"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Festival pitomých soutěží- vyhodnocení

21. září 2015 v 21:47 | Kate Černobílá |  Blog a názorové výlevy
Velkoflákač Kate se konečně, konečně hlásí s článkem, který měla mít hotový už měsíc! Jó! (provinile si povzdechne a skloní pohled k zemi)
O co jde?
O dlouho očekáváné zakončení Festivalu pitomých soutěží!
Na začátku jsem říkala, že nebudu vyhlašovat vítěze. No, trošku jsem změnila názor.
Myslím, že vzhledem k tomu, že tady máme celkem 1 soutěžícího, nikoho tím vyhlášením nezklamu ani neurazím.
Fanfáry, ohňostroje a fontány sušenek, prosím...
...naším vítězem se stává Bezejmenná!

Nuže, zatímco Ti předávám imaginární věnec a virtuální korunku, chtěla bych Ti hrozně, hrozně moc poděkovat. To, že ses zúčastnila, nejenže zachránilo tuhle soutěž, ale taky mě to moc potěšilo a poctilo.
Nuže, slíbila jsem Ti recenzi, takže se teď pokusím něco spatlat. Ale nic Ti neslibuji. Možná že se mi to nepodaří, možná to nenatáhnu na víc než pár odstavců a možná z toho vyleze snůžka blábolů, ale měj se mnou trpělivost, prosím.

Dámy a pánové, dovolte své dvorní ulejvačce rozebrat nádhernou jednodílnou povídku, která vyhrála v kategorii Slzy, dílo jménem Krást se nemá!

Tak, napřed si načrtnu svou recenzní osnovu, aby to mělo alespoň nějakou úroveň:

Název: Krást se nemá
Autor: Bezejmenná
Délka: (odhadem) 2 stránky

(myslím, že kdybych se ti k tomu pokusila napsat anotaci, moc bych to nevystihla, takže kdo chce vědět, o čem to je, nechť si to maže přečíst)

(soupis mých dojmů a hodnocení- pozor na spoilery)

děj a jeho podání: Tady vzhledem k délce díla nemůžeme samozřejmě čekat žádné spletité dějové otáčky, ale to nevadí, to je jen dobře- protože příběh se soustředí úplně na něco jiného, je hodně propletený s myšlenkou. Podavaný je sametovou ich formou, kde Hlavní hrdina přehledně vysvětluje svou situaci, což se opět k typu a rozsahu povídky velmi hodí. Já osobně bych sice rozsah trošku natáhla, takže by se samozřejmě změnily i vhodné prostředky, ale to už záleží jen na subjektivních návycích každého pisálka.

myšlenka: Tohle má více než jen "myšlenku"- to má přímo "ponaučení" a to hned několikanásobné. Ačkoli jsem takové vytvarování myšlenkové úrovně už od začátku čekala, velmi se mi líbilo, jak cynicky a naturalisticky to nakonec vyznělo- za čin je prostě trest a žádné okolky kolem toho nebudou. Stejně je to velmi hezká myšlenka a hlavně originální.

(jistě pochopíš, že postavy v dvoustránkové povídce nemá smysl hodnotit- ani bůh by na dvou stránkách nedokázal nějak složitěji rozvinout žádné charaktery, ale s tím se u jednodílých povídek počítá)

styl psaní: Nenašla jsem žádné zbytečné otravné kudrlinky, ale bohužel jistě pochopíš, že z tak krátkého kousku to nemůžu úplně posoudit. Tak jako tak, velmi dobře se to čte- neboť se styl netluče se slovosledem. Díky tomu jsem si mohla poučný příběh vychutnat a slupnout ho jako malinu.

technické chyby (výskyt- "ANO"=vyskytují, "NE"=nevyskytují):
špatně zapsané přímé řeči: NE
chybějící odstavce: (krátký text je rozdělen správným zapsáním příme řeči)
pravopisné chyby: NE
slovosledné chyby: NE
opakování slov: NE
nedostatečná délka: NE i ANO (protože já jsem prostě divně nastavená, takže pro mě je to "ano", jenže pro 99,9% populace by to bylo "ne")

zadání: Zadání bylo rozplakat čtenáře (za použití všech prostředků). Když jsem tu soutěž vymýšlela, už jsem si živě představovala, jak budu číst nával umíraček, rozchoďáků, štěňátkovaček a podobných klasik, takže jsi mě velmi mile překvapila! Vážně, nic ti tam nezemřelo, nikdo nikoho neopustil a žádné šťěňátko nepřišlo k úhoně- a i přesto jsi mě úspěšně dovedla na pokraj slz. Dobrá práce! To asi proto, že jsi použila mistrovské koření. Nic nedokáže čtenáře rozdepresivnit tak, jako to, když si čtete povídku a u konce jenom praštíte hlavou do stolu a pomyslíte si: "Ten šťastný konec...utekl jenom o takový vlásek!" ... Vážně, dobrá práce. Zvláště s vymýšlením- ten koncept je skvělý.

shrnutí: Samozřejmě, všechno má pár much (tady je mou vyhlédnutou mouchou ta...prosím, neuraz se...slohovkovitá délka- ale na druhou stranu chápu, že se to už nedalo prodlužit), ale tvá povídka se mi zalíbila velmi. Určitě bych ji čtenářům doporučila a mou soutěž vyhrála právem.



Omlouvám se, je po recenzi. Cítím se tak pateticky, dva měsíce Tě nechávám čekat a pak vyrukuji s pěti a půl řádky. Opravdu, opravdu, opravdu se upřímně omlouvám a doufám, že jsem Ti tímhle článkem udělala alespoň malou radost.

Bohužel nejsi jediná, komu dlužím omluvu. Mám dluhy, resty, nedorozumění, zanedbání úplně všude, kam se podívám.Dlužím omluvu bez výjimky všem.
Dlužím velkou omluvu Vanesse a Jackie, kterým slibuji e-mail už ani nevím jak dlouho.
Pak je tady Karin, které dlužím komentář k tak deseti kapitolám, ale to pořád ještě nemá na můj dluh k Vanesse, které jich dlužím snad ještě víc. Ale i kdyby se ty dluhy sečetly, vedle mého dluhu k Jackie jsou jako mravenci. A ano, když už mluvíme o gigantických dluzích, ještě tady jsou Hermi a Efi, které pokud by si chtěly po mně za každý měsíc zanedbávání účtovat stokorunu, už by dávno měly na dovolenou na Kanárech. Ale ať nikoho omylem nevynechám- vidíte ten seznam pod profilem? To už není seznam mých oblíbených blogů, nýbrž seznam těch, komu dlužím- komentáře, omluvy a kdovíco ještě. A ano, dokonce existují i lidé, kterým dlužím, a na tom seznamu ani nejsou! Hm, musím si je všechny přidat. Já vím, že když to popisuji tak cynicky, že to asi moc provinile nezní, ale věřte mi, že mě to moc mrzí a že už je to všechno v procesu nápravy- jenže, když to beru postupně, znamená to, že se dávám do počítání chlupů na ocase mainské kočky- jinými slovy, je to běh na dlouho trať. Tak se prosím moc nezlobte, když se na vás dostane řada až opravdu opožděně.

Přemýšlím, jak bych vás mohla alespoň trošku potěšit, ale nic mě nenapadá. Nebo...počkat! Jak jsem ještě nestihla oznámit těm, s kým si dopisuji přes e-mail, naše domácnost nedávno ztratila člena, naši věrnou kočičku Eničku (ukradli ji zloději koček), ale protože za každým mrakem se skrývá slunce, naše domácnost se naoplátku o dalšího člena rozrostla- o malinké koťátko mainské mývalí, Smetáčka Jesseho. Je opravdu moc nádherný, takže doufám, že vás alespoň trošku potěší, když vám sem dám jeho osobní fotogalerii.
(logika alá Kate- když dlužíte komentáře, bombardujte své čtenáře fotkami své kočky)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. září 2015 v 6:50 | Reagovat

Terezce gratuluji a s recenzí naprosto souhlasím! Ten konec mě také naštval. A ještě jednou se omlouvám, že jsem se nezúčastnila, ale v tom období to opravdu nešlo. Ale jestli ještě někdy budeš pořádat nějakou soutěž, můžeš se mnou počítat na sto procent.
To s těmi komentáři- říkala jsem ti, že se na to máš vykašlat.
A jinak, Jesse je naprosto přenádherná kotě. Jen...nevyrostl nějak od doby, co jsem ho viděla naposledy :-)

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 22. září 2015 v 6:59 | Reagovat

[1]: Děkuji za nádherný komentář!
Jenže pochop, že já se na ty komentáře vykašlat nemůžu, protože jednak si to přečíst chci naprosto dobrovolně a jednak je v tom i trošku hrdosti a cti.

3 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 23. září 2015 v 16:23 | Reagovat

Moc děkuji!  Nečekala jsem,  že se zúčastním sama a proto ještě dvojnasobně děkuji,  že jsi tu recenzi vůbec napsala. :-)

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 23. září 2015 v 16:25 | Reagovat

[3]: Děkování je na mé straně! Ty vůbec nemáš důvod mi děkovat, naopak, měla bys mě pořádně vyplísnit, že jsem tě nechávala čekat tak dlouho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama