"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

Recenze- To Aru Majutsu no Index

9. září 2015 v 12:00 | Kate Černobílá |  Recenze anime
Tenhle článek je předepsaný. To znamená, že nemám prostředky k okamžité odpovědi na komentář. Tedy, já v poslední době neodpovídám ani normálně, natož okamžitě, ale...
Třetí úplatek, tentokrát recenze! Já vím, že si chrlením recenzí asi ničí odpuštění nevysloužím, ale stejně...doufám, že se vám bude líbit!

To Aru Majutsu no Index (anime, 2 série po 24 dílech)
(překlad názvu: "Jistý magický index")

anotace: Kamijou Touma nemá prostě jen smůlu- on má hroznou smůlu. Sice žije ve vědou ovládaném městě, kde má téměř každý jeho vrstevník nějaké nadpřirozené schopnosti, ale sám žádnou nadliskou sílu nemá- tedy, kromě nevysvětlitelného daru rušit účinky sil druhých. Ale ani tenhle fakt, ani to, že se mu pořád pletou pod nohy nějaké nešťastné náhody, na něm zdaleka není to nejsmolnější. Jednoho dne totiž najde na balkóně svého bytu poněkud výstřední a věčně hladovou dívku, která tvrdí, že má v hlavě uloženo nespočet zaklínačských knih, jež by bohatě stačily i ke zničení světa. A tím se Touma, donucen jí pomoct setřást různá individua jdoucí po knihách, zamotává do nelítostného světa, kde se střetává magie a věda. Přežije to?

soupis mých dojmů a hodnocení (aneb spoilery, spoilery, spoilery...)

postavy: Naprosto, naprosto největší přednost tohohle anime, které svou strukturou spíše než psychologický příběh připomíná desetkrát kratší a desetkrát lepší verzi Bleach. Než ale vysvětlím, co se mi na sestavě postav tohohle seriálu tak líbilo, napřed objasním, proč jsem si tohle anime v hlavě spojila zrovna s Bleachem. Kromě podobného systému návaznosti kapitol (ale to vysvětlím níže), je to hlavně kvůli hlavnímu hrdinovi. Účes (střih, ne barva), nezničitelnost, status nejsilnější postavy, zachraňování všeho, co se pohne- to vše mi prostě připadá jako mnohem milejší a trochu méně mary-sueindnější verze Ichiga (jinými slovy, mnohem méně otravná verze Ichiga). Proto mi Touma (narozdíl od Ichiga) ani nevadil.

Můj neutrální dojem z hlavního hrdiny ale rozhodně vyrovnávají vedlejší postavy. Některé (neříkám, že všechny) jsou výtečně propracované, se svými motivy, názory, minulostí a zvláštnostmi...a některé na druhou stranu ne (například chodíci yuri fanservis, jejíž jméno jsem si nezapamatovala, ale její otravné "onee-sama!" mi zůstane v hlavě snad až do smrti). Ale i přes to, že kromě chodícího yuri fanservisu se tam ještě pár chodících fanservisů (jinak než yuri specializovaných) najde, jsem naprosto spokojená, protože většinu postav jsem si oblíbila téměř hned. Jen ke dvěma důležitým vedlejším postavám jsem si nenašla cestu- k de facto hlavní hrdince Index, která mi většinu času připadala jednoduše otravná, a k další hlavní hrdince, Misace. Misaku jsem prvních několik dílů měla docela ráda, jenže potom mi začala připadat jako vcelku nudná Mary Sue a přidal se ještě jeden faktor, ale to vysvětlím níže.

Proč ale říkám, že jsou postavy nejsilnějším bodem tohoto seriálu, je fakt, že lépe zvládnuté záporné postavy jsem snad za svou otaku kariéru ještě neviděla. (zejména v první sérii, v druhé ani tak už ne) Ačkoli je jich v tomhle anime pěkných pár a střídají se jako na běžícím páse v intervalu několika epizod, jejich osobnosti a motivy jsou vykreslené tak, až si divák řekne, že by na jejich místě udělal to samé. Samozřejmě, i mistr tesař se někdy utne, takže to neplatí úplně o všech záporácích v tomhle seriálu, ale o dobré většině ano. Měla jsem ráda až na pár výjimek téměř všechny, ale moje nejoblíbenější záporná postava- vlastně nejoblíbenější postava z tohoto seriálu a možná i jedna z mých nejoblíbenějších postav vůbec, je bezkonkurenčně Accelerator. To protože je inteligentní, šílený a zajímavý, díky jeho minulosti jsou jeho činy dosti pochopitelné a jeho charakterový vývoj je jednoduše dojemný. Škoda, že dostal tak málo prostoru.

příběh: Tohle anime má sice zápletku dělenou na kapitoly střídající se po několika dílech (a končícím rozfofrováním bandy záporáků, respektive poražením jejich vůdce, přičemž okamžitě přiklušou záporáci noví), což je velmi podobné jako Bleach (akorát že tam těch dílů není několik, ale vždycky alespoň dvacet), akorát že je to mezi sebou téměř až geniálně provázané a rozhodně to není na škodu. V první sérii mě příběh bavil tak, že mě dokonce na chvíli opustil přetáčecí reflex (ne, že bych někdy něco přetáčela...ale občas mám obrovskou chuť to udělat). Celkově na mě děj působil velmi svěže a poutavě (alespoň první série- v druhé se mi přetáčecí reflex chvilkově vracel).

Ale má to své mouchy (či spíše v tomhle případě rovnou své sršně). Zaprvé, ačkoli na Shirai není žádné varování, je to bezpochyby harémovka. Sice taková milá, protože romantika tam moc místa nemá a tím pádem se ten otravný harém neřeší, ale i tak. Z mého subjektivního hlediska je to velké mínus, protože já prostě harémovky nesnáším- připadají mi příšerně stupidní. Stupidní je už jen ten fakt, kolik ubohých náhodně kolemjdoucích ženských postav se zamiluje do hlavního hrdiny, a snad ještě stupidnější je posléze jejich chování. Tohle je mimochodem ten faktor, který mi zošklivil Misaku.

Druhá výtka se týká spíše druhé série, ačkoli ani první nebyla nezasažena. Fanservis. Ecchi. Fanservis. Ecchi. Fanservis. Navíc, příšerně otravný a pořád opakovaný. Uhádnete například, kolikrát se v druhé sérii podaří hlavnímu hrdinovi omylem vlézt někomu do sprchy? Já to nevím, protože jsem to po pár dílech přestala počítat. Pak tady máme kalhotkové záběhy (spoustu kalhotkových záběrů) a Chodící yuri fanservis. Prosím vás, vždyť to není vtipné ani na poprvé, natož na postodesáté. V první sérii to není tak hrozné, ale v druhé sérii je to už trošku na úkor příběhu.

A třetí výtkou je moje osobní zklamání. Zatímco první série mi téměř vzala dech, druhá série byl pro mě pád z obláčku. Pár dílů je samozřejmě podobně dobrých jako v první sérii, ale některé kapitoly mě opravdu nudily. Navíc, spadla i kvalita postav, protože autoři představili dva naprosto neoblíbitelné zaporáky. Napřed vůdce ledové flotily, s jehož motivem- troufnu si říct- že by se neztotožnil naprosto nikdo (navíc se ho jednoduše nedalo brát vážně. To zejména kvůli zvukové stránce- možná jsem povrchní, ale já opravdu do hodnocení postavy zahrnuji i jejího dabéra- a v tomhle případě, ne, ne, prostě ne. Záporák s dabérém, který namluvil Saotomea z UtaPri (a pokud jste to viděli, jistě víte, jak Saotome zní), se prostě nedá brát vážně. Tedy, alespoň myslím, že je to ten dabér. Nikde jsem to nenašla.). A pak ještě ohavnější vůdce Hound Dog, jehož motiv vůbec nebyl zmíněn a divák si už od první minutky jeho vysílacího času přeje, aby ho Accelerator konečně zabil. To je opravdu velký skluz. Navíc, konec je učiněný nedovyřešený kočkopes.

Co se týče vztahů mezi postavami, jsem docela spokojená. Tohle anime se sice nevěnuje romantice, ale za to jsou tam "přátelství nad zlato" scény skoro jako z Fairy Tail. Také se mi hrozně moc líbil vztah Acceleratora a Last Order, ale rozhodně bych je nedávala k sobě jako pár (upřímně se divím, jak to mohlo některé fanoušky napadnout), jsou spíše jako otec a dcera, nebo vzhledem k Acceleratorově věku spíše jako starší bratr a mladší sestřička.
Když ale říkám, že se tohle anime nevěnuje romantice, myslím to vážně, protože ani kytičkovaná dušička jako já si nevybrala žádný pár k podporování (a už vůbec ne hlavního hrdinu a Index, kteří se podle mě k sobě absolutně nehodí) a to se věru nestává často.

Moc se mi líbila myšlenkovo-filozofická kvalita seriálu a také docela neobvyklé téma. Totiž, v tomhle anime je jedním z hlavních motivů náboženství- ale ne tradiční japonská, jako to většinou v anime bývá, nýbrž křesťanství. Teď se asi někteří z vás zděsili, ale můžu vás ubezpečit, že to není nic špatného- mě, ateistku nejhrubšího zrna, to nijak nepobuřovalo, naopak moc se mi to líbilo. Jen, mám jednu otázku. Proč je římská katolická církev všude (tenhle seriál nevyjímaje) vykreslená jako banda hrdlořezů?

hudba: Všechny čtyři openingy tohohle anime jsou pro mě osobně prakticky neposlouchatelné, přičemž za nejsnesitelnější považuji ten první, který má vážně hezký klip a krásný text (což si ovšem v odkazu na video bez titulků moc neužijete).

kresba: Toto anime, které vycházelo od roku 2008 do roku 2011, má animaci na svůj rok výroby jednoduše nádhernou. Takovou...bez zbytečných kudrlinek, bych řekla. Na postavy se dá opravdu bez problémů koukat. I barvy v jakýsich studenějších odstínech se k tomu podle mě výborně hodí.

závěr: První řadu TAMnI bych se nebála zařadit mezi svá nejoblíbenější anime. Hrozně moc se mi líbila- postavami, příběhem, kresbou. Bohužel, druhá série už se mi do noty moc netrefila- u některých dílů jsem se nudila tak, že už jsem se dívala jenom proto, kdyby se náhodou na scéně měl objevit Accelerator. Tak jako tak ale velmi doporučuji!

čísla: 9/10 (tohle anime si zaslouží spoustu bodů za příběh, postavy, myšlenky, animaci a jakousi osvěžujícnost, ale na druhou stranu musím spoustu bodů strhnout- za upadající kvalitu, hory a hory místy učiněně trapného fanservisu, tu mojí "nemám-ráda-harémovky" věc a za houby ukončený konec, takže by to celkem dělalo 6/10, jenže ty tři bonusové body jsou za Acceleratora.)

kde sehnat?- Na Shirai.cz najdete na ochutnávku přeložené první dva díly, ale to bych doporučovala jen v případě, že si chcete záměrně zkazit požitek z celého seriálu. Pochybuji, že to ten překladatel myslel vážně. Nedá se nic dělat- buďto angličtina, nebo stahovaní. Na ty české titulky jsem se nedívala, sledovala jsem to anglicky. Ta anglická stránka je taková nepřehledná, pořád tam skáčou reklamy (pozor, většinou jedna vyskočí hned, jakmile kliknete na odkaz na nějaký určitý díl- nevšímejte si jí, prostě to vyskočívší okno vypněte, načte se vám to i bez toho), reklamy nejen vyskakují- ony jsou prostě všude, a tak dále- a dívat se na to dá. Ale v případě nouze není přece problém zadat si název do vyhledávače a najít si jinou anglickou stránku. Je jich jako hub po dešti. (mimochodem, druhou sérii tam nenajdete- ta je s anglickými titulky tady)

Obrázky! (aneb, i tady se vyřádila moje posedlost gify...technické problémy hlaste, prosím)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. září 2015 v 18:36 | Reagovat

Nevypadá to špatně, asi to zařadím do svého seznamu, na který se chci podívat. Mimochodem, nádherná recenze, jako vždy. Líbí se mi tvůj styl, kterým to píšeš.

2 S c a r s S c a r s | Web | 11. září 2015 v 13:53 | Reagovat

V poslední době mi ecchi leze na nervy více, než kdy předtím a tak se spíš soustředím na slice of life, protože i shoneny, nebo nějaké fantasy věci už mě nedokážou zaujmout a třeba takové Working!! mi zpravil náladu. Tvoje recenze se mi ale dost líbí, takže na seznam jsem si anime už přidala :D Upřímně jsem bez nálady, ještě k tomu s rýmou a nedávno jsem začala sledovat hned několik anime, ale dropla to po druhém díle, tudíž počkám až se mi zlepší nálada, abych to případně neodhodila moc brzy :D Díky za tip!

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 14. září 2015 v 6:56 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za komentář!

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 14. září 2015 v 7:02 | Reagovat

[2]: Mě ecchi taky neskutečně vytáčí. Nevím, jestli jsem na to příliš velký suchar, nebo přílišná slušňačka, ale nějak mě to prostě nedokáže rozesmát.

Já jsem stará fanynka fantasy, takže já se tenhle žánr opustit nehodlám, ačkoli v poslední době preferuji spíše scifi- když mám morbidní náladu. Když nemám (nebo je morbidní až moc), tak jdu taky do nějakého slice of life, nejlépe do nějaké tupoučké školní komedie, to je moje provinilé potěšení.

Děkuji moc za komentář a doufám, že se ti to anime zalíbí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama