"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland

V převleku za štěně

16. září 2015 v 21:14 | Kate Černobílá |  Kousnuta básnickým komárem
Omlouvám se, tenhle článek neumím nijak účelově zařadit. Je to úplatek? Nebo je to spíše přiznání? Zpověď? Blbost? (protože, upřímně, jen idiot by něco takového vyvěsil veřejně) Omlouvám se. Je to jedna z mála mých básniček, které se netýkají žádné povídky, nýbrž mého skutečného života. Takhle jsem se zkoušela vypsat ze záchvatu vzteku v hodině chemie, a světe div se, ono to pomohlo! Řádek od řádku už jsem měla lepší náladu. Většinou v předmluvách u básní píšu, co mě k tomu inspirovalo, ale tady to bude asi jen jedna z mých oblíbených představ- týká se lustrů ve všech místnostech naší školy- jsou to takové protáhlé a visuté, pevně vypadající lampy. Když tak sedím v lavici a zírám na ně, uklidňuje a rozveseluje mě představa mne samotné bezvládně se houpající na těch lustrech s konopným provazem kolem krku. Nevím proč, ale vždycky, když se podívám na jednu z těch lamp, napadne mě právě tohle. No, někdo by řekl, že bych takovou soukromou báseň ani neměla zveřejňovat, jenže já si myslím, že mám příliš málo článků za září a že je škoda to nějak nezúročit, když už jsem si s tím dala práci.
P.S.: Vyhodnocující článek pro soutěž už se připravuje, vydržte, prosím, ještě chvíli.

Zatímco tvořím mluvnické rýmy,
hledám možnost k úprku,
kdybych mohla, bodla bych si
tu propisku do krku.
Jsem prostě odpad-
i když zahodím pýchu,
stejně ve mně zbývá
pět ze sedmi hříchů,
pro své já tu nemám k mání
nic než zhnusenost a pohrdání
a když pýchy plná volám nebe,
znechucuji sama sebe,
povyšuji se nad ostatní
a neumím přijmout kritiku
jen závidím těm, kdo jsou duchem statní
a spoustu lží mám na triku,
tudíž je to pro mě strašný div,
že mi lidi ještě věří,
vždyť já nikdy nedodržím slib
a přísahy jen stěží,
vážně nechápu, co na mě vidí-
vždyť vlastním svůj patent
na zklamávání lidí...
Možná klamu vzhledem!
Se vzorným rozvrhem na stěně,
se slovy kypícími medem...
já, šmejd přestrojen za štěně.

Možná se tu právě teď
vyskytlo nedorozumění,
já se totiž nelituji,
což situaci mění-
má povaha je totiž
mým hlavním zdrojem radosti,
a nejvíce jsem z toho hrdá
na můj nedostatek hrdosti,
vždyť litovat se nemá smysl,
stejně se to nezmění...
a navíc, mít tak hnusnou mysl
je svým způsobem umění!
Sic to možná není vidět,
jsem však šťastná jak se dá,
já miluji se nenávidět,
bez toho to nejsem já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishelle Mishelle | Web | 17. září 2015 v 13:27 | Reagovat

Moc krásná báseň, možná až moc sebekritická. Ale jinak úžasná :-) !
Kdybych se já na chemii pokusila udělat cokoli jiného, než dávat pozor, tak od profesorky dostanu pořádně vynadáno. Je šíleně přísná.

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 17. září 2015 v 14:39 | Reagovat

Tak dobře, zkusím to bez toho, abych se ti snažila pomoct, protože vím, že je to zbytečné, a možná ti má slova někdy připadají i směšná.
Je to hodně drsná báseň, a hodně drsné poznání (toto jsem o tobě nevěděla ani já), ale nádherně sepsaná.
Vidím, že každá z nás zoufalství prožívá jinak, a ty to popisuješ trochu jakoby sarkasticky (nebo mi ten styl prostě jen připomíná ty Niliovy básně), ale stejně mě některé verše úplně ohromily.
Například: "a když pýchy plná volám nebe, znechucuji sama sebe..." nemohu přesně říct, co se mi na tom líbí, ale když jsem to četla, zastavil se mi dech. Bez přehánění.
Přesto však doufám, že se další takové básně od tebe nedočkám, nerada vidím, že se cítíš takto, a nenávidím, že ti nemohu pomoct. My všichni musíme být prostě silní!

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 18. září 2015 v 6:59 | Reagovat

[1]: Moc děkuji! No, my máme na chemii hrozně hodnou paní profesorku, kterou si ani nedokážu představit, jak někomu vynadává :)

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 18. září 2015 v 7:04 | Reagovat

[2]: Děkuji moc, tvůj komentář mě nevím proč hrozně potěšil. Chci tě ujistit, že mi tvá slova nikdy nepřipadala směšná.
No, to s těmi Niliovými básněmi je pravda, protože já za něj píšu úplně stejně jako sama za sebe.
Neboj, nic zase tak hrozného se se mnou neděje! Mnohem hroznější je pro mě to, že jsem ti pořád neokomentovala tu kapitolu, co mám rozečtenou (a další nejméně tři, které po ní následují) a že jsem lenivý ulejvák. Opravdu se omlouvám.
Moc děkuji za komentář, opravdu děkuji.

5 Vanessa Vanessa | 18. září 2015 v 20:12 | Reagovat

Něco mi to připomnělo. četla si Doriana Grey? Tím tvým stylem se mi vybavila postava Heryho. Oscar Wilde vlastně psal za Heryho. Mě se to prostě líbilo. To je taková báseň, která mi nedá spát, protože psaná od srdce. Sakra! To je opravdu úžasné. Sarkasmus tryská a verše mě uchvacují. Použití slov je brilantní. Neřekla bych, že je to drsné, jen podané s výsměchem, ale také respektem, kterým si zaslouží lidé, kteří osobě ví chyby a nebojí se jich. Já nevím, asi jsem divná, ale necítila jsem z toho smutek ani depresi, spíše temperament. A to se mi líbí, protože se ráda považuji za člověka, který má silný temperament, ale řekněme si pravdu, jsem suchar. Ta živost..to mě dostalo nejvíc. Nemám slov, omlouvám se!

6 Iris Iris | E-mail | Web | 6. října 2015 v 21:03 | Reagovat

Tohle je dokonale divoká báseň! Moc se povedla. Vážně, našla jsem v ní tolik hlubokých myšlenek, že se k ní budu muset ještě někdy vrátit.
Nejvíc ve mně ale zůstal asi tento úryvek:
"Jsem prostě odpad-
i když zahodím pýchu,
stejně ve mně zbývá
pět ze sedmi hříchů"
...
Je to vážně skvělé, tahle báseň. Je ponurá a odlehčená zároveň. Kéž bych i já něco takového uměla sepsat.

7 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 6. října 2015 v 21:13 | Reagovat

[6]: Děkuji za komentář! Moc mě potěšil.

8 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 6. října 2015 v 21:16 | Reagovat

[5]: Omlouvám se, že odpovídám na komentář tak pozdě, nějak mi to vypadlo. (jako poslední dobou úplně všechno)

Doriana Graye jsem ještě nečetla, ale určitě na to u maturitní četby natrefím. Pokud se to líbilo tobě, pak mě to uričtě taky nezklame.

A opravdu strašně moc děkuji za pochvaly. Myslela jsem, že mě za tu báseň čtenáři roztrhají za živa a úpně opačné reakce mě hrozně překvapují. Děkuji!

9 Vanessa Vanessa | 20. října 2015 v 15:41 | Reagovat

[8]: Nevadí. Byla jsem naštvaná, ale teď jsem si ho všimla a proto omluv můj komentář k My, evidentně prokletí.

Dorian Gray není zas tak dobrý, trochu mě to nudilo, ale ke konci to začíná být až zajímavé a je tam docela názory, které by se ti mohly líbit.

Tak vidíš! Myslím si, že kdybys psala jich víc, tak se toho stejně nenabažím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama