"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Duben 2015

Recenze- Higurashi no Naku Koro ni

26. dubna 2015 v 17:18 | Kate Černobílá |  Recenze anime
Objednal si někdo další recenzi? Hm, neobjednal, ale ona tu stejně je. Omlouvám se, že jsem si blog tak zamořila recenzemi, jenže znovu musím zopakovat, že jsou to pro mě nejrychleji pisatelné články a mám jich v rozepsaných ještě opravdu hodně. No, snad se vám tahle obzvláště fanynkovská bude líbit!

Higurashi no Naku Koro ni (anime, 2 série po 26ti dílech a 2 kratší doplňkové série)

anotace: Hinamizawa je tichá vesnička uprostřed krásné přírody, kde lidé stojí při sobě a docela nic se tam neděje. Právě tam měl tu čest se přistěhovat mladý Keiichi, který společně se svými čtyřmi kamarádkami chodí do školy, navštěvuje herní klub a žije docela obyčejný život. Ovšem, ne všechno je tak poklidné a roztomilé, jak se zdá. Záhadné vraždy a zmizení, kletby a celá temnota Hinamizawy se Keichiho přátel (a tudíž i jeho samotného) týká mnohem víc, než by si kdo připustil. Kdo je v tom labyrintu krvavých záhad přítel? A kdo nepřítel? Podaří se Keichimu nakonec odvrátit krutý konec?

soupis mých názorů a hodnocení

postavy: Jelikož se jedná o psychologický triller (spíše rovnou horror), s charaktery si autoři vyhráli, což je pro diváka opravdu příjemné. Všechny postavy mají nějaké trauma, svou temnou stránku (už předem varuji, hodně temnou stránku), něco skrývají a za něčím jdou. Nejhlavnější postavy, Keiichiho kamarádky, možná můžou první episodu působit nudně, ale to je jen první dojem, jakmile se začnou divákovi trochu přibližovat jejich myšlenkové pochody, minulost a činy, ten dojem rozhodně zmizí. Já osobně jsem měla nejraději asi Riku, ale k čertu s tím, oblíbila jsem si všechny. Dokonce mi nevadil ani samotný Keiichi, ale to podle toho ve kterých částech příběhu, v některých (hlavně v té první) mě vytáčel vším, co dělal, ale v jiných kapitolách (zvláště v těch zasvědcených Mion, Shion a Reně) bych ho mezi své oblíbené postavy bez váhání zařadila.

Záporné postavy v první sérii hodnotit nemůžu, protože jsem je respektive už zhodnotila výše. Jediné záporné postavy v tomhle anime je totiž šestice hlavních hrdinů (když nepočítáme takové ty jednorázové, nedůležité charaktery, jako byl například Satočin strýček).
Ovšem druhá série už poodkrývá i to, kdo za vším stojí doopravdy, ale mě to nezklamalo, naopak. Hlavní záporák je krutý, s opravdu nepěkným životem a dobrým motivem.

příběh: Děj Higurashi se dá popsat jako opravdu tajemný (tak tajemný, že divák nemá šanci pochopit, co se tam děje). Příběh se dělí na devět kapitol- odehrávají se každá v jiném alternativním světě, každá popírá události těch dalších, každá je zasvědcená jiné postavě, každá končí malinko jinak a hlavně, v každé divák poodhalí další kousek skládanky, dozví se nějaké nové skutečnosti, nové motivy postav a jak to vlastně všechno doopravdy bylo. To se mi zdálo naprosto úžasné. Divák musí doopravdy přemýšlet. Navíc, v tomhle anime se můžete stoprocentně spolehnout na jednu věc- úplně bez výjimky všechno je jinak, než se na první pohled zdá.

Administrátoři na internetovém přehrávači Shirai přiřadili tomuto seriálu nálepku "od 15ti let". Kdybyste se jen podívali na nějaké obrázky (myslím tím nějaké nepříliš drastické obrázky) a přečetli si anotaci, asi byste se tomu divili. Potom, co byste shlédli pár dílů by ovšem tento údiv rychle vyprchal. Co si myslíte, že má obsahovat horror, aby se dal nazvat horrorem? Mrazivou atmosféru? Nevysvětlitelná úmrtí, co jsou považována za kletbu? Malé holčičky záhrobním hlasem předpovídající svou vlastní smrt? Detailně popsané mučení a spoustu krve? Neléčitelné nemoci způsobující opravdu nehezkou smrt? Parazity z jiné planety, kteří umějí ovládat lidi? Higurashi vám nabídne tohle všechno (a jako zlatý hřeb k tomu spoustu přibližně patnáctiletých středoškolaček šíleně se smějících se zakrvavenými sekáčky v ruce). Navíc se to zaměřuje hlavně na psychiku postav- jejich utrpení, jejich vnitřní boje a tak podobně. Docela drsná detektivka, nemyslíte? Mně se to ale líbilo.
To ale platí spíše o první sérii, v druhé se sice také vyskytne pár brutálních scén, ale spíše je to o vyjasňování otázek, které v divákovi zanechá první série. Působí to, že se postavy v druhé sérii...jak to říct...poučily?

Pokud se na Higurashi budete dívat bez přemýšlení, asi si pomyslíte, že je to prostě seriál o nějakých šílených dětech, které se vraždí navzájem. Ale to byste se velice mýlili. Ve skutečnosti je to nepopiratelně o síle přátelství a o touze překonat krutý osud. O tom, že zázraky prostě nerostou na stromech a pokud chcete nějaký získat, potřebujete přátele, kteří by se o to snažili s vámi. Vlastně je to velmi dojemné, když tak nad tím přemýšlím. Samozřejmě, pokud se podíváte jen na první čtyři díly, získáte pravděpodobně naprosto opačný názor :)

Navíc, na tomhle seriálu je co se děje týče zajímavá ještě jedna věc- autoři dokázali nakombinovat lehkovážné komediální až občas do lehoučkého ecchi a fanservisu zabíhající díly či části dílu se zbytkem obsahu tak, aby to diváka nerušilo a aby to naopak ještě přiostřovalo atmosféru.

hudba: Obě řady Když cikády pláčou mají velmi, velmi nezvyklé openingy. Ten první obsahuje pro mé uši mučivé syntézatory, ale za to má opravdu skvělý text, dokonale se hodící k ději. I ten klip docela vystihuje jednotlivé kapitoly. O druhém se dá říct ohledně toho, jak přesně padne k příběhu, to samé. Pozor, obě ty písničky jsou extrémně chytlavé.

kresba: No, na kresbu tohoto anime se opravdu pěkně těžko přivyká. Je to ten případ, kdy mají postavy oči přes půl obličeje a možná vás bude animace postav na začátku iritovat prostě vším. Ale jak zjistíte, má to svůj důvod- na propracovaněji, moderněji nakreslených postavách by se nedaly aplikovat ty výrazy šíleného smíchu a bolesti. Mi se to dokonce po pár dílech začalo líbit, myslím si, že to má něco do sebe (hlavně proto, že kresba tohohle seriálu dokonale kontrastuje s jeho obsahem :) ). Jinak, kresba jako taková se nese v jasných a pastelových barvách, což si nemyslím, že by bylo špatně.

závěr recenze: No, už název ("Když cikády pláčou") nezní moc vesele, viďte? Ze začátku je tohle anime zmatené, potom je ještě zmatenější, ale nakonec to kousek po kousku začne dávat smysl. Doporučila bych to všem, kdo mají rádi detektivky, mají trošku silnější žaludek...a k čertu s tím, mi se to čistě subjektivně líbilo natolik, že bych to doporučila všem, ale to je jen můj fanouškovský žvást. Zkuste se na to podívat a udělejte si názor sami!

čísla: 10/10 (děj, postavy, atmosféra, myšlenka- prostě to na mě velmi zapůsobilo, asi se mi to trefilo žánrově do vkusu. Rozhodně si to zařadím do seznamu mých pěti nejoblíbenějších anime.)

kde sledovat?: Jelikož se jedná o docela známé anime, seženete to na téměř všech velkých internetových přehrávačích, kromě Kazekage. Na HNS i Shirai to najdete se slovenskými titulky, které jsou třešnička na dortu- na překlad jako takový si nelze střežovat, ale vtipné poznámky překladatele občas nemají chybu :)

Obrázky!

Festival pitomých "soutěží"

26. dubna 2015 v 17:07 | Kate Černobílá |  Blog a názorové výlevy
Hm, to jsem tady poslední, kdo ještě nevyhlásil žádnou soutěž?
No, já vím, že mám momentálně plné ruce práce s vymýšlením a sepisováním svých příspěvků do projektů ostatních- projekt od Lady Cathy jsem nezvládla a musím si pořádně pohnout a zapracovat (zvláště s vymýšlením), mám-li stihnout ten od Terezky.
Proto sice píšu tenhle článek, ale termín nastavuji bezpečně na konec srpna, což je snad dost daleko. Proč zrovna srpen? Jak jsem říkala, není to zítra. A druhý důvod je trošinku pitomější- mám v srpnu narozeniny a chtěla bych je oslavit právě uzávěrkou soutěže (hm, darovat sama sobě na narozeniny kupu práce je masochismus).
No, než se ještě pustím do objasňování toho nepodstatného detailu- o co vlastně půjde, chtěla bych zdůraznit jednu věc. Říkám tomu "soutěž". Ale to jen proto, že to dobře zní. Žádného vítěze vybírat nehodlám a poražení také nebudou.

Dámy a pánové, vítejte na našem v dubnu ohlášeném srpnovém Festivalu pitomých soutěží!
Em, program "festivalu" nic moc, prostě napíšete příspěvek, pošlete mi na to odkaz a já napíšu článek s vyhodnocením, nic víc. Žádné balónky, sušenky a ani ohňostroje nebudou.

Přistupte, prosím, blíže a vyberte si jednu z disciplín, které se ráčíte účastnit!
Aneb jeden projekt nestačí. Nedokázala jsem si vybrat, které zadání použiju, takže vám dám rovnou na výběr z několika. Můžete si je různě míchat, upravovat, přebarvovat, věšet vzhůru nohama, házet si s nimi, cupovat je na kousky- jak je libo. Žádné zadání není definitivní, nejsme přece ve škole! Takže pokud se vám nějaká podmínka či prostě kousek úlohy nebude zdát, kašlete na to a napište si to podle svého. Nemusíte se mě ani ptát, já bych vám to stejně povolila.

P.S.: Stejně tak není řečeno, že si musíte vybrat jen jednu.

1. Slzy
o co jde?- Vymyslete a sepište co nejsmutnější příběh/báseň!
rozsah- 2-12 stran psaných na počítači písmem velikosti 12
časový limit- jak chcete, ale nejlépe v srpnu
upřesnění zadání- Vaším primárním úkolem je rozplakat čtenáře! Všechny zbraně povoleny- nebojte se ani těch nejhlubších kruhů morbidity, rozličného trápení, katastrof všeho druhu a dalších smutných věcí, které vás jen napadnou! K dosažení cíle můžete použít všechny prostředky- povídku, báseň, ale i třeba divadelní hru! No, ty básně nejlépe pokud by také splnily rozsah, ať je to trošku výzva, ale pokud to bude velký problém, tak aplikujte výše zmíněné pravidlo ("kašlete na pravidla") a ignorujte to.

2. Týmová hra
o co jde?- Ne, nebudu vás nutit psát povídku o týmových sportech. Vaším úkolem bude napsat jednodílnou povídku na určité téma- ale společně s jedním dalším pisatelem! Jinými slovy, jde se "soutěžit" v kategorii společných děl! Na kvalitě nezáleží, takže si najděte spolupachatele a nebojte se přihlásit!
rozsah- 2-12 stran psaných...bla, bla, prostě stejně jako u minulého úkolu
časový limit- zkuste to stihnout, než začne nový školní rok (jinými slovy zase srpen)
upřesnění zadání- Jakmile zformujete družstvo, pokuste se společně (je jedno, jestli přes internet nebo na jednom počítači) ukuchtit něco na téma Lov slunečních paprsků (jak si to pojmete, mi je jedno. Můžete si to pojmout obrazně, můžete si to pojmout doslova a pro mě za mě můžete psát klidně i o solárních elektrárnách...).

3. Lasery pal!
o co jde?- Napište jednodílnou romantickou povídku, která by se odehrávala na vesmírné lodi. Nemusí to být přímo romantická povídka, stačí, aby tam byla alespoň jedna romantická scéna, nebo aby láska bylo alespoň vzdáleně jedno z témat. Smíchání žánrů sci-fi a romantiky mi osobně připadá velmi zajímavé a pokud to zaujalo i vás, nezapomeňte se přihlásit!
rozsah- jako obvykle
časový limit- konec srpna

Nyní se prosím odeberte do komentářového střediska a pokud vás něco zaujalo, v komentářích se nahlaste.
Řeknu to rovnou- kašlete na nějakou přihlášku. Prostě jen napište, které téma vás zaujalo, jestli se účastníte a až to budete mít hotové, napiště mi zase s odkazem, kde si to budu moct přečíst. Nemáte-li blog (a tudíž by se vám onen odkaz posílal poněkud blbě), pošlete mi to na e-mail ( Terezahutarova@seznam.cz ).

Moc děkuji všem, kteří se budou účastnit, a děkuji za přečtení tohoto článku i těm, kteří ne. Pokud máte nějaký dotaz, mileráda v komentářích odpovím!

Psaní (a žralokům) zdar!
Kate Černobílá

Recenze- Another

26. dubna 2015 v 16:12 | Kate Černobílá |  Recenze anime
To byste ani nevěřili, kolik jsem si pro vás nakřečkovala recenzí (přibližně celé tři...)! Já vím, že to vlastně nejsou ani plnohodnotné články, protože to dobrých šedesát procent z vás ani nezajímá, ale píše se to zatraceně snadno, takže se tím výborně vyplňují mezery v počtu vydaných článků. Snad se vám tahle recenze bude líbit! (a pokud ne, tak stejně máte smůlu, protože mezi následujícími články bude určitě alespoň jedna další)

Another (anime, 12 dílů)

anotace: V jednom malém městečku se nachází jedna škola, na které vlastně není nic zvláštního, kromě jedné třídy. V té třídě nenajdete smích a bezstarostnost a vůbec působí podivně. Kolují v ní historky o téměř každým rokem opakující se kalamitě, kvůli které umírají studenti, učitelé i jejich blízcí. A jak s touhle prokletou třídou souvisí studentka, kterou, zdá se, nikdo nevidí? Mladý Kouichi, který se do města přistěhoval (a měl tu smůlu, že ho zapsali zrovna do té třídy), bude muset rozkrýt všechna krvavá tajemství, aby zastavil blížící se krveprolití.

soupis mých dojmů, názorů a hodnocení (pozor na spoilery, nemůžu zaručit, že v následujících odstavcích nejsou)

postavy- Co říct o anime, kde je sice přes dvacet postav, ale rozvinutým charakterem disponují asi jen tak čtyři a ostatní jsou tam na to, aby se měl kdo zhroutit v kaluži krve? Ale neříkám, že je to špatně. Pokud by to totiž autor nechtěl natáhnout na asi stodílovou ságu, neměl při razanci, se kterou byla ubohá třída vyvražďována, moc možností dát dost prostoru všem obětem.

Hlavního hrdinu jsem si velmi oblíbila. Až na to, že působil, jakoby postrádal i ty nejmenší náznaky pudu sebezáchovy, jeho chování nebylo nijak nesympatické, ani enormě pitomé a není tedy žádný důvod, proč by ho divák neměl mít rád. Jen, nevím, jestli je nějak extrémně psychicky silný, nebo se jedná o nedomyšlenost, ale vzhledem k tomu, že mu každý druhý den někdo umře přímo před očima, nezhroutilo by se devadesát devět procent lidstva, kdyby byli na jeho místě? Zdá se mi, že on to nese až s nějakým moc velkým klidem.

Hlavní hrdinka, Misaki, je podle mě velmi zajímavá a její osobnost a minulost hodně promyšlené. I ji jsem měla velmi ráda. Dokonale dokreslovala tajemnou atmosféru.

Co mě však zaskočilo, byl fakt, že jsem si subjektivně nedokázala najít žádnou opravdu nejoblíbenější postavu, o které bych básnila, a to ani mezi vedlejšími charaktery. Překvapivě, nejraději jsem měla právě hlavního hrdinu a hlavní hrdinku.

příběh- Hlavní lákadlo, ale pro někoho možná i největší chyba tohoto seriálu. Zápletka totiž nesází na akci a nečekané zvraty, ale spíše na jemnou atmosféru tragédie kombinovanou se znepokojující nebo vůbec žádnou podkresovou hudbou, což v kombinaci s opravdu morbidním tématem dokáže divákovi přihnat zimnici. Někomu se to nemusí líbit, hlavně prvních několik dílů mu může připadat nudných. Přece jen se u toho musí hodně přemýšlet.

Faktem však zůstává, že morbidita a mrazivá atmosféra nejsou to jediné, proč si tehle seriál může bez nadsázky říkat "horror". Krví autoři rozhodně nešetřili a zejména se jim povedlo vymyslet spoustu originálních způsobů, jak zabít neopatrnou postavu. Z některých se vám bude zvedat žaludek, další ve vás vyvolají náběh na fóbii z deštníků. Nejhorší je ale na těch vyvražďovacích scénách to, že až na vyjímky umírají čtnáctileté děti- což je samo o sobě děsivé, až se zejména po několika posledních dílech divák diví, jestli v té třídě vůbec kromě hlavních postav ještě někdo přežil.

Hrozně moc se mi líbil vztah Kouichiho a Misaki, jejich přátelství (a možná i platonická láska) je vykresleno opravdu krásně, hlavně z Kouichiho strany.

Konec mě svým způsobem překvapil. Upřímně, poníženě se musím přiznat, že jsem až do poslední chvíle nedokázala uhádnout, kvůli komu nakonec všichni umírali. A to je známka kvality, ne? (nebo rozměknutí mého mozku, vyberte si)

hudba: Ohledně openingu, většinou jsem ho přeskakovala, ale není zase tak špatný. Na Youtube jsem nesehnala jinou, než tuhle trochu divnou verzi bez titulků, omlouvám se.

kresba: Co se však Anotheru nedá upřít, je přenádherná detailní a hrozně jemná kresba. Všechny postavy vypadají tak křehce a zranitelně (překvapivě nejvíce hlavní hrdina). No, jedná se o anime z roku 2012, takže je jasné, že animace bude na vysoké úrovni. Jinak, prostředí má nádherně šedavé tlumené barvy, jako by správná depresivnost měla mít.

shrnutí recenze: Pokud vás už unavují lehkovážné komedie a jste fanoušky detektivek, tenhle jemný horror ze školního prostředí se vám určitě zalíbí. Sice tam nenajdete žádné boje (no, možná až na poslední díly), nebo dramatické převraty alá Code Geass, ale i přesto je to po stránce příběhu silný seriál s velmi sympatickými hlavními protagonisty, který určitě stojí za shlédnutí. Já osobně jsem se sice nebála (otrlost), ale přesto nutno zmínit, že tentokrát se administrátoři Shirai s cedulkou o věkovém omezení nesekli, takže to o tom něco vypovídá. Tak či tak, doporučuji!

čísla: 10/10 (má to promyšlený příběh, silnou atmosféru, svou myšlenku, krásné grafické zpracování, ale mě osobně to nezaujalo zase tolik, abych to zařadila mezi svých pět nejoblíbenějších anime, takže tomu jedenáct bodů dát nemůžu, zase tak moc unesená z toho nejsem.)

kde sledovat?: Na Shirai i Kazekage to mají, ale...připadá mi, že překlad nebyl zrovna vrcholné dílo dotyčného překladatele. Není to žádná katastrofa a neříkám, že já bych to přeložila lépe, ale občas mi některé věty zněly kostrbatě a nelogicky.

Obrázky!
Misaki a Kouichi
Kouichi
Misaki

Prodavač kamenů- kapitola IV.

26. dubna 2015 v 16:06 | Kate Černobílá |  Prodavač kamenů
Po dlouhé době kraťoučká kapitolečka (takhle krátkou kapitolu už jsem dlouho nevydala) Prodavače kamenů. Mám k tomu jen jednu poznámku- Reineteril je blbec. Mimoto když jsem to psala, tak jsem asi nebyla moc při vědomí, takže berte prosím v potaz, že se to určitě hemží nesmysly, překlepy a pravopisnými hrubkami (napsala a přemýšlela, jestli se náhodou nepíše "pravopys"). Omlouvám se, že tady tak dlouho nebyly žádné články, měla jsem docela časově hodně špatné období, ale nebojte, mám pro vás na odčiněnou nachystáno pár recenzí :)

kapitola IV.- Po tvém štěstí už není ani stopy

Nepříjemný vřískot a ozvěna rychle se pohybujících křídel stále sílily.

"Netopýři, říkáš?" nadhodil mladík soustředěně.

"Něco takového, ale ne přímo oni. Netopýr řasnatý neútočí na člověka."

"A nechceš náhodou ještě dodat taxonomické zařazení?"

Přikývla. "Říše- živočichové, kmen- strunatci, třída- savci, řád- letouni-"

"To byl sarkasmus." obrátil oči v sloup.

Bezstarostně se usmála. V očích jí jiskřilo. "Cítí Reineterilovu krev. Měl by utéct."

"My bychom měli utéct!" opravil ji dotčeně, sám nevěděl proč.

"Jsou moc rychlí." pokrčila rameny. "A co jsi vlastně studoval?"

"V takové situaci se ptáš?!"

"Je na tom něco divného?" pozvedla obočí.

"Jde po nás hejno masožravých okřídlených myší!"

"No a?" tvářila se opravdu překvapeně.

"Uhm, neměla bys alespoň trošku panikařit?"

"Hm..." zamyslela se. Vytřeštila oči. "Pomoc, pomoc! Já umřu! Já umřu! Reineterile, zachraň mě!" potom se na chvíli odmlčela. "Je to lepší?"

"Nesnaž se to odlehčovat!"

"Když je nebudeš provokovat, nekousnou tě!" prohlásila mírumilovně. V šedých očích jí něco zablesklo.

"Neměň téma!"

"Ale oni tě vážně nekousnou..."

"Kdybych věděl, jak otravná jsi, nedal bych se s tebou tehdy před kasínem nikdy do řeči." povzdechl si bývalý student.

"Já zase tušila, že z nás bude skvělý tým, už od chvíle, kdy jsem Reineterila poprvé uviděla!"

"Máš bujnou představivost."

Jasnovidka už to téma ale patrně považovala za uzavřené. "Nedaleko před námi jsou dvě odbočky. Když půjdeš rovně, umřeš. Doprava to samé. Reineteril se vydá doleva, že?"

"Samozřejmě. Ale půjdeme tam společně."

Ona ho ignorovala. "Oni ho nebudou pronásledovat." Vlastníka kamene momentálně pronásledovalo tolik věcí, že si ani nebyl jistý, o které jeho průvodkyně mluví.

"Nechystáš se mi teď snad říct, že se sama postaráš o hejno lidožravých něco-jako-netopýrů, že ne?"

"Nechystám." zazubila se. "Ale není to špatný nápad..."

"Nemáš ani zbraň."

"A Reineterilovi už pro útěk zbývá jen sto padesát sekund."

"To je mi úplně ukradené!"

"Sto čtyřicet sedm, sto čtyřicet šest, sto čtyřicet pět..."

"Tak dobře..." rezignoval, obrátil se a šel.

"Myslí ti to!" ocenila jeho volbu černovláska.

Ještě naposledy se otočil a zabodl do ní vražedný pohled. "Pokud si potom, co ses vecpala na mou výpravu, dovolíš umřít, tak tě zabiju!" A ztratil se jí z dohledu.


Přesně jak tvrdila, za nedlouho opravdu narazil na rozcestí.

Tak počkat...říkala doprava, nebo doleva? Po zádech mu přejel mráz.

Tři cesty. A na dvou z nich mě určitě dostanou. Čekají tam nepřátelé? Pasti? Obojí? Ale je to divné...díky kamenu by se mi mělo tohle všechno vyhnout obloukem...přece neztratil svou schopnost odpuzovat nepříznivé náhody... Znenadání ho něco napadlo. Myšlenka černá jako sníh politý inkoustem.

Jedině že by to náhody nebyly! Kdyby nebezpečí řídily cizí úmysly a vědomě by usilovaly o mou smrt, kámen by na ně neměl žádný vliv! Ale kdo by mě chtěl zabít? Na mysli mu vytanula pěkná řádka naštvaných bytostí, ale žádná z nich neměla prostředky, aby na něj políčila v podzemní kobce past, nebo aby na něj dokonce čekala osobně.

Jeho úvahu přerušil zvuk třepetajících křídel. Okamžitě zbledl alespoň o tři odstíny. Jasnovidka...

Zahnal všechny myšlenky na návrat, zatnul zuby a vběhl do levé chodby.

Chvíli bylo ticho. Vybral si život, nebo smrt? Zdálo se mu, jako by byl každý jeho krok osmkrát těžší než obyčejně a jeho podrážky vydávaly desetkrát hlasitější zvuk.

A pak ucítil, jak mu něco lehce narazilo do nohy, ale ten tlak ihned pominul. Provaz! stihl si pomyslet, vteřinu před tím, než ze stěn vyrazily dva kovové háky, obmotaly se mu kolem končetin a vymrštily ho do vzduchu, nechávajíc ho důstojně viset hlavou dolů u stropu.

Reineterilova první myšlenka zněla: Sakra!, spontánně ho napadající věta: Je tady moc tma... byla až druhá.

A když už si pomalu začínal myslet, že to už horší být nemůže, uslyšel zvuk kovového šroubování. Nevesele si povšiml, že se z podlahy vysouvají bodce. Už se pomalu loučil, ale ony se zastavily. Ovšem, moc dobrá zpráva to nebyla, protože to znamená, že i kdyby se dostal z toho závěsu, při přistání dolů mu špička jedné z těch ostrých věcí projede hlavou až do krku.

Už mu to začínalo být jasné. Měl jít doprava. Nebo eventuálně nezmeškat své rande s lidožravými netopýry.

Než ale stihl začít pořádně panikařit, jeho pozornost upoutala další vražedná okolnost. To by sice teoreticky mělo přispět k ještě většímu strachu, ale on v tom viděl záchranu, takže ho to celkem uklidnilo.

Ze stínů se totiž v nestřeženém okamžiku vynořil Obchodník. Kde se vzal, tu se vzal...Reineteril to neřešil. Poprvé v životě byl rád, že tu lišku prohnanou vidí.

"Jak se daří, starý příteli?" oslovil ho ten podezřelý muž.

"Výborně, nevidíte?!"

"Mám přeříznout ty provazy?"

"An- teda ne, ne, prosím ne!"

"Hm, těžko se mi věří, že ses chytil na nejstarší past na světě... přetrhneš provázek a něco tě lapne, nebo na tebe vystřelí šípy, propadneš se, spadne na tebe síť...kreativitě se meze nekladou."

"Tak už najděte způsob, jak mě odsud dostat živého! Chcete přece, abych vám přinesl ten kámen, ne?"

Tajemná bytost si chyceného mladíka obcházela kolem dokola. "Ale je to vážně docela pěkná past. Poctivá práce. Bez cizí pomoci se odtamtud oběť nemá šanci dostat...a s pomocí taky ne. To jsi vymyslela ty, Adelaide, viď?"

"Počkat!" bývalému studentu se vybavila jedna nedávna vzpomínka. "Ona taky říkala...to jméno! Kdo je ,vražedkyně Adelaide´?"

"Vražedkyně přece, trdlo."

"A proč jde po mně?!"

"Tebe to udivuje? To sis ještě nezvykl? Najdi mezi vámi spojitost."

Reineteril nasadil ten nejvzteklejší výraz, kterého byl přes svou nepohodnou polohu schopen. "Neměl byste být náhodou na mé straně?"

"Vždyť já jsem." určitě se pod kápí usmíval. Určitě.

A pak se zničehonic kamenné bodce začaly rozpadat.

"Co...?"

"Moc kamene destrukce. Zatím si ho nikdo nekoupil, takže jej přechovávám já."

"Já! Já ho koupím!" vykřikl uprchlík ze Severní akademie okamžitě.

"Obávám se, že momentálně nemáš čím zaplatit, starý příteli."

A v tom momentě se provazy přetrhly a chycený se žuchnutím dopadl na zem. Před očima mu tančili barevní sloníci, hlava ho bolela jako střep a měl dojem, že vyhrál v loterii balíček čerstvých modřin. Nicméně, jinak byl v pořádku. Nejspíše za to mohl poděkovat buďto odolnosti obvyklé pro bytosti jako on, nebo štěstí- ale nejspíše obojímu.

"A teď máš na výběr. Běž dál, vybral sis správnou cestu. Tohle byla poslední past, Adelaide už nezaútočí. Anebo se otoč a vrať se zpět."

Studentovi se vybavila bezstarostná Jasnovidka s tím svým trošku potrhlým úsměvem a hned měl jasno. "Samozřejmě, že se vrátím!"

"Jsi si jistý? Strávil jsi tu docela dost času...bitva už beztak skončila, pokud vůbec nějaká byla. Možná už své kamarádce nepomůžeš...máš odvahu, aby sis to šel ověřit? Je pravda, že může být ještě víceméně živá, ale co když najdeš jen její nepěkně potrhané tělo?"

"To je jedno!" Došlo mu, že neslyšel žádný křik. To ho trošku uklidnilo, ale na druhou stranu si nebyl jistý, jestli by ona vůbec křičela, i kdyby ji pálili pekelným ohněm.

Tak jako tak, navzdory tomu, že se jeho centrum rovnováhy ještě úplně nevzpamatovalo, na protest bolesti a v úplné ignoraci Obchodníka, vstal a rozběhl se zpátky. Sice se mu ještě z viděni neodklidily všechny hvězdičky a nebyl si ani jistý, jestli vůbec běží správný směrem, taky se musel chytat stěn, aby se nezhroutil znovu, ale přesto se alespoň snažil.
Vzdáleně k němu dolehlo, jak na něj záhadný podivín v kápi ještě volá: "A ještě něco, starý příteli! Kámen očekává, že dodržíš vaši dohodu!" Ale pro něho už ta slova nedávala smysl.

Po chvilce se trochu zklidnil, zastavil se a vyčerpaně oddychoval. Zbytečně se namáhá. Ona je dozajista mrtvá. A stejně to přece jedno. Znají se sotva dva dny, navíc by dal ruku do ohně za to, že otravnější holku ještě nepotkal. Vlastně nemá žádný důvod šílet kvůli její smrti.

Jenže...říct, že ho výčitky svědomí hlodaly, by byl slabý výraz- ony mu přímo rvaly maso od kostí a namáčely každou buňku jeho těla do kyseliny. Ona se obětovala proto, aby on přežil. Jen aby ho vyrvala ze spárů smrti, vyzvala samotný konec k vyjednávání a místo Reineterila nabídla sama sebe. Tyhle věty mu teď kroužily hlavou a on věděl, že si musí její skon alespoň ověřit.

Pak to ale uslyšel. Nejprve si myslel, že to zní jen v jeho mysli, že se to přidalo ke sboru výčitek, ale potom si uvědomil že ne. Byl to sice zdaleka ten nejfalešnější zpěv, jaký kdy slyšel, ale pro něj se to podobalo rajské hudbě. Zřetelně poznával Jasnovidčin hlas.

Utrpení a strasti
zastřely ti zrak,
já zavedu tě do propasti,
do pekel, ne do oblak.
Uvidíme tisíce nočních můr,
chceš se se mnou vsadit?
Věř mi, tam v mraku chmur,
tam tě hodlám zradit.
Prosím, neutíkej
vzlykám tiše
a navzdory své pýše
varuji tě naposled
Tak uteč, další šance už nenastane
v neslyšeném hluku
a pokud nebojíš se, co se stane
jen mě vem za ruku
Rozhodni se, škemrám v kleče
- dvě možnosti máš na výběr
Zachráníš se, či poznáš ostří meče?
Jen studený vítr ti určí směr.

Když běžel za zvukem písně, vnímal každé slovo textu. Proč si vybrala tak morbidní písničku? Co se tím snaží říct? Je to snad nějaký vzkaz? Reineteril usoudil, že asi nepřímo- možná to souvisí s tou záhadnou Adelaide? Pokud má ta mrcha tolik vůle zabíjet, aby se namáhala líčit na své oběti past v studené a špinavé kobce, určitě by ji napadlo odstranit i Jasnovidku. Sice mu nebylo jasné, jak může o schopnostech kamenů vědět, ale došlo mu, že když přišla na trasu, kudy půjdou, určitě by se nějak dostala i k této informaci.

Bývalému studentu přelétla hlavou myšlenka, že by mu jeho společnice chtěla tím tragickým nápěvkem sdělit, že ho do toho zatáhla ona a že kvůli ní je teď v nebezpečí. Moc ho to ovšem netrápilo, protože v žebříčku děsivých věcí, které mu momentálně jdou po krku, Adelaide zase tak vysoko nestála.

Konečně doběhl až do míst, kde předtím rozdělili. Ona tam byla a mávala mu na pozdrav. Kolem žádní mrtví netopýři- vlastně ani živí ne.

"Reineteril se vrátil...Nebylo to nutné, dohnala bych ho, kdyby šel dál...ale jsem moc ráda, že se o mně bál!"

Oslovený prudce odvrátil pohled. "Vrátil jsem se, jen abych zkontroloval, jestli si náhodou neporušila slib. Nic víc."

"Já ti neslíbila, že neumřu..." pokrčila rameny vesele, jakoby mluvila o dnešním obědě.

"To je jedno, ale vzhledem k tomu, že ses na tuhle výpravu vetřela bez mého souhlasu, je to snad slušnost!"

"Mám radost, že tady jsem! Myslím, že zažíváme spoustu zábavy a bude to určitě ještě lepší!"

"Před chvilku mě na útěku před lidožravými netopýry pověsili za nohy nad kamenné bodce, ještě nikdy jsem se takhle dobře nebavil..."

"Viď? Jsem ráda, že to Reineteril vnímá stejně!"

"Sarkasmus je něco, co jde absolutně kolem tebe, že?" povzdechl si. "A mimochodem, jak se ti podařilo zahnat ty okřídlené krysy?"

"Začala jsem zpívat."

"Zpívat?"

Přikývla, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě. "Nemají rádi smutné písničky."

"Uh...to vážně všechno vysvětluje."

"A co tedy Reineteril kdysi studoval?"

"Jak tohle prosím tě navazuje na náš rozhovor?"

"Co studoval?"

"Jako bys to nevěděla."

"Umění?" vypadala, jako že se na to opravdu soustředí.

"Ne."

"Inženýrství?"

"Ne. A přestaň hádat!"

Zamyslela se. "Můžu se zeptat Reinterilových spolužáků..."

"Pokud je ještě někdy uvidíš..." zamumlal bývalý student potěšeně.

Vůbec nezměnila výraz ani tón. "Budou tady za tři minuty."

"Co?!" mladík málem nadskočil šokem na místě.

"Vypadá to, že se rozhodli použít tuhle kobku jako zkratku."

To už se ale její společník vzpamatoval. "Tak pojď, nesmí nás chytit!" vykřikl, otočil se a běžel pryč.

Jasnovidka se prostě nezasaženě usmála a vydala se za ním.

Recenze- Sword Art Online

3. dubna 2015 v 20:39 | Kate Černobílá |  Recenze anime
Ups, nový měsíc, málo článků- to se musí napravit. A nejjednodušší řešení této článkové krize je prostě vychrlit pár už dlouho rozepsaných recenzí. Omlouvám se všem, kterým dlužím komentáře (tím pádem úplně všem), přísahám, že jsem na vás nezapomněla a v nejbližších dnech se pokusím svůj komentářový dluh napravit. No, tady máte jednu recenzi, moc dobře se psala, neboť je z větší části záporná (rozený kritik ve mně poskakuje radostí), a moc doufám, že se vám bude líbit.

Sword Art Online (anime, 25 dílů plus 2. řada)

anotace: Nacházíme se v blízké budoucnosti, kdy technologie pokročila natolik, že se z obyčejných počítačových her staly kompletní dokonalé virtuální světy, ve kterých se pomocí speciálních přístrojů mohou hráči ocitnout a žít tam virtuální životy. Ovšem, první den po spuštění první takové hry, Sword Art Online, se něco zatraceně pokazí, všem hráčům zmizí tlačítko "odhlásit se", a co víc, když zemřou ve hře, budou usmrcena i jejich skutečná těla. Jeden z uvězněných hráčů, patnáctiletý Kirito, bude muset využít všech svých sil, aby hru pokořil a umožnil tak ostatním bezpečně se odhlásit a uniknout smrti.

soupis mých dojmů, hodnocení a názorů (Upozornění! Nečtetě, jste-li fanoušky tohoto anime!)

postavy: Tady se můj dojem dá popsat několika slovy. Naprosté zklamání. Rozumějte, tohle je jedno z nejslavnějších a nejpopulárnějších anime současnosti, takže jsem čekala něco, co mi po všech stránkách vezme dech. Bohužel, nestalo se tak. Připadalo mi, že do encyklopedie by pod pojem "nereálně dokonalá postava" mohli v klidu vložit obrázek hlavního hrdiny. Náš Kirito je za všech okolností kladný, hodný, spravedlivý, přátelský, neporazitelný, navíc oslňuje všechny ženské postavy, na které jen cestou natrefí, a jako bonus mu nechybí ani inteligence. Na takhle plochého a jednotvárného hlavního protagonistu jsem už dlouho nenarazila.

Dále tady máme hlavní hrdinku, Asunu, která se mi nezdála o nic lepší, a kromě nereálné dokonalosti mi připadala místy upozaděná, nedostávalo se jí dost prostoru, ale kdybych si už měla vybrat oblíbenou postavu, byla by to asi ona.

Vedlejší charaktery mě taky moc neuhranuly. Nenašla jsem žádnou postavu, která by byla zajímavá natolik, abych si ji oblíbila. Navíc, některé neměly žádnou roli v příběhu a divákovi by mohlo připadnout, že se tam vyskytují jen proto, aby měl Kirito koho zachraňovat.
Nehledě na to, že příběhy některých vedlejších postav se mi zdály docela šablonovité, obzvláště u některých vedlejších hrdinek- přišla na scénu, dostala se do nebezpečí, Kirito ji zachrání, ona se do něj zamiluje, konec jejího vystupování- a až do posledního dílu už o ní divák neuslyší. Napočítala jsem tři takové.

O záporácích škoda mluvit. Hlavní záporná postava, Sugou, byl spíše pro smích a jeho motivy...počkat, on nějaké měl?

příběh: Nápad skvělý, má to takovou svou atmosféru, zejména prvních 15 dílů. Ale zpracování podle mého názoru malinko kulhá. Už jen tím, že staví na Kiritově úžasnosti. Chápu, že i spousta jiných seriálů staví na šíleně silných nikdy se nevzdávajících své přátele chránících hlavních hrdinech (jako třeba Bleach, Fairy Tail,...), ale většinou se taková postava ke své síle musí propracovat a musí zákonitě dostávat od každého za něco stojícícho záporáka alespoň tři díly na frak, než si konečně vzpomene, že někde v podvědomí schová nějakou zákázanou nadpřirozenou schopnost, kterou ještě nikdo neviděl, a že mu přátelství dává sílu zapálit oblohu,... ale Kirito tenhle případ není. On je prostě už od třetího dílu nejmocnější postava seriálu, která když za celých dvacet pět dílů asi tak jednou prohraje, tak jenom proto, aby to svému soupeři natřel za pět minut. Obloha je modrá, vzduch je k dýchání a Kirito je nejsilnější. Smiřte se s tím, diváci.

Ještě jedna věc mi při sledování SAO opravdu vadila. A to jeho předvídatelnost. Absolutně žádné dějové zvraty (tedy, alespoň ne překvapivé) a jediná věc ještě předvídatelnější než příběh, je chování postav. Už podle prvních tří sekund bezpečně poznáte, kdo je "zlý" a kdo "hodný", kdo v příští scéně zradí, dokonce občas i přímo co kdo řekne.

Ohledně vztahů mezi postavami, což je také důležitá část příběhu, si také náročný sledovatel může jen zoufat. Tohle anime klade důraz hlavně na romantiku, ale... Dobře, Kirito a Asuna k sobě prostě patří, jsou spolu sladcí a tak dále, ale vysvětlí mi někdo smysl těch ostatních Kiritových obdivovatelek? To do něj musí být blázen absolutně každá ženská postava adekvátního věku, dokonce včetně jeho vlastní sestřenice (což mě docela znechutilo)? Chtěli tím autoři podtrhnout jeho absolutní úžasnost? Nebo se pokusili ze SAO udělat jedinou harémovku s příběhem?

Dobře, dobře. Abych jenom nesýčkovala, příběh má i své silné stránky. A to konkrétně tu atmosféru her. Navnadí vás to, abyste si zapnuli nejbližší slibně vypadající online hru a ztratili několik hodin svého života hraním.

Konec je přesně takový, jako byste čekali, více neprozradím. Docela se mi to zakončení líbilo, ale...čekala jsem to. To by nevadilo u romantických komedií, ale u sci-fi už trochu ano.

hudba: První opening má vlastně docela něco do sebe, je to nepochybně velmi energická písnička. Druhý jsem, přiznám se, většinou přeskakovala. Endingy taktéž. K podkresové hudbě nemám výhrady, tudíž dnešní hodnocení hudby trošku odbudu.

kresba: Náhodou, kresbu to má krásnou. Jedná se o anime z roku 2012, takže jinak to skoro ani nejde. Ovšem, má zabšklá existence se ozývá, že přece viděla i mnohem, mnohem hezčí animaci postav, kdyby to měla porovnat s některými jinými anime podobného roku vydání. Upřímně, hlavně ze začátku se mi moc nelíbila a dlouho jsem si na ni zvykala. To je však subjektivní a vůbec to neubírá kresbě na kvalitě- zvláště barevnost je hezká, taková veselá.

shrnutí a závěr recenze: Pokud se o animovanou část japonské kultury zajímáte, pak jste o SAOu určitě alespoň slyšeli. Často narazíte na pochvalné recenze a prohlášení, že "je to nejlepší anime na světě". Já mám opačný názor, SAO je podle mě dobrý seriál- jenže, jak víte, slovo "dobrý" označuje ve škole známku 3. Shledala jsem to naprosto průměrným, ale dalo se na to dívat. Můžete tedy věřit hodnocení fanoušků, můžete věřit hodnocení mému- ale nejlépe uděláte, když se na to podívate a vytvoříte si svůj vlastní úsudek. Jestli to doporučuji? Nevím. Mi se to vlastně celkem jakžtakž líbilo, ale před třemi, čtyřmi lety bych si to asi užila více.

čísla: 5/10 (předvídatelnost, ploché a černobílé postavy, příliš neosvětlený vývoj příběhu, místy sklouzávání k harémovce, na druhé straně to má ale nápad, svou dávku romantiky a docela hezké grafické zpracování. To mi však nestačí, takže vyšší skóre dát vážně nemůžu.)

kde sledovat?: Jste-li milovníci internetových přehráváčů (nebo prostě jen líní stahovat), najdete tohle anime na Shirai, HNS i Kazekage. Na Shirai netuším, na HNS je slovenský překlad a titulky na Kazekage jsou česky. Ve slovenské verzi jsem viděla jen pár dílů, takže kvalitu neohodnotím, ale můžu upřímně říct, že těch českých titulků na Kazekage se bát nemusíte, jejich autorem je vážně dost proslulá překladatelská skupina a rozhodně je to výkon hodný jejich pověsti.

Obrázky!
Kirito
Asuna
Sugou
Pár náhodně vybraných Kiritových obdivovatelek