"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

My, evidentně prokletí- kapitola 6,5

25. září 2015 v 22:18 | Kate Černobílá |  My, evidentně prokletí
Úplatek číslo kdovíkolik! Tenhle je zatím jeden z nejdivnějších. Nenechte se totiž zmýlit- tohle není kapitola. Ale na druhou stranu, není to ani doplněk. Je to něco mezi tím. Kapitola to být nemůže, protože to prostě nemá odpovídající dějovou hodnotu (říkejte si, co chcete, ale já to prostě "kapitolou" nazvat odmítám), ale obyčejný dodatek to také není, protože pokud byste to přeskočili, vznikla by vám mezi šestou a sedmou kapitolou divná mezera. Už to mám dokončené asi měsíc, ale celou dobu jsem sbírala odvahu k zveřejnění, protože se za to prostě stydím. Dobře, řeknu to takhle -technicky je to kapitola, ale v zájmu mé hrdosti to berte jako doplněk, prosím. No, snad se bude líbit!

Kapitola 6,5- Démon a léčitelka

"Víš..." zelenovláska jemně posadila Ilse na gauč a sama si sedla vedle ní. "...já ti nelhala. Já ti prostě jenom...neřekla pravdu..."

"Teto Kiaro, co se stalo?"

"Nic, nic se nestalo. Jen...mě celý život považuješ za někoho, kdo nejsem."

"Co?"

"Nejsem léčitelka z východu. Nepocházím ze Sarahy, ale ze Starlandie."

Dívka se nervózně zasmála. "Teto, to si zase pleteš... Starlandie je ta země z první epochy, co zanikla před třiceti tisíci lety..."

Oslovená jen přikyvovala.

Ilsenilia vytřeštila oči. "Cože...?"

"To je můj pravý věk. A...slyšela jsi někdy, o mírovládkyni, která se jmenuje Kiara?"

"Učili jsme se o ní ve škole... Ty jsi po ní pojmenovaná, že?"

Zavrtěla hlavou. "Nejsem."

"Počkat...ta legendární mírovládkyně..."

"...sedí před tebou." nešťastně se ušklíbla.

"Ale...proč..."

"Proč jsem ti to neřekla?"

Ilse přikývla.

"Kdybych tehdy přišla do Dainginu a představila se tvé matce jako druhá nejmocnější bytost světa, chovali byste se ke mně stejně jako teď?"

"Ale..." Středoškolačka se násilím pokoušela spojit si v hlavě obrázek mocného postrachu zloduchů Kiary s rozesmátou, moudrou a laskavou tetou Kiarou. "Asi máš pravdu..."

"Ale to teď není důležité, A- tedy, Lenny mi řekl o...těch věcech s Leskem safíru. Víš, já to věděla už od tvého narození. Ale nenapadlo mě, že si pro tebe vážně přijdou! Neboj, já je nenechám zkřivit ti vlásek!"

Dívka zavrtěla hlavou. "Myslím...že teď není čas probírat mě. Víš, já o tobě chci vědět všechno, teto. To, co jsi před chvílí řekla, mi nedává vůbec smysl! Proč nejsi na nebi a nechráníš světový pořádek?"

"Protože..." válečnice se dívala do země. "Já už nejsem mírovládkyně. Dala jsem něco jako výpověď. Odešla jsem..."

"Opustila jsi mírovládu? Proč? Vždyť jsi byla nejsilnější!"

Usmála se. "Existuje něco mnohem důležitějšího, než byla moje práce a mé postavení."

"Athacamitha...?"

"Ano. Nepočítala jsem s tím, že bych někdy odešla. Jenže...pak jsem musela. Zjistila jsem, že jsem těhotná a neměla jsem na výběr."

"Copak mírovládci nesmí zakládat rodiny?"

"Samozřejmě, že smí. Ale podle toho s kým. Vzhledem k tomu, kdo byl Athacamithin otec, mi prostě řekli, že buďto jim to dítě odevzdám, nebo ho zabiju. Už jen pomyšlení na kteroukoli z těch možností bylo nesnesitelné, takže jsem si zvolila útěk."

"A...nikdo tě nepronásledoval?"

"Nemohli. To proto, že mám přátele, kteří se mě zastali. Hannah, vůdkyně mírovlády, určitě ví, kde jsem, ale nemůže na mě ani sáhnout."

"Těmi přáteli myslíš strýčka Emexeirena a Olivera?"

"Například."

"Takže to jsou taky mírovládci?"

"Přesně tak. Emexeiren byl mým učitelem a Oliver naopak mým učněm."

Ilse to pořád nedokázala pobrat. Připadala si jako ve snu- jako v hodně stupidním snu. "Mimochodem, promiň, že se ptám na tak osobní otázku, ale ty a Lenny se znáte?"

Přikývla. "Už hodně dlouho. Poznali jsme se ještě v první epoše. Já tehdy pracovala u armády, byla jsem generál se speciálním policejním oprávněním a on byl už tehdy zločinec."

"Takže ty znáš jeho pravé jméno?"

"Ano. Vlastně ,Lenny´ je zkratka jeho původního křestního jména. Vysvětlil mi, i jak přišel na své falešné příjmení. Sice už jsem to už zapomněla, ale je to poskládáno z prvních písmen jmen prokletých přesně v pořadí podle čísel. Ale zní to vážně pitomě a nedá se to vyslovit. Jeho skutečné příjmení samozřejmě taky znám, ale není vhodné, abych to říkala."

"Aha. A...smím se zeptat na ještě soukromější věc?"

"Ptej se na všechno."

"Proč byl Athacamithin otec nevhodný? Copak to nebyl taky mírovládce?"

Zavrtěla hlavou. "Ne. Byl to černokněžník. Jeden velmi, velmi nebezpečný."

"No, Athie něco takové říkala, ale myslela jsem si, že si to prostě jen nějak vzala do hlavy..." dívka sklonila zrak. Promiň, že jsem ti nevěřila... "A...a...ten zločinec...on...tě nějak donutil...?"

"Ne. Milovala jsem ho a jsem si jistá, že on mě také. Dokonce jsme byli chvilku manželé. Pak ho ale mírovláda odsoudila ke zničení a vyškrtla ho ze seznamu duší."

"To je smutné..."

Kiara polkla naprázdno. "Proč nepoložíš tu zásadní otázku?"

"Jakou...?"

"Jak A...teda Lenny souvisí s Athacamithou?"

"Bála jsem se zeptat."

"Říkal ti, že ji hledá, viď?"

"Ano! Tvrdí, že jí nemá v plánu ublížit, ale po dnešku...nevím, jestli mu věřím. Bojím se o ni! Nechci, aby ji našel!"

"Jsem si jistá, že tentokrát výjimečně nelže. Pravděpodobně se s ní chce vážně jen seznámit."

"Ale proč?"

Její teta pozvedla oči. "Protože je to jeho dcera."

"Co?!" To Ilse nedávalo vůbec smysl. "Ale...vždyť..." Na druhou stranu, teď už jí došlo, proč se jí zdály jeho oči tak povědomé. Její kamarádka má skoro stejné.

"To je pravděpodobně opravdový důvod, proč A...Lenny přišel do Dainginu. Víš, on...je i není nebezpečný psychopat."

"Jak to myslíš? Jak může někdo být i nebýt-"

"No...jak kdy. Nikdy nevíš, co se mu zrovna honí hlavou... Ale pokud se zrovna nenachází ve svém ďábelském módu, je to svým způsobem opravdu laskavý člověk. Jen škoda, že se to snaží ze všech sil skrývat a občas dělá bezdůvodně kruté věci, jen aby o něm lidi nepochybovali."

"To bude asi pravda..." Ilse se vybavil obrázek bezmocného Rina nabodnutého na vlastní meč. Otřásla se. Věděla, že to přežil, ale i tak... Raději se všemožně snažila myslet na něco jiného. "A...Ale pořád si nedokážu představit, jak spolu vy dva můžete vycházet..." nadhodila, aby ji Kiara svým vyprávěním přivedla na jiné myšlenky.

"Naše povahy jsou sice úplně opačné, ale nějak si většinou rozumíme. A navíc, v dobách, kdy jsme se potkali, byl A...Lenny trochu umírněnější než jeho dnešní verze."

"Umírněnější?"

"Promiň, Ilse, ale budu ti o něm vyprávět někdy jindy. Dneska toho už pro tebe muselo být dost..."

"Dobře..." trošku zklamaně přikývla. "Ale...ještě jednu věc, prosím! Říkala jsi, že jste se před chvilkou dohodli...na čem?"

před přibližně dvěma hodinami

Kiaře spadl kámen ze srdce, když viděla svou osvojenou neteř, jak prchá z napadeného hangáru do bezpečí. Byla tak hrozně šťastná, že přišla včas. Kdyby se opozdila a našla Ilse přinejlepším zraněnou, nevěděla by, co dělat. Ta dívka pro ni znamenala skoro tolik, jako vlastní dcera.

Jakmile blondýnka zmizela za dveřmi, rázně mávla nově získaným mečem, aby z něj setřásla krev, a zrušila efekt ochromující mlhy. Za pár desítek vteřin už každý v hale opět viděl čistě.

"Démone!" zařvala do prázdna. "Schovávat se nemá cenu! Já tě za chvíli najdu! Ale pokud máš alespoň špetku odvahy v těle, vylezeš sám!"

Věděla, že je to špatné, ale i tak se cítila jednoduše dobře. V hloubi srdce doufala, že ten démon bude opravdu silný. Už nebojovala tak dlouho... Zaléval ji pocit nostalgie a uspokojení z toho, že se po dlouhé době vrací k tomu, co jí opravdu jde.

Necítila ničí auru, ale dokázala rozpoznat, že tam pořád je. Bytost jako ona nemohla přehlédnout ten vražedný úmysl ve vzduchu.

"Tak pojď, šmejde! Udělím ti spravedlnost!" vyzvala ho ještě jednou.

A vtom zaslechla, jak se za jejími zády něco pohnulo, ale bohužel nebyla dost rychlá, aby zareagovala a otočila se.

"Hm, takže ,šmejde´... Už je to tak dlouho, cos mě takhle oslovila naposledy! Jé, to vrací vzpomínky!"

Ta slova na ni zapůsobila jako zásah bleskem. Ztuhla, jakoby dostala zkrat. Ten hlas... Ale pak se rychle uklidnila. Proč se vždycky nechám tak vyvést z míry?

"To ses nepoučil z osudu těch třinácti před tebou?" pronesla zcela klidně. "Vážně... Nechápu, kdo vás posílá, ale už je s tím otravný." A já jim na to vždycky skočím...

"Tak počkat, Kiarko..." rozesmál se. "Že ty si myslíš, že jsem falešný?"

Prudce se otočila a chvíli si ho prohlížela. "Hm, tentokrát se vám vzhledová stránka vážně povedla. Z téhle vzdálenosti vypadáš celkem jako originál." Pak ale sevřela rukojeť meče pevněji a pozvedla obočí. "Ale dovol mi tě poučit, napodobenino! Vládce pekel, Alezallen Istanský, byl zničen před sedmnácti lety! Odešel velmi důstojně a...a já..." zlostně zúžila oči. "Já nenechám nikoho, aby šlapal po jeho památce!"

"Třináct, jsi říkala? Vážně se někdo namáhal s tím, aby vytvořil třináct kopií? U všech syčavek, proč? Měl to být atentát na tebe? Nebo nějaká osobní pomsta? Vážně netuším, ale zní to vážně směšně..."

"Hele, já ti právě řekla, že tě zničím..."

"Á, promiň, nechal jsem se trošku unést..."

"Ze všech těch čtrnácti pokusů jsi zatím ten nejvyšinutější."

"Přestaň s těmi lichotkami, budu se červenat! Tak co, Kiarko, nezačneme už? Sem s první otázkou!"

"Myslíš, že ti budu pokládat otázky, abych si ověřila, že jsi pravý, když vím, že nejsi?! A navíc..." zatvářila se ještě vztekleji. "Jen jeden člověk ve vesmíru má právo oslovovat mě ,Kiarko´...a ten už je sedmnáct let pryč!"

"Takže otázky ne..." pokrčil rameny. "Škoda, měl jsem připravených pár opravdu zlovolných odpovědí... Takže to vyřešíme více v našem stylu, ne?"

"Pokud teď nezmizíš, rozsekám tě na kousky!"

Uculil se. "Vždyť říkám, v našem stylu..." Uskočil pár kroků vzad a tasil dýku.

"Připrav se!" kývla hlavou, zaujala bojový postoj a vrhla se vpřed.

Očividně se připravil.

Jejímu výpadu se elegantně vyhnul.

"Ještě nekončím!" ubezpečila ho a v mžiku přešla do dalšího útoku.

"Nebylas to ty, kdo vtloukal Oliverovi do hlavy, že se u boje nemluví?" zasmál se její nepřítel.

"Z respektu k Alezallenovi dělám jeho kopiím výjimku!" Pak jí ale něco došlo. Jak může vědět, co jsem říkávala Oliverovi?! Trhla hlavou a pokračovala v neustávajících výpadech.

"Jsi rychlá a přesná jako obvykle..." Prokletý už musel využívat celou svou dostupnou rychlost a občas odrážet rány vlastním ostřím, jinak by už dávno ležel na zemi zneškodněný. Čím více se Kiara ponořovala do bitvy, tím lepší byla, takže věděl, že pro něj už se to bude jen a jen zhoršovat. Ale prohrát nezamýšlel.

"Tobě zase to uhýbání docela jde... to je hi-li-ami-ari, že?" Byla na sebe docela pyšná, že si zapamatovala alespoň jedno istanské slovo. Znamenalo to název jejich tradičního bojového umění, které se specializovalo na úskoky a překvapivé útoky.

"Kdepak se to asi kopie mohla naučit, má roztomilá sentimentalistko?"

"Hi-li-ami-ari už dneska ovládá každý blbec!"

Ale on se nevzdával. "Kiarko, pamatuješ, cos mi tehdy řekla před třetí oknem zleva páté věže Paláce démonů, po tom, co jsme se s Atherenem zase poprali kvůli lovu syčavek a zdemolovali celý trůnní sál?"

"Pokus o další přesvědčovací otázku?"

"Jak by mohla pouhá replika znát tolik detailů? Například, tehdy jsi měla na sobě mírovládní uniformu."

"Ale já až do nedávna nosila uniformu pořád..."

"Zrovna se stmívalo!"

"V pekle je přítmí pořád!"

"No tak..." povzdechl si, zatímco si získával čas dalším úhybným manévrem. "Když mi nechceš odpovědět ty, odpovím si sám." V očích se mu něco zalesklo. "Řekl jsem tehdy, že se nikdy nevzdám. Věřím, že jednou mou nabídku přijmeš! Křičíš ,ne´, ale myslíš ,ano´! Staň se královnou Démonů!"

"Nechci to slyšet!" Rozběhla se k němu, rozhodnutá zasadit poslední ránu.

"Ano, ano! Přesně takhle jsi mi tehdy odpověděla! A já-"

Prudce se zastavila. Špička meče zamrzla jen kousek od jeho hrdla. "...a ty jsi pak řekl, že si uvědomuješ, jak sobecké tvé přání je..." na chvíli se odmlčela. "...a potom jsi ještě hodinu a půl spřádal alibistické řečičky o tom, že se klidně můžeš chovat jako sobeckej parchant, protože to máš v popisu práce."

"Takže už mi věříš?" zazubil se.

Její klid byl ten tam. "No, opravdu toho na kopii víš nějak moc... A jen málo bytostí by se mnou dokázalo udržet v bitvě krok..." Pak se ale na něj zpříma podívala. "A-Ale já viděla tvou duši rozpadat se na spršku jisker a mizet!"

"Pravdou je, že to vaše mírovládní ,vymazávání´, má pár svých much. Oběť není nadobro zničena, je jen přemístěna na takové...dosti hnusné místo, kde se většina navěky zasekne. Ti, kdo ne, se pak dostanou...někam. Promiň, já nevím, jak bych tu dimenzi popsal. A to je sídlo jedné organizace, která se specializuje na vlastní pobavení."

"Vlastní pobavení?"

Přikývl. "Neumíš si představit, jaká je tam nuda. Trávíme čas hádáním se mezi sebou a děláním různých pokusů na lidech. Někdy dokonce i na celých státech."

"Pokusy...na lidech?"

"A nejen ty klasické laboratorní. Například, pamatuješ ještě na Dimenzi trollů?"

"Jak bych mohla zapomenout!" vykřikla.

"To oni dali Amarionovi tu knihu."

"Cože?!"

"A to není všechno. Vyšlo najevo, že jejich nejoblíbenější hračky jsme byli my, rodina Istanských."

"Jak to myslíš? Amarion nebyl...jediný?"

"Ne. Podstrčili tu samou knihu i Anaottece."

Kiara vytřeštila oči. "To...ne! Ta kletba, která odstartovala ty hrůzy... Zničila Emexeirenovi život, zabila Annawaraku a postihla ještě desítky nevinných mírovládců... Mohli za to oni?!"

"Přesně tak. V Dimenzi trollů zneužili mé emoční lability a o pár let později udělali to samé s mou sestrou. Ona dopadla ještě hůře. Určitě jim hodně vzdorovala, ale po tom, co umřela, se zmocnili její duše...no, a zbytek ti říkat nemusím."

"Udělali z ní prvního Démona a pak jejím prostřednictvím zavolali tebe a na třicet tři tisíc let tě uvěznili v pekle..."

"To ještě není zdaleka všechno."

Kiara přikývla a v očích se jí nadšeně zalesklo. "A ty teď proti nim bojuješ, viď?!"

Ušklíbl se. "Ne, má milá sentimentalistko. Já se k nim přidal."

"Co...?"

"Dovol, abych se představil." ladně se uklonil. "Prokletý číslo Osm, hrdý člen jehlanu secunda. Pro přátele prostě ,Lenny´."

"Člen ,jehlanu´? Lenny?"

"No, s těmi jehlany je to složitější... A ano, Lenny! Totiž, teoreticky se naše pravá jména nesmí vyslovovat...a ,Lenny´ se mi líbí mnohem víc, než ,Al´, nebo ještě něco horšího."

"Ale já před chvilkou tvoje jméno vyslovila..."

"No jo, jenže v tom to je. Mé jméno všichni říkají špatně. ,Alezallen´ je teoreticky jen docela věrný přepis mého pravého jména z istanštiny."

"Tak proč si potom neříkáš normálně?"

"Protože se mi ,Lenny´ líbí. Ty si to nepamatuješ? To ty jsi mě tak poprvé oslovila..."

Povzdechla si. "Po třech flaškách démonské whisky."

"Staré dobré časy!" šťastně se uculil. "Tak, jména máme vyřešená, teď určitě budeš chtít vědět, co tu dělám."

Kiara se celou dobu trošku třásla, ale nyní už působila přímo zoufale. "Ty ses vážně vrátil!" vykřikla a asi ho chtěla obejmout, ale nakonec se zadržela. "J-Já tě tak...tak... nenávidím, ale docela ráda tě vidím!"

"Na tuhle chvíli jsem se těšil sedmnáct let." nepřestával se usmívat. "Takže chceš vědět, co tu já a ostatní pohledáváme?"

"Ne, počkej! Napřed ti něco musím říct já!" Polkla naprázdno. "Víš...já...teda, my... Athacamitha..."

"V pořádku, já o ní vím!"

"Víš...?"

Přikývl. "Roste z ní krásná a nadaná vládkyně zla! Jsem na ní moc, moc hrdý!"

"Počkat...kde jsi ji potkal? Pokud jsi byl těch sedmnáct let zavřený v sídle té organizace, pak ona...ne!" V očích bývalé mírovládkyně se najednou zračil hluboký strach.

Démonův pohled trošku potemněl. "To je také trošku složitější...myslím, že by ti to raději měla říct sama. Ale neboj se, nikdo jí nezkřivil a nezkřiví ani vlásek. Přísahám. Přísahám!"

"Chceš říct...že ona...s nimi vážně navázala kontakt....?" šeptala Kiara omráčeně. Pak ale zatnula zuby a namířila ostří meče zpět na svého "nepřítele". "Kde máte sídlo?! Kde?! Mluv, nebo-"

"Nebo co, má milá sentimentalistko?"

"KDE?!" zaječela.

"To ti nemůžu ří-"

"Pokud mi to neřekneš, tak tam přece nebudu moct vlétnout a rozmlátit to tam předtím, než stačí zničit naší dceři život!"

"Zadrž. Já ti to vážně nemůžu říct, protože to sám nevím."

"Dobře. Lepší otázka. Tak proč to tam sakra nerozmlátíš ty sám?!"

"Protože jsem za svou letitou existenci spáchal už tolik sebevražedných manévrů, že na další nějak nemám náladu."

"Tak to raději obětuješ Athacamithu?!"

"Nikdy! Vždyť říkám, že se jí nic nestane! To, že je nemohu zničit, neznamená, že ji nedokážu ochránit! Tohohle starého démona nesmíš tak podceňovat..."

"D-Dobře... já ti věřím." uznala nakonec. "Teď mi teda řekni, co tu ty a tví noví přátelé děláte."

"Slyšela jsi někdy o Lesku Safíru?"

"Jak by ne... jsem mí-...bývalá mírovládkyně."

"Takže už víš, o čem mluvím, viď?"

Vztekle zúžila oči. "Ne, ne a ne! Dokud tu budu já, Ilse nedostanete!"

"Upřímně, to, co do ní bělásci nasadili, je substance, která má moc zničit kteroukoli prokletou duši. Jenže... mě to nezajímá... Tak někdo bude zničen. No a? Nuda... Přišel jsem tu jen kvůli dvěma věcem."

"Athacamitě a...?"

Usmál se od ucha k uchu a přiblížil se k ní. "To máš tak krátkou paměť, Kiarko?"

"Uh...?"

"Něco jsem ti přece slíbil. Že pokud budu moct, znova tě najdu."

Pokrčila rameny. "Našels mě. Ale když jsme se domlouvali, nevěděla jsem, že se mezitím předáš k mým úhlavním nepřátelům!"

Zklamaně svěsil ramena. "Au... nebyl jsem ještě nedávno tvým úhlavním nepřítelem jen já? Udělal jsem něco špatně?"

"Dobře, tak k druhým nejúhlavnějším, hned po tobě. Spokojený?"

Znovu se rozzářil. "Naprosto!"

"Myslela jsem, že spolu musíme vyřešit důležité věci, ale vidím, že s tebou se stejně každý rozhovor promění v holubník, takže to nemá cenu..." povzdechla si. "Tak či tak, k Ilse se nepřiblí..." v polovině věty si něco uvědomila. "Rin!" vyjekla.

"Proč si ten primitiv na sebe vždycky přitáhne všechnu pozornost?"

"Má stejnou šálu jako ty! To znamená...on je jeden z vás! Tak proto! Proto jsem nedokázala cítit jeho auru! Teď už mi to dává smysl!"

"Klid. On Ilse neublíží. Ani já. Vysvětlím ti to jednoduše- naše jehlany se rozdělily na dvě jakési frakce- a my oba patříme k té, která nechce Lesk Safíru usmrtit. Naopak. Řekli jsme jí, že ji ochráníme před těmi druhými."

"Jakými druhými?! Kolik jich je? Kde jsou? Rozsekám je!"

"Skrývají se. Ani já je nenajdu. Myslím, že důvod, proč se schovávají, jsi ty. Znají tvou jedinou slabinu."

Kiara se třásla vzteky. "Ale...to není fér! Jak je mám porazit, když je nemůžu konfrontovat?!"

Démon se usmál. "Na to existuje řešení! Spojíme síly! Když budeš s námi spolupracovat, Ilse bude zaručeně v bezpečí."

"Mám pocit...že jsem tohle od tebe už párkrát slyšela...asi tak tisíckrát..."

"A vždycky-"

"-to byla katastrofa."

"Ale alespoň jsme se vždycky dobře bavili, ne?" sluníčkovitě se uculil.

"Tady nejde o zábavu, ale o život mé neteře!" osočila se na něj, ale po chvilce si povzdechla. "Tak dobře. Já se vám nebudu plést do cesty a vy mi na oplátku pomůžete ochránit ji, že?"

Přikývl. "Zpečetěno! Tak, Kiarko, když už jsme si vyřídili všechny pracovní věci, co přesunout tenhle rozhovor do trošku soukromější sféry? Mám dvacet tisíc věcí, které bych ti chtěl povyprávět! A vsadím se, že ty jich máš ještě víc." jeho úsměv se ještě rozšířil. "A vůbec, vůbec by mi nevadilo, kdybychom se přesunuli k tobě domů a tys mi ukázala, kde budu bydlet-"

"Počkat." přerušila ho. "Já si tě nemám v úmyslu nastěhovat do svého bytu."

Pokusil se o svůj nejlepší štěněčí výraz. "Kruté..."

Ovšem něco je přerušilo. "Osmičko! Jsi tady? Dneska jsi zase nic neudělal a zřejmě nepracuješ ani teď!"

"Zatroleně! Míří sem Dvojka!"

Kiara si otráveně povzdechla. "Takže se pořád ulejváš?"

"To proto, že jsem ten nejzákeřnější černokněžník na světě!" ušklíbl se. "Tak já se dám na taktický ústup. Velmi, velmi, velmi brzy se uvidíme, Kiarko!" Ještě jí naposledy zamával a zmizel někde ve tmě.

Bývalá mírovládkyně jen protočila oči, ukázala zoufalé prokleté směr, kterým utekl její kolega, a šla vzbudit Rina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Reveriedreams Reveriedreams | E-mail | Web | 27. září 2015 v 14:50 | Reagovat

Takze, nejprve se omlouvam, ze tento komentar bude bez diakritiky, ale jeste jsem neprisla na to, jak se to pres mobil dela.
A nyni jiz ke "kapitole"- ja si vubec nemyslim, ze je to spatne. Naopak, zda se mi hodne dulezita, mozna jedna z nejpodstatnejsich v celem pribehu.
Jedina vec, ktera by podle meho nazoru mphla byt pojata jinak, je ten rozhovor mezi Kiarou a Allezalenem. Zda se mi, ze neustale omilaji to same, akorat ze jinymi vetami, ale to muze byr jen muj nazor.
Jinak se mi to ale opravdu libi, zvlaste me rozesmala ta reakce na odhaleni, kdo je Kiara. Ja bych tedy vysilovala vice. Moc se tesim na pokracovani!

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 27. září 2015 v 20:27 | Reagovat

[1]: No, ten rozhovor mezi Kiarou a Alezallenem se mi, přiznám se bez mučení, moc nepovedl. To byl jeden z důvodů, proč jsem se zdráhala tu kapitolu vydat. Ale spíše než obsah se mi nelíbi forma- mluví spolu příliš neosobně. Ano, omílají věci pořád dokolečka, jenže to byl z velké části záměr, protože tak (podle polosnů) jejich rozhovory většinou vypadají- to proto, že s ani jedním z nich se nejde rozumně domluvit, tak jak by pak měli komunikovat spolu? :D

Děkuji moc za krásný komentář!

3 Vanessa Vanessa | 20. října 2015 v 15:36 | Reagovat

Hrozně mrzí, že jsem stále nenapsala na to komentář, i když jsem to četla více než před dvěma týdny, ale snad mi proto odpustíš, když si nebudu pamatovat všechno, co jsem měla na jazyku, ale chtěla jsem ti napsat aspoň nějaký, když na to tak flákám a popravdě mě zamrzelo, když jsi mi na dva komentáře neodpověděla, protože jsem byla na to zvyklá.

Kiara! Já ji mám ráda, ale oba mi v té scéně přišli hrozně málo energický, jako by duší už byli stařci. On něco postrádal. To na to, co jsem zvyklá. Proto mě jejich konverzace hrozně naštvala. Byli hrozně od sebe. Vždyť ona ho má ráda a nemyslím si, že by se na něho naštvala nějak tak, že by ho ani po zjištění, že je to on, neobjala. Nemám být trochu sentimentalistická? Je ale ještě jeden důvod proč jsem to prostě nepochopila. Vždyť mají dítě! Museli mít k sobě hrozně blízko! Vůbec se tak nechovají. Netuším proč, nebo jestli náhodou nevím něco, co je v tom důležité, ale prostě jsem z toho byla vyvedená z míry.

Ale na druhou stranu jsem se těšila na to až se potkají a líbí se mi tvůj popisovací způsob. Cítím z toho i trochu dospělost. Není prostě...hm, to přídavné jméno nenajdu a proto to musím ocenit. Má to patu a hlavu, silný příběh a děj, i když tady zas budeš nadávat, že to není pravda.
Toť vše! Těším se na tvůj e-mail!

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 20. října 2015 v 16:44 | Reagovat

[3]: Máš naprostou pravdu! Úplnou naprostou pravdu! Přesně proto není ten rozhovor podle mých představ a nemohl být tedy součástí pořádné kapitoly. Zdá se mi to strašně suché a chladné, přesně jak říkáš! Totiž, já se o ten chlad tak trochu pokoušela, to kvůli Kiařiny osobité povahy. Ona to totiž nebere tak, jak by logicky měla - je úplně jedno, kolik s Alezallenem stráví času a co spolu zažijí, Kiařino jakési anti-černokněžnické přesvědčení je na tolik silné, že pokud jsou z jakéhokoli důvodu na delší dobu odděleni, ona dokáže přesvědčit sama sebe, že veškeré sentimentalistické chování k Alezallenovi byla chyba. Takže chudák Alezallen vlastně musí začínat téměř úplně od znova :)
Jenže, i přesto, že jsem měla tenhle záměr, se mi to nepovedlo. Přehnala jsem to. Je to až moc...nijaké. Vůbec není vidět, že i přes jejich chladné chování mají mezi sebou hluboké pouto. Achjo, snad se příští scéna povede víc...

Ale co chci říct hlavně, hrozně moc ti děkuji! Opravdu strašně moc! Možná to bude znít divně, ale tohle je jeden z komentářů, který mě kdy potěšil nejvíc. Strašně mě těší, že jsi zaregistrovala stejnou chybu jako já - chybu, která není technická, takže by ji nikdo, kdo se o příběh a postavy nezajímá, neodhalil.

Ale co je snad ještě důležitější, je ten zatrolený e-mail! Neboj, zapomenout je snad to poslední, co bych mohla! Byla jsem asi tak v polovině, jenže ty odpovědi byla snůška sebelítostivých blábolů, tak to vymažu a začnu znovu. Přísahám, že do téhle neděle do 22:00, budeš mít ten e-mail ve schránce! Určitě!
A to samé platí ohledně komentářů... Všechny tvé články už mám samozřejmě dávno přečtené, ale musím si najít pokud možno nesebelítostivou chvilku, kdy budu mít dost důvtipu na zformulování komentáře. Pospíším si!

5 Dol33larol Dol33larol | E-mail | 12. srpna 2017 v 22:50 | Reagovat

<b>Добро пожаловать на наш сайт</b>
<b>V.I.P. Услуги
OpenVPN
DoubleVPN Service
Proxy/Socks Service</b>
<a href=http://0.00000007.ru/2#qT0N08p7du>
<img>http://0.00000007.ru/3#Hyp9tds63w</img>
</a>
------------------------
Постоянно большое количество socks и proxy серверов онлайн
в данный момент: 33557 IP в 198 странах
<b>Очень высокая анонимность - мы гарантируем, что наши прокси сервера на все сто процентов анонимны</b>
(тоесть не ведут логов и не модифицируют http заголовки)</b>

Шифрация траффика до сокс сервера, собственные технологии туннелирования траффика!
Сверхнадёжная защита IP и всех без исключения соединений без применения VPN
Возможность защищённого соединения с сокс серверами включена на всех тарифах! Сокрыть или поменять свой IP можно 2-мя кликами мыши.

<b>Совместимо с Windows 2k/2k3/XP/Vista/Seven/Win8
Совместимо с MacOS, Linux, BSD (100% работоспособность через WINE)
Совместимо с любыми виртуальными машинами</b>

Безусловно САМЫЕ доступные цены на безлимитный доступ при самом высоком качестве
Наше правило - больше приобретаешь - меньше платишь
Возможность выбора наиболее подходящего анонимного прокси сервера - фильтрация по маске
-IP Hostname Language Uptime Country City Region-
Неизрасходованные прокси не сгорают при завершении времени действия аккуанта.
ICQ бот на всех абсолютно тарифных планах!
<b>Высококлассная техподдержка</b>
Автоматическая оплата средствами популярных платёжных систем WebMoney , PerfectMoney и BITCOIN
Полностью Анонимный VPN Сервис
Доступ по защищённому https протоколу
<b>Всё что требуется для получения доступа это зарегистрироваться и произвести оплату!</b>

<a href=http://0.00000007.ru/2#8PPH7zFxeM>Vip proxy</a>
__________
торрент обход блокировки
новоспайс вход +в обход блокировки
расширение +для обхода блокировки сайтов
vip прокси socks5 купить

6 Avito777ma Avito777ma | E-mail | 15. srpna 2017 v 23:53 | Reagovat

<b>Пополение баланса Авито (Avito) за 50%</b> | <b>Телеграмм @a1garant</b>

<b>Мое почтение, дорогие друзья!</b>

Рады предоставить Всем вам сервис по пополнению баланса на действующие активные аккаунты Avito (а также, абсолютно новые). Если Вам требуются определенные балансы - пишите, будем решать. Потратить можно  на турбо продажи, любые платные услуги Авито (Avito).

<b>Аккаунты не Брут. Живут долго.</b>

Процент пополнения в нашу сторону и стоимость готовых аккаунтов: <b>50% от баланса на аккаунте.</b>
Если необходим залив на ваш аккаунт, в этом случае требуются логин и пароль Вашего акка для доступа к форме оплаты, пополнения баланса.
Для постоянных клиентов гибкая система бонусов и скидок!
Гарантия:

<b>И, конечно же ничто не укрепляет доверие, как - Постоплата!!!</b> Вперед денег не просим... <b>А также, гасим Штрафы ГИБДД за 65% ...</b>

Оплата:
ЯндексДеньги, Webmoney (профессиональные счета)
Рады сотрудничеству!

Залив Авито <b>канал Телеграмм  @t.me/avito50 </b>
________

пакеты +на авито купить
авито залита
авито бесплатно нижний новгород
авито вещи женские пакетом
регистрация +на авито бесплатная

7 Georgegaura Georgegaura | E-mail | Web | 19. srpna 2017 v 23:57 | Reagovat

<a href=http://cyril-leytsihovich.ml/>млм ru, элизиум сетевой маркетинг</a>

8 Darinapt Darinapt | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 21:59 | Reagovat

Делая свой сайт, даже не задумывалась, станет он трафиковым или нет. На нем я реализовывала себя – это было важным. Мой сайт предполагает в основном женскую аудиторию, в сети интернет похожих масса. Магазин женской одежды – конкурентная, распространенная среда. На старте я была наполнена слепым оптимизмом, делала сайт красивым, особенным, уникальным. Тогда все казалось просто. Но, посещалка практически ноль, прибыль, конечно же, тоже. Муж отыскал специалистов, которые продвинут мое чудо. Сомневалась.

Конечно, сама предпринимала попытки раскрутить сайт, хоть как-то повысить спрос. Отнюдь, не получилось. Поняла, что это должно быть точно в системе, организованно, в комплексе. Я сдалась.

Обратилась к специалистам http://prodvizheniya.net . Меня порадовал простой интерфейс этого сайта. Прочитала ответы на все очевидные для меня вопросы. Грамотная консультация простым языком, разъяснение супер. Я заказала тариф «статейный», он самый эффективный. Отличный результат на моем сайте! Если Вы думаете заказать продвижение сайта в Яндексе и Google – обращайтесь к ним, не пожалеете. К слову, была акция - приятная скидка. Цены адекватные, честные. Компетентные, отличные специалисты, свой подход. Примут во внимание особенность именно Вашего сайта, повысят его интерес, привлекут пользователей. В моем случае, доход зависит от посещаемости. Так что, эти ребята - гарантия моего бизнеса.

12 BethanyYki BethanyYki | 11. listopadu 2017 v 18:36 | Reagovat

Oh Lord. I don't know what to do as I have Lots of work to do next week summer. Plus the university exams are close, it will be a torture. I am already being nervous maybe I should <a href=https://www.linkedin.com/feed/update/urn:li:activity:6323119397003190272/>link</a> to calm down a little bit. Hopefully it will all go well. Wish me luck.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama