k mému překvapení-

"... Mayu Jangovou nevydat." dořekl mladý, otravný král. Co? Šílí? Já...já... to přežiju?

"Já to věděla! Svého esa se nevzdáte, že? Ale že jsi to ty Christiane, mám pro vás úkol. V anardské části ambasády je sklepení. V tom sklepení je rostlina. V květináči. Úplně na konci. Přineste mi ji. Je to poslední šance- pokud neuspějete, tak drenynie odtud nedostanete ANI ZA ZLATÉHO SLONA!!!" vykřikla Vanessa a opět chytla záchvat smíchu. Já jí tolik závidím!

"Svět je tolik komický, pokud jste ovšem Vanessou Anardskou. Tvůj úkol má chybu- nikdo krve Sarahské neprojde branami Anardské ambasády a je mi upřímně záhadou, jak se ti podařilo držet tam Leea. Nepálí tě to trošku, bratře? Nepálí tě ta zrada v tobě?" zasyčel Christian.

"Pálí to. Avšak pro mou paní a pro zlo cokoli. Au!" sykl Lee. Aha. To vysvětluje, proč celou dobu mlčel. Takže stát na druhé polovině nádvoří a v druhé polovině budovy je pro Sarahské, jako stát boso na žhavých uhlících? Nevím proč, ale má závist si zrovna dávala pauzu... stejně asi jako můj mozek, neboť jsem nic nenamítala, pouze poslouchala rozhovor dvou vládců zla a děsila se každým slovem.

"No právě! A tikiri taky vstup zakázán, takže pokud Maya chce zachránit svět, ať si ho zachrání- ale pouze se Smithovými a jejími pitomými sourozenci! Ha, ha, ha!" upřesnila Vanessa. Christian se na mě kriticky podíval.

"Máš pravdu. Je to k smíchu." poznamenal arogantně a s jakou si, i když melancholickou povýšeností. Pak mi teprve došlo, co tím myslel. Prý je podle něj směšné, že bych já dokázala zachránit svět bez Sarahských! Ha, vsadí se? Taková urážka! V očích se mi usídlil vražedný pohled- nenechám se přece urážet od někoho, kdo v životě nic nedokázal a své vysoké společenské postavení získal jen samotnou existencí! Grrr! To je avšak jen pár důvodů, proč jsem udělal tu pitomost, kterou jsem udělala. Vykřikla jsem totiž:

"Tak víte co?! Já to udělám! A zvládnu to i bez vás!" ne, vážně nevím, co to do mě vjelo.

"Sami to nezvládnou, podívejte se na Smithe. Ať jim pomůže Madilim, když se tváří tak nad věcí." začal hádku Lee.

"Pche! To zní zábavně! Vsadíš se, Saražane?!" odporovala blondýna.

"Ale bez Christiana!"

"Co?! Ne, to ne! Nebude Christian, nebudu já! Tečka!" zasyčela a pak podivně ztuhla, nasadila přemýšlivý pohled a začala asi přemýšlet nad důvody, co jí k tomu vedlo. Vypadá to, že nejsem jediná, kdo je tady v tuhle chvíli trochu mimo...

"Neměl to být spíše vykřičník, než tečka? A stejně, myslíš, že tam o tebe budou stát?" provokoval Lee nadále. Madilim tasila dýku a s zavrčením ji hodila po zrádci. Trefila celkem přesně (těsně nad plícemi, což nelytiu Leeovy síly ublíží asi tak, jako kdyby vás bodla vosa), sice ho nezabila, ani nezranila nijak vážně, ale dala mu za vyučenou. Okamžitě se poklonil Vanesse a šel zalézt někam do kouta.

"Já jsem zde a jsem také bytost! Avšak souhlasím- jde Madilim, jdu i já. Zastavte mně, zvládnete-li to! A mimoto, dobrá trefa, Hvězdičko." ozval se modrooký otrava.

"Frrr... takže po mně jistě chceš povolení, abys se nespálil, že Christiane? Ach můj drahý, NEDÁM!!!"

"Ne, nechci. Prostě půjdu. Nenechám si to ujít." ignoroval Anarďanku a udělal krok směrem k "A".

"Ne! Dobře, povolení máš. Stačí?" zastavila ho Vanessa. Zvláštní, jak si to ti Sarahští vždycky všechno vydupají a prostě vždycky dostanou, co chtějí. Já jsem sice mnohem lepší člověk, dokonalá, chytrá a slavná, ale stejně vždycky dostanu to, co nechci.

Pohled Madilim

Pche. Tak fajn, stejně se jim nějak povedlo mě přesvědčit. To je asi ta vidina dobrodružství a boje! A nevím proč, ale prostě základní podmínkou je Christian Sarahský. Nevím proč. Snad ta sentimentalistka ve mně ho chce mít nablízku? Pche. Ale jasné je, že se od něj ani nehnu, teda do té doby, než si mně Nikk zavolá do svého paláce pro další instrukce.

A doufám, že při té příležitosti vyřeší i Elenis. Dělá se mi blbě z představy, že za plus mínus čtrnáct hodin omdlím a probudím se jako ona! A co bude mimochodem ten den, co bude při smyslech ona se mnou? Budu trčet v našem podvědomí a inteligentně zírat do blba, či co? Jo, už to tak bude. Sakra, život vražedkyně (která zatím ještě nikoho nezabila) s rozdvojenou osobností stojí vážně za smradlavou ponožku, fakt.

Takže kdo se mnou půjde na temnou výpravu? Christian, Smith I., ta pitomá "vyvolená", Sisi, Tim a Theodort? No, většinu z nich neznám, ale Christian mi už o nich stačil něco vyprávět a navíc Elenisino podvědomí. Mám celkem přehled. A Thea jsem navíc (myslím) že už zahlédla. Něco se mi na něm nezdá. Co jediného je horší než sentimentalista? Sentimentalista a ještě k tomu pitomec! Pche. Ale stejně je na něm něco... stejného jako Elenis. Nedokážu to popsat. Nevím ani co to je. Co vlastně vím? Proč přemýšlet nad takovými pitomostmi? Proč přemýšlet? Myšlení je k ničemu!

Vanessa se zasmála, to dvounohé prase za ní se tvářilo prostě jako dvounohé prase a ten Sarahský, kterého jsem sundala z pole před chvílí se ještě nevrátil. Vládkyně zla pokynula ke vchodu do budovy naproti.

Pche! Vanessa- vládkyně zla! Christian- vládce zla! Elenis- vládkyně zla! Nikki- vládkyně zla! A já? Madilim- poskok zla. Asi na stejné úrovni jako Lee, akorát že u jiného tábora. Proč jen poskok?! Nezasloužím si lepší pozici? Já chci být taky vládkyně! Zasloužím si to! Jsem zlá a dokonalá vražedkyně!

Pohled Mayin deník

Christian se arogantně a sebevědomě ušklíbl, Madilim se usmála asi tak mile, jako se had culí na myšky a pomalu se vydali směrem anardská ambasáda. Mi se tam tak nechce! Ale moje nohy byly patrně jiného názoru, protože jsem se loudala za nimi.

Zázrak, jak Vannini poskoci pracují rychle, že? Když jsme s námahou přešli nádvoří (mimoto, na naší straně se mezitím seskupili všichni zbývající Sarahští tikiri, a vrhali závistivé pohledy a dávali se do hádek s Vanessou a spol.), hned u dveří nás čekali Theo (juchů!), Sisi (no juchů...), John Smith a Tim. Můj bratr se sice netvářil moc nadšeně, ale to se on netváří nikdy, takže. Ale byl tam i někdo, koho by jste tam za dobro světa nečekali.

Ten srandovní šlechtic z Gillova pohřbu stál vedle ostatních a zmateně se šklebil. Co tu dělá?

"Ty jsi ještě zde? Stačí ti, když tě zdvořile požádám o odchod, či chceš sepsat oficiální vyhoštění z dimenze?" pronesl Christian namyšleně.

"Jo sem. Máš problém?!" odpověděl cizinec statečně.

"Jestli já mám problémy? Pche. Raději se nevyjadřuji. Víš o tom, že jsi hanbou rodu Proximijských?"

"A ty sobeckej zakompexovanej blbeček s pitomým jménem?"

"Asi jsem vážně poněkud přihlouplý, avšak čí že to jméno je zde pitomé, Květinoslave?" odsekl Christian se zdviženým obočím. Květinoslav? To je vážně jméno?

"Christian je opičí jméno! A sem o rok starší!"

"Opičí? To řekni lidu země jménem Anglie, kde je to desáté nejpoužívanější jméno, či si to zkus navrhnout mým předkům. A nejste s Theodortem Smithem nějak příbuzní? Pak by se to totiž dalo svést na rodinnou demenci." odpálkoval ho Christian.

"Co? Řekl někdo mé jméno?" ozval se Theo a strhla se taková hádka, jaká ještě v historii nebyla.

Christian, Květinoslav a Theodor překřikovali jeden druhého, kdo je pitomější, kdo má směšnější jméno, kdo je mocnějším králem (totiž, Saraha, versus Proxima versus pravděpodobně stará bela) a kdo komu vyhlásí válku. Potom se s nadšením přidala i Madilim a začala hádavě přesvědčovat všechny, že ona je zlo a ostatní se hold můžou jít vycpat. No prostě blázinec! Já se z nich zvencnu! Mohla jsem použít svou děsivou sílu, já vím, ale nějak se mi nechtělo. Kde je Elenis, když ji smrtelník obyčejný potřebuje? Tuhle hádku dokáže zatrhnout jenom ona! A Madilim se nějak do řešení situace taky neměla...

"Ach, tak ty jsi vážně tak pitomý, jak vypadáš? Kdybychom my, Saražané chtěli, vymazali bychom Proximu již dávno z širého vesmíru! A Theodorte, já jsem právoplatným králem, ty jsi pouze právoplatný pitomeček!-"

"DOST! Ztichněte!" vykřikla jsem a překvapivě všechno ztichlo a pár "mých přátel" se dokonce zatvářilo prvotřídně vystrašeně. Jupí! Vyšlo to! Je hezké být mnou a život je super!

Pfuj. Hitparáda naivních myšlenek? Všechen ten nechutný a záhadně nabytý optimismus byl najednou ten tam. Naše šílená skupinka totiž vyrážela vstříc schodům vedoucím do sklepení. Ach. Jo. Morbidita na mně útočila ze všech směrů, světla se tenčila a vůbec to tu nějak divně temnělo. Samozřejmě, rubíny byly samozřejmostí a jinak to byl prostě tunel. Souměrný, pravoúhlý, dva metry široký, tři metry vysoký, X kilometrů dlouhý, tunel. Fajn. A světlo na jeho konci nikde!

Nebo to bylo spíše tím, že jsem na jeho konec zdaleka nedohlédla... má to vůbec nějaký? Ukousávala jsem se strachy a depresí, nebyla jsem avšak jediná.

"Kdyby nebyl vzduch zde přesycen Anardskými, bylo by tady nádherně, nemyslíte? Ta temnota je tolik magická, uklidňující a energií nabíjející!" rozplýval se Christian. Divná to bytost.

"Dokonalé prostředí pro nájemné vražedkyně!" přidala se zlé já jeho manželky. No, to má pravdu. Tady se může líbit akorát tak Sarahsko-Gamiérovým, Anardským a nájemným vražedkyním. Nám, normálním to způsobuje migrénu a halucinace. Hele, kachna!

"Já se moc bojím... a vůbec nic nevidím... já tu nechcu být!" řekl Theo. Ó, první člověk rozumný! A co ostatní? Sisi se zaobírala užitečným vřeštěním, Tim celkem ničím, John Smith se přidal ke Globální pohromě, že má hlad a Květinoslav? Ten blb se opět pokoušel sabotovat světový mír a to konkrétně tak, že sáhodlouze "vyprávěl" Madilim o svých úžasných dobrodružstvích. Na tom by nebylo nic špatného (teda když pomineme to, že se mu podařilo Saražanku skoro uspat), kdyby to ovšem neslyšel Chriss. Mladý král se ho okamžitě začal snažit nějak překonat a strhla se hádka ve stylu:

"A pak jsem jednou ranou zabil sedmihlavého draka!"

"Vážně? Že se nestydíš, barbare. Draci jsou magičtí! A mimoto, jak zabil? Vsadím se, že ten drak zemřel smíchy."

"... a tak jsem zahnal armádu obrů!"

"To je toho. Já jich již zahnal miliony! A když mi bylo třináct, sám a pouze sám jsem dokázal překazit plány Wala Ibanů na ovládnutí Elmery!"

"Jo, jasně... a jak byli ti obři velcí?"

"Nezměrně a nezměřitelně!"

Tak to vidíte...

Jak dlouho už jdeme? Racionální část mého mozku to počítala v minutách, otrávená v hodinách a nohy v týdnech. Všechno mě bolelo, morbidita deptala a měla jsem pocit, že už neujdu ani krok. Sisi se už dávno jenom vlekla a Theo se Smithem starším taky. Ale od čeho jsem vyvolená? Od toho, abych rozkazovala? Bingo.

"Stop! Vyhlašuju přestávku!" křikla jsem. A zkuste mi někdo odporovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama