"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Recenze- Uta no Prince-sama Maji Love 1000%

7. srpna 2015 v 21:02 | Kate Černobílá |  Recenze anime
Čas na nějaké recenze! Pokud máte moje recenze rádi (a hlavně pokud je rádi nemáte), těšte se- mám jich připravených asi deset a chystám se je všechny vychrlit v průběhu srpna, takže o ně rozhodně nouze nebude. Moc děkuji, že to čtete, a doufám, že se vám tahle recenze zalíbí!

Uta no Prince-sama Maji Love 1000% (anime, 2 série po dvanácti dílech a třetí se připravuje- název druhé série se od první liší nahrazením čísla za 2000%)

anotace: Když bylo mladé Haruce nejhůř, zachránila ji hudba. To se samozřejmě stalo leckomu z nás, ale Haruka se rozhodla zajít dál za hranici fanynkovství- vydala se na prestižní soukromou akademii studovat hudbu, aby mohla pro svého nejoblíbenějšího zpěváka napsat písničku. Příjmačky složí, jenže pak narazí na první překážku- naše milá Haruka totiž o hudební teorii ví kulové a neumí přečíst ani notu. Vypořádá se s tím nakonec? A jak zamíchá kartami šestice Haručiných spolužáků- nadějných zpěváků, z nichž každý z nich si přeje, aby Haruka skládala jen pro něj?

(soupis mých názorů- pozor, spoiler kam se podíváte)

postavy: Jak je vidno z anotace, detekován reverzní harém jak vyšitý. A co musí mít reverzní harémy? Ano, správně. Kromě zářivých bišíků hlavně pořádně pitomou hlavní hrdinku. Naše Haruka je takový ten prototyp naivního, hodného a pilného děvčátka, které když zrovna nepřekonává překážky svou vytrvalostí, někomu pomáhá nebo šíří pozitivitu na kilometry daleko. Jakoby spadla z kopce cukrové vaty. Nikoho nepřekvapí, že je tím pádem absolutně nudná, což z ní dělá mezi fanynkami seriálu nejméně populární postavu (ostatně, její zářivá inteligence houpacího koníka jí body taky moc nepřidává).

Jenže, teď, když už máme hrdinku jak se patří, potřebujeme do správného reverzního harému zápletku. Tou zápletkou i v tomhle případě bude, že dáme naprosto nezajímavé hlavní hrdince skrytý magnet na bišíky a vyšleme ji na lov. Tady se divačkám nabízí opravdu široký výběr (sedm- Haručina šestičlenná soukromá kapela a pak její osobní kočkodlak). Klíčem k úspěchu je zajistit, aby každý z těch bišíků byl jiný, takže jim tvůrci nadělili nějaké osobnosti. Ano, je to hezké, jsou sympatičtí, ano, ano, ale... pokud už jste viděli více než dva reverzní harémy, pak už se stačí podívat jen na jejich představovací scény a už přesně víte, co od nich očekávat. Nic nového.

příběh: Tohle je náhodou výjimečné...výjimečně naivní... Dýchá z toho skoro taková omračující pozitivita jako z Kamigami no Asobi, ale nevím, v KnA se mi to nějak líbilo více. Možná, že jsem měla cyničtější náladu, když jsem se koukala na UtaPri, a možná jsem prostě od hudebního anime očekávala víc.

Tak či tak, tohle anime vás zavede do úplně jiného, pozoruhodného světa- tam, kde se všechny problémy řeší tím, že se prostě zastavíte a začnete z plných plic zpívat. (alespoň pokud jste bišík) Pokud by tohle někdo natočil naživo, rozhodně by z toho byl muzikál. Jestli dobrý nebo špatný netuším, ale rozhodně slaďoučký. Ta pozitivita je něco, co by položilo slona. Nicméně, ano, máme zpívající bišíky a jejich dojemná vyznání hlavní hrdince, to je sice všechno moc hezké, ale nezlobte se na mě, děj to není.

Co se romantiky týče, můžu říct jednu věc- dokonale nevyjádřená (protože na škole, kde všechny postavy studují, platí zákaz milostných vztahů), ale náznaky jsou od každého jednoho bišíka v řadě tak okaté, že by to nezaznamenala akorát tak sama Haruka. I přesto je vlastně svým způsobem romantika v tomhle anime krásná, protože každý bišík má svůj důvod, proč se nechal okouzlit nudnou Harukou, a je vidět, že jim všem na Haruce opravdu záleží. Osobně jsem "nefandila" žádnému z sedmice hlavních hrdinů, protože mě žádný z nich zase tak neokouzlil.

hudba: Tak, tady to bude možná nadlouho. UtaPri je totiž doslova přecpané písničkami (na každý díl alespoň jedna- plus opening a ending). Nutno říct, že všechno spojuje jednota žánru- je to cukrovaný popík (něco, jako byste na One Direction převrhli cukřenku), ale nedá se říct, že by to bylo úplně špatné. Totiž, ty písničky mají prostě efekt. Možná je to kombinací s klipy, že tu postavu vidíte a přiřazujete si k ní i ostatní scény, kde vystupovala... Ale upřímně, mně se nelíbily. Ani jedna. U většiny mi paradoxně nejvíce vadil text. Nechápejte mě špatně, ty texty nejsou špatné...ale jsou tak naivňoučké, kýčovité, klíšovité... Nejméně se mi nelíbila asi ta zpívaná Satsukim, ta nebyla tak přesrdíčkovaná a překytičkovaná. Možná mi teď špatně rozumíte, já úplně miluji naivní, květinkované, kýčovité, klíšovité a sladké věci, ale čeho je moc, toho je prostě příliš.

kresba: Toto anime z roku 2011 disponuje podobnou kresbou jako KnA (ať mě trefí, jestli to není od stejného autora- nebo alespoń od stejného studia), to znamená naprosto barevnou, nádhernou a prostě...je mi to trošku blbé přiznat takhle přímo, ale ta kresba prostě není žádná jiná než jednoduše bišíkovatá. Želbohu, autoři si tak vyhráli s charakterovým designem hlavních hrdinů, že jim na ubohou Haruku nezbyla energie a úplně ji odflákli. Její slepě působící oči, podivně tvarované vlasy a uniforma, co prvních pár dílů vypadá jako deka na piknik...nevím, nevím, jestli se s ní autoři trochu nepřestřelili- jednoduše, to děvče je po charatekrové a dokonce i po vzhledové stránce naprosto, naprosto odbyté.

závěr: Máte-li opravdu zatraceně sentimentální náladu a toužíte vidět anime o zpívajících bišících čiré radosti z hudby, rozhodně sáhněte po UtaPri. Jen od toho moc nečekejte. Děj byste tam hledali mikroskopem a pro...ehm...slaďárnové matadorky tam není vůbec nic, co by už pětkrát neviděly. Takže vlastně svým způsobem docela doporučuji, a až budu mít zase tak zoufale sentimentální náladu, podívám se i na druhou sérii.

čísla: v cynické náladě- 6/10, v sentimentální náladě- 8/10 (Přičítám za- pěkná roztomiloučká atmosféra, každý bišík má svůj charakter (o promyšlenosti nemluvím- hlavně, že nějaké charaktery vůbec mají), hezká kresba a chytlavá hudba, která se může někomu líbit. Odečítám za- nedějovost, Haruka, neoriginalita, nemám sentimentální náladu)

kde sehnat: Pátrejte na Shirai. Jen, ten překlad...je dobrý, jen mi osobně prostě nesedl. Nedokázala jsem si k němu najít důvěru- pořád jsem měla pocit, že postavy někdy říkají úplně něco jiného (zvláště u písniček, ale občas i v dialozích) a mám takové nepříjemné tušení, že to nebyl jenom pocit. Ale koukat se na to dá.

Obrázky! (tentokrát mi výběr obrázků šel podezřele rychle a lehce, takže počítám s tím, že polovina nepůjde nahrát)

Haruka
a její soukromá kapela
a abych to tak neodbyla, ještě obrázky každého z šesti bišíků zvlášť
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neon-colours neon-colours | Web | 7. srpna 2015 v 21:09 | Reagovat

Moo!
Super recenze! Popsala jsi vše+obrázky... Úžasně udělané!

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 7. srpna 2015 v 21:10 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za krásný komentář!

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 18:17 | Reagovat

No, s mou momentální morbidní náladou se na to podívám asi těžko, to si vyberu něco hororovějšího (ano, mě to ještě nepřešlo), ale je to hrozně krásně udělaná recenze. Nechápu proč, ale připadá mi nějakým způsobem jiná, než všechny ostatní. Nepsala jsi to třeba jiným stylem? Každopádně, zamlouvá se mi více.
P.S.: Myslela jsem, že kytičkované písně miluješ. To musí být vážně něco, pokud se ti to nelíbí :-)

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 9. srpna 2015 v 19:55 | Reagovat

[3]: Děkuji moc! Podle mě jsem psala úplně stejným stylem jako v ostatních recenzích, jen to bude asi tím, že mi vcelku záporné recenze více sedí. Ty kladné jsou takové rozpačité a kostrbaté.

P.S.: Ano, kytičkované písně jsou absolutně to nejlepší! Ale po poslechu soundtracku z tohohle recenzovaného anime by jednomu lezly kytičky i ušima...

5 Mishelle Mishelle | Web | 12. srpna 2015 v 23:39 | Reagovat

Krásná recenze :-) !
O tomhle anime mi vyprávěla kamarádka.

6 Anna Anna | E-mail | 11. října 2015 v 22:09 | Reagovat

To anime bylo příšerně naivní, jak jsi sama podotkla. Hlavní postava vypadala jak porcelánová panenka a o těch jejich přítelíčcích - škoda mluvit. Já osobně tohle anime nemusela a ani si nevzpomínám, že bych ho dokoukala, takže to opravdu žádná velká sláva nebyla. Inu, raději zůstanu u dobrodružnějších žánrů než je právě UtaPri.
Ale recenze zase skvěle napsána - ostatně jako vždy :)

7 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 12. října 2015 v 7:40 | Reagovat

[5]: Omlouvám se, že odepisuji tak pozdě, stejně chci jen moc poděkovat za komentář!

8 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 12. října 2015 v 7:42 | Reagovat

[6]: Já jsem měla takové předsevzetí, že zvládnu i druhou sérii, ale nezvládla jsem to. Dokoukala jsem ji asi přibližně do pátého dílu. Holt, asi pro mě taky budou lepší ty dobrodružnější žánry :)

Děkuji za komentář!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama