"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Kateina závislost na hrách

16. srpna 2015 v 13:45 | Kate Černobílá |  Kateiny řeči o sobě
Jelikož má Kate narozeniny a ráda by ten den využila k nejrůznějšímu otravování (a vymlouvání se, že má na to dneska přece právo), vychází další článek o její maličkosti. Vyděste vlajky, konečně jsem se dokopala k něčemu jinému, než ke kapitole či nějaké recenzi. Mimoto, vím, že takové články jsou užitečné asi jako lední medvěď v potrubí, protože vy, co čtete tenhle blog, už mě z emailů, předmluv a té desítky podobných článků znáte jako své boty, ale i přesto...píšu to, protože mě to baví.
Dneska bych chtěla mluvit o mém nejoblíbenějším žroutu času- o počítačových hrách. V poslední době vážně nemám moc času, ale s velkou, velkou vinou na srdci se musím přiznat, že i tak vždycky, kdy se dá, nějakou tu půlhodinku dobré hře věnuji. (Přeci jen, kdo si hraje...neotravuje své čtenáře s pitomými články.) Představím vám ty, které mám zrovna rozehrány, nebo jsem si je prostě oblíbila, a můj názor na ně. Pokusím se dodat i nějaké obrázky, aby ten článek dostal trochu barvy.

Takže, u kterých on-line her se Kate ráda ulejvá, když má chvilku času?

1. Dark orbit
O čem to je?- V téhle vesmírné bojové hře máte svou vlastní hvězdnou loď a létáte si podle svého přání křížem krážem docela rozlehlým herním světem. Jak už jsem se zmínila, je to bojová hra, takže počítejte, že po vás u toho létání bude většina věcí střílet.
Proč mě to baví?- Protože je to hra s mým oblíbeným vesmírným tématem, kde si vlastně můžete dělat co chcete- pokud chcete bojovat, vyrazíte na lov a pokud nechcete bojovat, tak si prostě můžete jen tak svodobně létat a sbírat zdroje (jen se nesmíte nechat chytit). Hráči jsou rozděleni do tří znepřátelených firem, takže jste sice pro hráče z jiných firem lovnou kořistí (a oni pro vás taky), ale máte kolem sebe i spoustu spolubojovníků ze své firmy, takže můžete létat i v týmu. Pěkné taky je, že ačkoli i tady jsou hráči, kteří si nechtějí kupovat prémiovou měnu, maličko znevýhodněni, ale ne tolik, jako v jiných hrách (třeba v Goodgame empire), protože prémiovou měnu můžete sbírat i přímo ve hře, jen to bude stát trošku času.
Můj nevyšší dosažený level: (zatím) 14
Mé kontaktní údaje v téhle hře: KateCernobila, server Česko 1, firma VRU

2. Might and Magic: Heroes Online
O čem to je?- Taky se jedná o bojovou hru, akorát že tady nejste bojovník, nýbrž vojevůdce. Na bitevním poli určujete kroky své věrné armády- kdo zaútočí na koho, kdo ustoupí kam, dokonce i z jakého úhlu je nejvýhodnější zaútočit. Kromě toho, když se zrovna nenacházíte na bitevním poli, tak se stejně jako v Dark Orbitu můžete toulat rozmanitým herním světem co hrdlo ráčí. Nutno dodat, že herní prostředí, obzvláště nekromantské oblasti a Země světla, jsou vážně pastvou pro oči. A ještě jedno plus- můžete si vybrat mezi dvěma frakcemi- lidmi a nekromanty, což znamená, že můžete velet i své vlastní armádě zombíků, pokud chcete.
Proč mě to baví?- Zejména se mi líbí ty bitvy (viz. obrázek). Nejen vyhrát, ale i vést útok tak, aby došlo k úhoně co nejméně vašich vojáků, je umění a pěkně to zaměstnává mozkové buňky. Navíc, i v téhle hře je funkční komunita a hlavně funkce společných bitev- takže pokud jste na soupeře krátcí, vždycky si můžete zavolat spolubojovníkům o pomoc.
Co mi na tom naopak vadí?- Dvě věci. Zaprvé, když náhodou dostanete pořádně na frak a nemáte u sebe zálohy, čekání na nové vojsko se může pěkně protáhnout a zadruhé, jsem trošku zklamaná, že hratelné jsou pouze dvě frakce. Totiž, pokud jste již někdy hráli nějakou hru z edice Might and Magic, určitě víte, že těch frakcí je tam kolem deseti (pro labužníky dokonce rovnou dva druhy elfů), takže pokud jste natěšení, že si vyzkoušíte třeba démony, čaroděje, nebo temné elfy, nic z toho nebude.
Můj nejvyšší dosažený level: (zatím) 28
Mé kontaktní a taxonomické údaje v téhle hře: Azerethia, český server, nekromant
Co potřebujete k hraní této hry?- Krom počítače s adektvátní výbavou celkem nic, možná jen angličtinu na ucházející úrovni, protože "český" server je prakticky spíše "polský server s českou menšinou", a přísahám, že není nic horšího, než se zaseknout uprostřed společné bitvy v hádce o strategii, přičemž ani jeden z vás netuší, o čem to ten druhý žvaní. Ale víte co, většinou vás nezachrání ani ta angličtina. Ve dvou ze třech případů, kdy jsem ji byla nucena použit, jsem nakonec z polské slohovky mého parťáka rozluštila, že on neumí anglicky ani slovo, a tudíž mi to bylo na dvě věci.

3. 4Story
O čem to je?- V téhle fantasy MMORPG se ocitáte ve válce mezi dvěma znepřátelenými zeměmi (a jednou neutrální)- což jsou frakce, ze kterých si můžete vybrat. Pak si ještě vyberete svou rasu (můžete být člověk, kočko-člověk (budete mít uši) a víla) a povolání a můžete se rozběhnout do neuvěřitelně velkého fantasy světa, který má dokonce svou historii. A co v tom světě děláte? Řešíte úkoly pro NPC (postavy vytvořené systémem) a zejména zabíjíte drzé příšery, které vám vlezou do cesty.
Proč mě to baví?- Jak už jsem říkala, ten svět je obrovský. Vážně, obrovský. Už jenom jeho prozkoumávání stojí za to. Navíc, dávání co proto smečkám příšer je prostě učiněně odpočinková aktivita.
Co mi na tom vadí?- Je to příšerně složité- nováček vůbec neví, co má dělat (já tady ne, protože jsem nováček jako vyšitý- hraji to první měsíc).
Můj nevyšší dosažený level: (zatím) 20
Mé kontaktní a taxonomické údaje v této hře: Azerethia, název serveru si teď z hlavy nevybavím (ale je to ten na "L"), kočkovití, stínový běžec
Co potřebujete ke hraní této hry?- Počítač a kousek místa na disku, protože tahle hra je sice on-line, ale musíte si ji stáhnout. Angličtinu nepotřebujete, na českém serveru je všechno přeložené do češtiny a mluví se tam z velké většiny česky.

To jsou všechny online hry, které si čas od času zahraji. Kdysi jsem pár let hrála i Goodgame Empire, ale upřímně, to není dobrá hra- pořád tam mají nějaké technické problémy, rozdíly mezi "rubínovými a "nerubínovými" (protože placená měna se tam nazývá "rubíny") hráči je úplně propastný, a hlavně, pořád tam jen čekáte, čekáte, čekáte, čekáte a čekáte. Dále jsem zkoušela i Horwse, ale tam mě vůbec nezaujal herní princip a dost mě to nudilo. Také Shakes and Figdet, ale tam se také pořád jenom čeká.

A u kterých ne-online her se Kate ulejvá ještě radši?

Vizuální novely, které zabírají místo v mém počítači
(vizuální novela není tak úplně hra- spíše se to podobá knize. Nic tam neděláte, jen klikáte a čtete. V některých děláte rozhodnutí, které ovlivní osud postav- a v některých ani to ne)

Rising angels: Reborn
O čem to je?- V téhle vizuální novele jste v kůži nadané, ale trošku arogantní majora Nathalie, která strávila začátek své kariéry podřadnou prací na podřadné planetě, což jí samozřejmě sakramentsky leze krkem. Teď ale přidělena na svou první opravdovou misi- na opravdové hvězdné lodi. Jenže ta loď je divná. A to ani ne z poloviny tak divná, jako její posádka.

Moje spokojenost- No... Tohle byla první vizuální novela, kterou jsem četla, a vesmírné sci-fi k tomu, takže jsem z toho samozřejmě byla nadšená až ke stropu, zase tak kvalitní dílo to není. Má to sice krásnou kresbu a jednu, dvě promyšlené postavy, ale zbytek je trošku zklamáním. Například o většině postav se dozvíme velké houby. Tohle má být ten typ VN, který vás nechává rozhodovat- ale stejně za celou hru uděláte tak pět rozhodnutí, jež některé z nich ještě nejsou pro příběh moc relevantní. Také záporák je průhledný jako vyleštěné okno, až si téměř do konce říkáte "to určitě nebude on- tak zřejmé to být přece nemůže". Ale na to, že to trvá jen asi hodinu a půl to nebylo tak špatné.

Kde se to dá sehnat, kolik to stojí a co k tomu potřebujete?- Můžete si to stáhnout přes službu Steam. To je takový program, bez kterého nespustíte některé hry (včetně téhle) a který vám umožňuje dostat se do docela pestrého internetového obchodu- kde najdete dokonce i hry zadarmo. Velká výhoda téhle VN je, že právě mezi tyhle věci zadarmo patří- tudíž si ji prostě na Steamu najdete a stáhnete. Nic neplatíte, nic to po vás nebude chtít. A co k tomu potřebujete? Steam a dobrou angličtinu.


Juniper´s Knot
O čem to je?- Tahle krátká vizuální novela je příběh o přátelství a křehké důvěře mezi lidským dítětem a prastarou démonkou.

Moje spokojenost- Tahle vizuální novela má jednu chybu- je krátká. Opravdu moc krátká- budete ji mít dočtenou nanejvýš za hodinku a kousek. Také budete celou dobu jen číst, příběh je pevně daný a čtenář do něj nemá jak zasáhnout. Ale myslím, že to ani tak nevadí, protože příběh téhle novely je velmi silný- opravdu emotivní a krásný. Divák se sice spoustu věcí nedozví (třeba proč byla démonka vůbec uvězněna), ale to se dá přežít. Postavy jsou velmi oblíbitelné a rozhovory inteligentní.

Kde se to dá sehnat, kolik to stojí a co k tomu potřebujete?- Můžete si to legálně a bezplatně stáhnout na stránkách vývojářů. Potřebujete k tomu jenom dobrou angličtinu.


Higurashi no Naku Koro ni (kapitola první- Onikakushi)
O čem to je?- Stejně jako ve stejnojmenném anime sledujete příhody šesti přátel a odhalujete spletenec krvavých záhad obestírající vesničku Hinamizawa. Tahle přibližně 10 hodin trvající vizuální novela zachycuje děj prvních čtyř dílů anime. Od anime se liší zejména tím, že obsahuje spoustu, spoustu z velké většiny komediálně zaměřených scén navíc a tím pádem dokáže být více mrazivá a děsivá, když přijde na děj. Higurashi je horror- ale ne lekačka. Je to příběh o paranoie, důležitosti důvěry a postupném propadání do šílenství. Obsahuje to tudíž dost děsivých scén.

Moje spokojenost: Zatím jsem přečetla teprve polovinu a musím říct, že zklamaná ani náhodou nejsem. Je pravda, že úvodní první tři hodiny, kde moc děsivých věcí nenajdete, se asi nezalíbí nikomu než skalním fanouškům Higurashi, kteří chtějí o svých oblíbených postavách vědět více, ale já mezi takové fanoušky patřím, takže mi to nevadilo. Navíc, to, co mělo být děsivé, děsivé opravdu bylo. Nelituji, že jsem si to koupila.

Kde sehnat, kolik to stojí a co k tomu potřebujete?- Sehnat se to dá na Steamu. Bohužel, na rozdíl od předchozích dvou zmíněných VN tahle není zadarmo- já za ni zaplatila 6 euro (přibližně 160 korun). Na druhou stranu, za tak známé a svou kvalitou proslulé dílo, defacto za knihu, jejíž přečtení vám zabere 10 hodin, se mi to jako moc vysoká cena nezdá. Naopak. Když si vezmete, že za většinu randících simulátorů (vizuálních novel, které se točí jen kolem bišíků) na Steamu zaplatíte dvakrát více, je to vlastně opravdu levné. (navíc si můžete libovolně přepínat mezi angličtinou a japonštinou a mezi novým a starým designem postav- na obrázku je ukázka toho nového) Potřebujete jen Steam a, jak už asi čekáte, dobrou angličtinu.


Normální hry (ve kterých i něco děláte, nejen čtete)

Might and Magic: Clash of Heroes
O čem to je?- Tahle pozitivně laděná bojová hra je dělena do pěti "kapitol"- přičemž v každé z nich dostanete na starost jinou postavu a vaším úkolem bude vést je k vítězství a provést je příběhem až ke šťastnému konci (jinými slovy, prorvat se až k hlavnímu zlu, a to následně řádně nakopat).

anotace příběhu- Čtyři národy země Ashan (lidé, elfové, čerodějové, nekromanti) chrání jeden mocný artefakt. Proč ho musí chránit? Protože existuje ještě jeden národ, démoni. Ti jsou zavření ve svém vězení, což se jim kupodivu moc nelíbí a touží se dostat ven- což by se jim s tím artefaktem rozhodně povedlo. Jednou je ale elfský tábor, kde je artefakt schován, napaden a téměř kompletně vyvražděn. Tragédii ale přežilo pět mladých bytostí- elfka, čarodějka a tři lidští sourozenci, kteří mají v plánu artefakt ochránit a zachránit tak svět. Vžijte se do příběhu našich pěti hrdinů, které útěk před démony a následné pátrání po artefaktu zahnalo každého do jiného kouta světa, pomozte jim zesílit a zachránit svou zem.

herní princip- Vlastně putujete z bitvy do bitvy. Jak bojujete? Jako je to v Might and Magic obvyklé, nejste voják, ale přímo generál. Na rozdíl od ostatních dílů, kde vlastně jen určujete, kam půjde jednotka, která je právě na tahu (tím pádem největší vliv nemá vaše strategie, ale síla armády), tady je bitva jen a jen v rukou vašeho důvtipu. Pomocí rozmisťování základních jednotek do různých obrazců tvoříte hradby a nabíjíte útoky, přičemž každá jednotka má odlišný čas nabíjení a odlišné vlastnosti. Zní to možná složitě, ale hra má neuvěřitelně jednoduchý a přehledný systém výuky, takže to do deseti minut hraní pochopíte. A je to vážně zábava. Když zrovna nebojujete, můžete se jen tak volně procházet světem, který jste už odemkli, nebo mluvit s ostatními postavami. Dialogy jsou formou titulků (jako ve vizuálních novelách) a neinteraktivní (když se někdo vaší postavy na něco zeptá, vy nemůžete zvolit odpověď).

Co se mi na tom líbí?- Systém bitev mě neuvěřitelně baví a jsem spokojená s grafikou (v zobrazení při dialozích postavy vypadají dobře a prostředí je také svým způsobem krásné). Český překlad v titulcích je celkem dobrý, občas má nějakou tu chybu v rodech a občas bych někde použila trochu jiný výraz, ale jinak nemám námitky. A vlastně už jen to, že to vůbec nějaký český překlad má, ja velké plus.

Co se mi na tom nelíbí?- Někdo může namítnout, že je to přeci jenom pouze hra, ale když už tam mají celkem časté dialogové scény, tak si tvůrci měli trošku více pohrát s postavami. Mary Sue elfka Anwen mě nudila, ještě větší Mary Sue Godric už mě přímo vytáčel, pak ještě na konci další nudná Mary Sue Nadia, ale ti zbylí dva, Aidan a Fiona, mi už tolik nevadili. Možná to bylo tím, že měli nejzajímavější příběh. Bohužel, o vedlejších postavách se dozvíme kulové (a co si budeme povídat, o hlavních taky)- a, což je podle mě trošku nedomyšlenost, ty z vedlejších postav, které doprovázejí nějakou hlavní postavu (v každé kapitole je jedna), by vám sice měly "pomáhat", ale jsou tam úplně na nic (nevím...možná, když zrovna bojujete, tak vás z dálky povzbuzují...ale tak či tak pro vás nehnou ani prstem). Záporáci zklamáním, většina absolutně bez motivu a Ludmillin motiv očistit svou zem nijak nerozveden.
Dále, hudba. Na té hudbě není nic špatného, ale úplně strašně vlézá do hlavy. Nejhorší na tom je, že to má pravděpodobně nějaký text v nějakém cizím jazyce, jenže hráč si prostě nemůže pomoct a pořád v tom pochytává česká slova- já v jedné ze znělek, která hraje v bitvách, pořád slyším slovní spojení "zlaťoučký psík". Nemůžu si pomoct.

Kde se to dá sehnat, kolik to stojí a co k tomu potřebujete?- Já to koupila v Tescu v oddělení videoher, ale najdete to určitě i někde na internetu, nebo v nějakém specializovaném obchodě. Přesnou cenu už si nepamatuji, ale bylo to rozhodně pod 300, myslím, že něco kolem 150-250 kč. A co k tomu potřebujete? Steam. (o ten se nebojte, shánět ho nemusíte- jakmile nainstalujete tuhle hru, nainstaluje se automaticky) Jinak nic, pro tentokrát dokonce ani tu angličinu, protože hra má sice v pasážích vypravěče anglický dabing, ale s českými titulky.


Sid Meier´s Civilisation 3
O čem to je?- V této budovatelské hře si vyzkoušíte jaké to je, úzkostlivě chránit a rozvíjet svůj vlastní stát. Na záčátku si vyberete jeden ze států (výběr je velký- od USA po starověký Řím), reprezentovaný svou nejslavnější historickou osobností, a můžete začít přepisovat dějiny- samozřejmě, ve prospěch vašeho státu! Začínáte od pravěku a máte pod palcem úplně všechno- od vědy po obchod, přes vývoj politiky až někdy k ne příliš hladkému jednání se sousedními státy. Se svými sousedy můžete ochodovat i válčit, podplácet je (a nechávat se vydírat), uzavírat spiklenectví a vyměňovat si znalosti. Ale nezapomeňte, že tohle není jen obyčejné budování- je to závod! Dostaňte svou zemi do vesmírné éry a globální nadvlády dříve, než uhodí kritický letopočet!

herní princip- V této hře ovládáte vojsko, stavitele a vědce svého státu. Musíte stavět města a udržovat je, v nich musíte stavět různé stavby a monumenty, abyste pozvedli kulturu vaší země na vyšší úroveň. U vědy zase rozhodujete o tom, co se bude vyvíjet a jakou rychlostí- a samozřejmě, armádou zastrašujete a zabíráte vaše chtivé sousedy. Je to docela fuška. Navíc musíte ještě zvládnout komunikaci s ostatními zeměmi- sice jsou to počítačem ovládaní soupeři, ale pokud si myslíte, že se tím pádem nemáte čeho bát- pak jste ještě očividně neviděli arogantní, násilnické a protivné NPC (postava ovládaná počítačem (z anglického "non-player character")). A to ještě k tomu pracujete pod jakýmsi časovým limitem- hra má totiž tahový systém, přičemž jakmile uděláte tah, změní se letopočet- a v určitém roce se hra zastaví a vyhodnotí se výsledky. Dostanete podrobné statistiky, jak se vaší zemi vedlo (a nejen té vaší), která země byla v čem nejlepší, kdo ukořistil jaký monument, a dokonce vás to ohodnotí titulem. (pro zajímavost- můj nejvyšší titul, kterým mě hra obdarovala, byl "politování hodná")

Co se mi na tom líbí?- Je to nádherně promyšlené, už ten samotný nápad a provedení různých zemí je osvěžující, a rozhodně, rozhodně se nenudíte.

Co se mi na tom nelíbí?- Upřímně, tohle není ani náhodou moje oblíbená hra- z několika důvodů. Zaprvé, je to sice zábava, ale také neskutečně stresující. A zadruhé- ale to je subjektivní- je to na mě moc těžké... Většinou si vedu tak famózně, že zatímco mí vědci právě vynálezají luk a šípy, sousední Anglie už mě otravuje svými tanky. Navíc, v této hře si nemůžete vybrat mírumilovnou cestu- protože vás ostatní země nenechají (většinou vám zavolají, že chtějí buďto tribut, nebo nějakou vaši technologii- buďto vám za to nabídnou něco úplně bezcenného, nebo rovnou nic a v případě odmítnutí vás zničí). A ještě jedna věc- tohle je prostě naprostý žrout času. Ačkoli vám to vůbec nejde, prostě se od toho nemůžete odtrhnout. "Už u té hry sedíš čtyři hodiny!" "Ano, mami, ale teď se musím soustředit, jinak mi Mongolové zaberou Paříž!"

Kde sehnat, kolik to stojí a co k tomu potřebujete?- Já to koupila v Tescu, ale myslím, že to nebudete mít problém sehnat na internetu. Ohledně ceny si nejsem jistá, ale nebyla nijak vysoká (možná to bylo ve slevě?). A co potřebujete? Jako ve většině her tam nenajdete české slovíčko- takže angličtinu, angličtinu a angličtinu.


City Life
O čem to je?- Jste starosta města. Tedy, budete- až si nějaké město postavíte. Radnici, domy, pěkně od základů. Pak už to ale začne být pěkná fuška. Musíte lidem zajistit pracovní místa, dát ekonomiku do latě, postarat se o silnice, o obchody a nemocnice, hotely a další věci. Ale kdyby to tak bylo všechno! Do města se vám budou přistěhovávat lidé ze šesti různých sociálních skupin- z nichž je každá jiná, každá má jiné požadavky, přináší jiné výnosy, jejich domy vypadají jinak- ale hlavně, většina z nich se mezi sebou plamenně nenávidí. Takže musíte nejen dohlédnout, aby se vaši milovaní občané z nemajetných vstev mohli po pracovním žebříčku vyšplhat výš, ale také aby vám v ulicích nevypukla občanská válka (myšleno doslova).

Co se mi na tom líbí?- Je to graficky pěkný, promyšlený a obtížností adekvátní simulátor, kde jste v kůži ubohé vlády dohnané na hranici sebevraždy, protože lidem se pořád něco nelíbí (tomu se ale dá předejít- chcete-li mít v téhle hře pohodičku, vzdejte se myšlenky na prosperující velkoměsto a vybudujte- samozřejmě také prosperující- milionové ghetto pro ty nejchudší, kde budou jen továrny, domy, herny a televizní stanice (ty si vaši obyvatelé totiž zřizují sami od sebe). Klid zaručen. Inspirace pro apokalyptické povídky taktéž zaručena. Jestli vás to ale bude bavit dlouho, to nevím...). Navíc, město je živé- pořád tam létají vrtulníky (z policejních stanic, hasičských zbrojnic a...televizních stanic- ty jsou nejdotěrnější), po ulicích chodí lidé a vy můžete sjet kamerou dolů mezi stavby a procházet si své městečko z jejich perspektivy.
Taktéž, hra je celá v krásné češtině. (češtině, nikoli češtinovi- ačkoli, na tom překaldu se nedalo nic zkazit...)

Co se mi na tom nelíbí?- Jakmile už jste vytvořili prosperující metropoli s 80% milionářů v obyvatelstvu, necelou miliardou obyvatel, třemi Eiffelovými věžmi (a nejméně pěti Kremly), už to začíná být trošku nuda.


hry jednoduššího typu- Roboball, Výprava do květinové země a Emilka Holubová: Montezumův poklad
Když se zrovna nepotýkám se záchvatem obvyklé lenosti, přichází lenost- a to pak už jsem moc pohodlná i na hraní složitých her. Potom jsou nejlepší takovéhle- hry tak jednoduché, že jejich herní princip nejde ani slovy vyjádřit. Já se u nich ulejvám moc ráda z jednoho důvodu- to, že u nich myslíte absolutně na všechno, kromě té hry samotné. A to je pro pisálka přímo živá voda! U toho se tak dobře vymýšlejí povídky, postavy a zápletky, jako u ničeho jiného! Přísahám. 90% povídek na tomhle blogu vzniklo, když Kate dala dohromady věty, které vykradla z nějaké písničky, a blbosti, které ji napadaly, když se nechala zhypnotizovat míčkem v Roboballu. U Výpravy do květinové země jsem vymyslela svůj imaginární vesmír, kde se mé povídky odehrávají. Vážně, těmhle hrám já vděčím za hodně.
P.S.: Navíc mě baví v těhle hrát pořád dokolečka porážet mamku.

A nyní poslední kategorie- hry, které straší na jiných přístrojích, než je můj notebook.
Sice jsem říkala, že to bude o hrách, které najdete v mém počítači, jenže to bych sem nemohla dát svou snad úplně nejoblíbenější, která je na PlayStation (PS3, některé díly vyšly i na PS2).

Ratchet and Clank
O čem to je?- V této sérii bojových skákaček sledujete osudy dvou nejlepších přátel- Ratcheta, mechanika, který má sklony k zachraňování světa, a robota Clanka. Každý díl má svůj příběh, ale ty jsou (možná kromě Crack in Time) jednoduché a pochopitelné i bez anotace. V podstatě tam jde o kosení armád zlých robotů, toulání se po nádherných planetách a tak dále. Avšak ačkoli si primárně spíše procvičíte svou schopnost mačkat tlačítka (po několika planetách budete vládnout ovladači, to vám garantuji) a nezřídka si i malinko potrápíte mozkové závity, hra má i (na poměry skákaček, samozřejmě) docela rozmanitou a zajímavou plejádu postav, překrásnou grafiku a vynikající anglický dabing.

Co se mi na tom líbí?- Já tuhle hru úplně zbožňuji. Zaprvé, mám na ni spoustu vzpomínek, protože to hraji už od svých osmi let (takže jsem v tom proklatě dobrá) a protože to strašně rády hrajeme s kamarádkou a vždycky se u toho moc nasmějeme. A zadruhé, ta hra mi připadá skvělá i sama o sobě. Moc mě baví, líbí se mi grafika i zpracování příběhových scének. Navíc, ačkoli to má opravdu hodně dílů, bojový styl nepřátel, planety a jejich zvláštnosti, zbraně a překážky se opravdu málokdy opakují.

Co mi na tom vadí?- Většina dílů má pouze anglický dabing- bez titulků (nemyslím české titulky, anglické by mi bohatě stačily). Ten dabing je dobrý, ale pořád nerozumím každičkému slovu, což mě samozřejmě štve.

Můj nejoblíbenější díl- Rozhodně asi All for One. Je to jediný díl, který se dá hrát ve dvou (respektive, až ve čtyřech lidech- máte-li čtyři ovladače). S Karin už jsme to prošly křížem krážem a pořád nás to baví. Navíc, není to špatný díl ani po technické stránce- po grafické stránce je to jeden z nejkrásnějších, překážky jsou opravdu nápadité, zbraně fajné a příběh (na poměry videoher) také výborný. Také mám hrozně moc ráda díly Tools of Destruction, Crack in Time a možná také třetí díl základní Triologie. Jen ještě zbývají dva díly, které jsem zatím nehrála, takže nevím...



Tak, to byl výpis mých nejoblíbenějších her. Možná bych mohla zmínit ještě klasické The Sims 3, ale co bych o tom psala? Představovat to nemusím, akorát by to zabilo další kus místa v článku. Pak ještě další klasické kreativní hry od vývojářů Simska- My Sims, Spore a Create, jenže do toho se mi zase už moc nechtělo. (já na tu svou lenost jednou dojedu, přísahám...) Omlouvám se, že jsem vás otravovala tímhle naprosto zbytečným článkem, a doufám, že jsem vás svými minirenzemi alespoň trošku potěšila a že jsem se vám odhalením mého hráčského vkusu zase trošku víc přiblížila.

Také se tak rádi ulejváte u her?

Hrajete nějaké on-line hry?

Jaká hra je vaše nejoblíbenější?

Hráli jste nějakou z mnou vypsaných her? Jak se vám líbila?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 21:23 | Reagovat

Jo, ulejvání se u videoher je nejlepší. Mám hroznou chuť si nějakou zahrát.
Mimochodem, ta hra 4Story- stojí to za to?

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 16. srpna 2015 v 21:46 | Reagovat

[1]: No, nevím... Je dobrá, ale zase tak mě nechytla. Je pěkné, že je tam opravdu velký herní svět se svou historií, ale je to strašně složité, strašně dlouho se to instaluje a na slabších počítačích (jako je ten můj) se to občas seká.

3 Frána Frána | Web | 3. září 2015 v 19:02 | Reagovat

Já jsem věrná Heroes of Might and Magic V, on-line verze si na mě jen tak nepřijde :D Ne, vážně, v tomhle moc výhod nevidím, radši si zahraju tu klasickou, na kterou jsem zvyklá a vím, jak moc skvělá je.

4story jsem docela dlouho hrála, ale přestala jsem po jednom uploadu, kdy se všechny souboje staly tak moc primitivní, že mě to už nebavilo. Možná, že by mě to teď zase chytlo, ale už si asi nevzpomenu na přihlašovací údaje... Tak či tak, pokud si to dobře pamatuju, začátek mi přišel dobře vysvětlený, v ději a úkolech jsem se zamotala až později, když už jsem nehála tak často a zapomínala, co jsem vlastně naposledy dělala.

Juniper´s Knot neznám, ale zní to fakt úžasně a vypadá to, že to má i úžasnou animaci, té si já cením nejvíc. Určitě se na to podívám, až někdy seženu čas :)

Já poslední dobou hraju jen zřídka kdy, ale když se k tomu konečně dostanu, sáhnu po mnou zmíněných Heroes nebo po The Sims 3. A nebo na Androidu bitvová strategická Dice Heroes s hezoučkou grafikou a velmi zajímavým herním systémem.

Mimochodem, moc se mi líbí, jak máš zařízené komentáře u jednotlivých her :)

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 16. září 2015 v 18:46 | Reagovat

[3]: Já jsem Might and Magic 5 taky zkoušela hrát, ale já jsem na tu hru prostě poleno- on-line verze mi dosti jde, ale jakmile je tam ta funkce, že se nepřátelé vylepšují čím déle je necháš být (jako v pětce i šestce), je se mnou konec. Já to prostě nikdy nestihnu. Nedokážu projít pátý (nebo je to čtvrtý?) level v kampani lidí (jmenuje se to Pád krále)...vím, hanba na mě...

No, já považuji za zmatečnou i účtenku v obchodě, tak není divu, že jsem se malinko ztratila :) Ačkoli, mi nepřipadaly těžké na pochopení úkoly ani příběh, jako spíše ovládání (kde najdu kterou schopnost, které tlačítko dělá co a tak dále...).

Juniper´s Knot můžu vřele doporučit, je to opravdu krásná novela na zabití času. (ale v poslední době se čas musí spíše zachraňovat, než zabíjet... :) )

Dice Heroes neznám zase já, ale věřím, že je to dobrá hra!

Moc, moc děkuji za komentář!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama